Od 3. do 5. října se bude v Praze pořádat Mezinárodní kongres zdraví s pestrou paletou doktorů a léčitelů zabývajících se medicínou tradiční, doplňkovou či alternativní. Přiblíží na ní své přístupy ať už ke specifickým nemocím či k širším perspektivám, představí různé studie a srovnají situaci v různých koutech světa. Od ajurvédy přes léčivé houby až po práci s energií. O akci jsme si povídali s prezidentem kongresu a ředitelem Institutu pro TCIM/CAM Tomášem Pfeifferem.
Zabýváte se tradiční komplementární a integrativní medicínou a taky alternativní. Předpokládám, že tyto přístupy se budou zrcadlit i v kongresu…
Ano i ne, protože ten kongres má motto „Zdraví nezná hranic – hledejme, co nás spojuje – je čas začít spolupracovat“, což je určeno všem lékařům, medicíně EBM (medicína založená na důkazech), TCIM (tradiční, komplementární a integrativní medicína) i všem ostatním. Jde o to, najít v široké škále historických zkušeností to, co by pro pacienta bylo přínosné. Kongres je určený nejen pro odborníky, ale i pro veřejnost. Jednací jazyk je sice angličtina, ale bude tam překlad.
Co by mohl návštěvník-laik od kongresu očekávat? Co tam najde?
Najde tam odborníky doslova z celého světa, ze všech kontinentů, z mnoha univerzit a i z mnoha svazů alternativních oborů.
Jedním z cílů kongresu je, aby česká věřenost, odborná i laická, měla šanci dostat se k relevantním informacím, a aby to, co může být prospěchem, se tím prospěchem stalo. Kongres už vydal program, a můžete si v něm vybrat to, co vás zajímá. Jsou tam dosti podrobné informace o tom, kdo a o čem bude přednášet.
Já jsem se na stránky programu již díval a z mého laického pohledu je velmi bohatý, je tam hodně řečníků, čtyři přednáškové sály. Jedná se o čtvrtý kongres. Jaké byly začátky a jak hodnotíte rozdíl mezi tím, jak to bylo tehdy, a jak je to teď?
Začátky byly velmi tristní, protože do tohoto projektu vstoupil covid a najednou bylo všechno jinak. A přesto jsme tu myšlenku neopustili, spojili jsme se s jednou indickou IT společností a vytvořili jsme kongres, který byl virtuální. Čili všechno tam bylo jakoby normálně, akorát to bylo bez osobní účasti.
Tak to byly začátky… Pak přicházeli další, a s nimi i zkušenosti. Dnes jde o světový kongres se zástupci vědy a alternativy opravdu z celého světa, a to vrcholnými zástupci, například z Cornellovy univerzity, Pekingské univerzity atd. Úroveň je opravdu veliká a řekl bych, že v této chvíli je tento kongres již světově uznávaný. Je to velmi potěšitelné, protože to začíná otevírat reální a solidní cestu k užívání těch metod.
Samozřejmě není to jednoduchá věc. Jsou tady přítomny vždy tlaky i protitlaky…
Z mé publikace Alternativní medicína ve světě (2018) se dozvíte, na kolika univerzitách jsou tyto obory přednášeny, buď jako doplňkové nebo jako základní obor. V celé řadě států se metody alternativy užívají v medicínské praxi standardně. A když jsme to začali zkoumat, tak nás šokoval nejprestižnější výzkum – a to je NATO. V NATO zjistili, že mají více jak polovinu osazenstva léčenou tímto způsobem. A díky tomu vytvořili poměrně velmi solidní výzkumnou práci.
Ty tlaky, které jste nastínil… Jsou v Česku proti těmto tradičním a alternativním medicínským oborům větší než v zahraničí?
Jak kde. Všude je krajíc o dvou stranách.
A setkal jste se při pořádání kongresu s tlaky nepořádat jej?
