Tento příběh ukazuje, co se stane, když panovník nechá pýchu a strach, aby zakryly pravdu.
Ve své pohádce Císařovy nové šaty ukazuje Hans Christian Andersen důležitost pravdy a to, jak lži, podpořené pýchou, zbavují lidi důstojnosti, ctnosti a lásky.
Císař si žije spokojeně a naplňuje svou pýchu tím, že se dobře obléká. Nechává své povinnosti stranou a o své poddané se nestará.
Jednoho dne do města dorazí dva podvodníci a tvrdí, že jsou velmi zruční tkalci. Tvrdí také, že umějí utkat látku, ze které zhotovené šaty „mají tu kouzelnou vlastnost, že jsou neviditelné pro takové lidi, kteří se k povolání svému nehodí, aneb jsou nestydatě hloupí.“
Zpráva o těchto dvou „tkalcích“ se donese až k císaři, a ten se rozhodne, že si musí nechat ušít nové šaty z této zázračné látky. Díky takovému oděvu bude moci poznat, kdo v jeho říši je hoden svého úřadu. Císař tedy podvodníky pozve do svého paláce, štědře je odmění a ponechá je jejich kouzelnému tkaní.
Tkaní lží
Podvodníci postavili dva stavy a vyžádali si nejjemnější hedvábné nitě a látky. Tyto krásné materiály si ponechali a předstírali, že tkají, ačkoli stavy byly prázdné.
Jak dny plynuly, císař zatoužil vědět, jak jeho šaty pokročily. Měl však strach z podivuhodné vlastnosti té látky. Aby se uklidnil, poslal svého starého ministra.
Když však ministr tkalce navštívil, nic neviděl. Zmocnil se ho strach. Protože látku nespatřil, domníval se, že není hoden svého úřadu. Ale aby o místo nepřišel, začal obdivovat barvy a složitý vzor látky, která tam ve skutečnosti nebyla, a o těchto podivuhodnostech vyprávěl císaři.
Císař pak poslal dalšího úředníka, aby se na ty krásné šaty podíval, ale ani on nic neviděl. Přesto se nechtěl vzdát svého postavení a zalhal císaři, že šaty jsou skvostné.
Nakonec se na ně šel podívat sám císař, doprovázen několika dvořany – ale ani on nic neviděl. Všichni jeho úředníci však stáli po jeho boku a vychvalovali krásu látky i jemnost tkaní. Dokonce mu navrhli, aby si své nové šaty oblékl do slavnostního průvodu.
Ze strachu o svou důstojnost a postavení císař se vším souhlasil a začal si oblékat neviditelné šaty. Povzbuzen ujištěním svého dvora pak vykročil do slavnostního průvodu.
Děti se z této pohádky mohou naučit, jak lži, posílené pýchou a strachem, vedou k chaosu na hranici hlouposti. Lži odmítají pravdu a tím zbavují lidské srdce důstojnosti a ctnosti a zanechávají ho nahé ve falešné realitě. Císař se tím, že se zbavil pravdy, zahalil do lži, která ho nechala nahého – a neschopného rozeznat pravdu od klamu.
Fjodor Michajlovič Dostojevskij to v románu Bratři Karamazovi vystihl přesně, když napsal: „Kdo lže sám sobě a naslouchá vlastní lži, dojde k bodu, že už není schopen rozlišit pravdu v sobě ani kolem sebe, a tak ztratí veškerou úctu k sobě i k druhým. A když nemá úctu, přestává milovat.”
Pravda odívá srdce a mysl krásou, láskou a ctností, aby člověk mohl svět správně vnímat a jasně rozlišovat falešné nitky od těch pravých.
Jaká témata z oblasti kultury a umění byste od nás chtěli číst? Nápady a zpětnou vazbu posílejte na namety@epochtimes.cz.
–ete–