A víte, že ani ne? Je to pozoruhodné, protože jsem se s tlaky setkával celý svůj dosavadní profesní život. Zdá se, že doba se trochu mění. Svým způsobem jednak dochází k velkým posunům v poskytování zdravotní péče, protože je tu velká náročnost finanční, je tu velký nástup nemocí, které se profilují v horší podobě a častěji. A tedy svým způsobem se domnívám, že každá pomoc, která je pro medicínu dobrá, tak pro ni zůstává více prostoru. A to si dříve mnoho lidí neuvědomovalo.
Když si vzpomenu třeba na mladé doby profesora Heřta, to byl velký bijec „nestandardních“ postupů… Víte, dnes se dělají studie i na věci z našeho pohledu „obskurní“. Třeba jako výsledek modlitby na zdravotní stav. Prostě je to velmi široké.
A vy osobně se věnujete jakému oboru?
Já jsem biotronik.
Nějakou dobu jsem pracoval na Vysoké škole chemicko-technologické a naše sekretářka šla pracovat k profesorovi Kahudovi, který tyto oblasti chtěl zkoumat. A tak mě přizvala. Já jsem nic nevykonával, byl jsem tam jako „enfant terrible“. No a tak jsem se s tím seznamoval, a nakonec i s tím Zezulkou (zakladatel oboru biotronika – pozn. red.), který mi udělal takovou věc… Já jsem byl původně spíše technik a spíše skeptik. To Tomášové bývají, ti už to mají v popisu. A tam se objevila naprosto reálná zkušenost, kterou člověk vidí – chodil jsem k němu, viděl jsem ty pacienty, ty výsledky. A později jsem viděl i výsledky, které se podařilo nějakým způsobem zachovat v nějaké studii, a tak dále. A to bylo úžasné.
Biotronika není všelék a nenahrazuje medicínu, ale věnuje se onkologii tam, kde medicína už nemá co nabídnout.
Zmínil jste před chvílí i finanční stránku medicíny. Jak vnímáte fakt, že poslední dva roky, jestli se nepletu, jdou zdravotní pojišťovny do mínusu? Může z vašeho pohledu v tomto pomoci alternativa?
Já to řeknu jinak – ne z mého pohledu, ale z pohledu statistiky a vědy. Vypracovali jsme v institutu (TCIM) studii, kde jsme se dívali na ty nároky finanční a úspěšnost, a tak dále. A opravdu to nevycházelo úplně špatně…
Čili tady je obrovské hřiště, které se dá využít. Medicína v tuto chvíli dle mého soudu naráží na jednu ze svých větších „hranic“, kterou samozřejmě musí řešit, protože to je mimo jiné i na výsost politická záležitost, protože člověk předpokládá plnou péči.
Když se podívám na některé povedené případy, tak je to něco, co zdaleka přesahuje představivost – když se to povede.
Odborníci z těch „alternativních“ oborů medicíny asi nejsou pojišťovnami hrazeni vůbec, že?
Určitě ne. Jsou státy, kde ano, třeba Švýcarsko atd., ono se to mění.
Ale takhle… Domnívám se, že podstatné v této fázi není začít čerpat ze zdravotních pojišťoven, ale je potřeba vytvořit vzájemnou řeč, kdy alternativci budou mít přístup třeba k vyšetřovacím metodám, a budou tak schopni korigovat si svoje výsledky a taky hodnotit, čím prospěli tomu člověku. A to je dneska spíše obtížné, protože někdy zazní: „No tak si běžte za tím šarlatánem!“ A někdy je tam zase velká spolupráce – vzpomeňte na Boženu Kamenickou nebo pátera Ferdu, kteří pracovali za dob komunismu pro lékaře.
Vnímáte v posledních letech nějaký trend, že by lidi více vyhledávali alternativní medicínské přístupy?
Bezesporu.
A je to i proto, že – a teď bych se nerad dotknul medicíny, v žádném případě, já si ji nesmírně vážím, medicína mi zachránila několikrát život, a to doopravdy – jsou diagnózy, které jsou obtížně řešitelné. Když vidím třeba dětskou mozkovou obrnu a vidím posun po týdnu, nebo když vidím roztroušenou sklerózu a podaří se to, anebo když vidím nádor, kdy třeba potom ten pacient přežívá 23 let a předtím je naprosto infaustní a už umírá (a povede se to), tak to je úžasné.
