Britský filozof 19. století John Stuart Mill vytvořil stručnou, pronikavou a trvalou obhajobu nezbytnosti svobodného projevu a otevřené diskuse.
Ve svém vlivném eseji O svobodě z roku 1859 předložil filozof John Stuart Mill jednu z nejpřesvědčivějších obran svobody projevu, jaké kdy byly napsány. Kniha se po vydání stala tak populární, že se o britských studentech 60. let 19. století říkalo, že ji znají nazpaměť. Historik Peter Marshall označil Millovo dílo za „jednu z velkých klasik libertariánského myšlení“ pro jeho důraz na svobodu jednotlivce.
Dnes je O svobodě symbolem funkce předsedy Liberální demokratické strany ve Spojeném království a zároveň symbolem demokratických společností po celém světě. Jak se americké voličstvo připravuje na prezidentské volby v roce 2024, Millovy myšlenky mohou osvětlit význam demokratického procesu i hodnotu otevřené debaty.
John Stuart Mill
Mill, narozený v roce 1806, získal přísné vzdělání pod vedením svého náročného otce. Ještě před desátým rokem ovládal latinu a starořečtinu a později studoval široké spektrum oborů – od poezie po zoologii. Jeho hlavní vášní však zůstávala historie.
Několik desetiletí před Millovým narozením zažil Západ dvě krvavé revoluce. Na druhé straně Atlantiku si Americká revoluce vybojovala nezávislost na britské nadvládě a potvrdila svobodu náboženství i „svobodu projevu, … tisku … [a] právo lidu pokojně se shromažďovat“ jako nezcizitelná práva. Ve Starém světě začala Francouzská revoluce roku 1789 s podobnými cíli – a částečně jich dosáhla. Její pozdější přerod v despocii však ještě výrazněji ukázal, jak křehká svoboda ve skutečnosti je.
Když Mill psal v polovině 50. let 19. století jako uznávaný politik a filozof, cítil, že svoboda – a zvláště svoboda projevu – zůstává příliš vratkým pojmem, který si zaslouží pevnější obhajobu. Esej O svobodě tuto potřebu naplňuje prostřednictvím tří argumentů na podporu svobody vyjadřování.
Potenciální pravda umlčených názorů
Millův první argument na obranu svobody projevu říká, že i nepopulární či kontroverzní názory mohou být pravdivé. V dějinách se většina pravd, které dnes považujeme za samozřejmé, dříve setkávala s odporem. Například tvrzení, že Země obíhá kolem Slunce, kdysi vyvolalo krvavé spory mezi zastánci a odpůrci, kteří usilovali o umlčení této myšlenky. Bylo to dlouho nepopulární, ale byla to pravda.
Podle Milla umlčování názorů předpokládá „naši vlastní neomylnost“. Nikdo však neomylný není. Nikdo nemůže vědět, že určitý názor je mylný, pokud není vystaven otevřené diskusi a kritickému zkoumání. Potlačování myšlenek dusí společné hledání pravdy a ochuzuje každého, kdo se ho účastní: „Zvláštní zlo umlčování názoru spočívá v tom, že okrádá lidský rod – jak potomstvo, tak současnou generaci; ty, kdo s názorem nesouhlasí, ještě víc než ty, kdo jej zastávají,“ napsal Mill.
Debata jako cesta k pravdě
Jestliže otevřený projev je silou, která umožňuje pravdu nalézt, pak debata je prostředkem, který ji zjevuje. Když je určitá myšlenka v diskuzi zpochybněna, všechny strany jsou nuceny znovu přehodnotit své přesvědčení – nebo je alespoň přesvědčivě obhájit. V ideálním případě by debata prohloubila porozumění všech zúčastněných důvodům jejich tvrzení – tak, aby se co nejvíce přiblížila pravdě.
Mill zdůrazňuje, že pravda se vyjasňuje a sílí prostřednictvím neustálého střetu protichůdných názorů. Společnost, která umožňuje svobodnou a otevřenou debatu, podporuje intelektuální růst. Jak řekl řecký filozof Platón ústy Sokrata už před téměř dvěma tisíci lety: „Jsem z těch, kdo jsou zcela ochotni nechat se vyvrátit, pokud řeknu něco nepravdivého, a stejně tak ochotni vyvrátit jiného, kdo mluví nepravdu – neboť považuji větším ziskem být vyléčen z velkého omylu než vyléčit jiného.“ Veřejné i soukromé rozhovory nám pomáhají zahlédnout možnosti, které bychom jinak přehlédli, a přibližují nás k pravdě.
Částečné pravdy jako součást pravdy
Millův třetí argument tvrdí, že i mylné názory často obsahují zrnko pravdy. Takové omyly označil za „částečné“ pravdy. Většina otázek, které vyvolávají vášnivé politické spory, je složitá a nelze je vyřešit jediným správným řešením. Přestože ne každý postoj se k pravdě přibližuje stejně, je velmi nepravděpodobné, že by jakákoli „strana“ měla zcela správný pohled.
Tento postoj k rozdílným názorům vede k pokoře a podporuje vytrvalé hledání pravdy, jehož cílem je nakonec odmítnutí nepravdy. Mill napsal: „Každý názor, který v sobě nese část pravdy opomíjenou běžným míněním, má svou hodnotu – bez ohledu na omyly či zmatek, které ji mohou provázet.“
Když vláda chrání svobodné a bezpečné vyjadřování myšlenek ve veřejném i soukromém životě, zajišťuje, že její občané nepřijdou o cestu k hlubšímu porozumění – a podle Milla také k lepšímu životu.
Tyranie většiny a princip neškodění
Za třemi Millovými argumenty stojí jeho obava z toho, co nazýval „tyranií většiny“. Vládní cenzura představuje nejzjevnější překážku svobody projevu, avšak i veřejné mínění ji může potlačovat. Touha po společenském přijetí a strach z vyloučení mohou umlčet lidi stejně účinně jako zákony. Dnes bychom tomu říkali vláda davu. Podle Milla je tato tyranie většiny zákeřnější než otevřená právní despocie, protože se hůře rozpoznává.
Aby se předešlo vládě davu, formuloval Mill takzvaný „princip neškodění“, který má platit ve všech oblastech, včetně svobody projevu: „Jediným oprávněným důvodem, proč lze uplatnit moc nad kterýmkoli členem civilizované společnosti proti jeho vůli, je zabránit tomu, aby ubližoval druhým.“ Podle tohoto principu není urážlivost ani nesouhlasný názor důvodem k omezení projevu. Zásah do svobody slova by bylo možné ospravedlnit pouze tehdy, pokud by měl přímý a prokazatelný škodlivý dopad na blaho druhého člověka.
Samozřejmě jde o teoretické měřítko. Jeho uplatnění v praxi bývá méně jednoznačné než jeho formulace. Kdo má například rozhodnout, kdy slova přímo způsobují škodu? Mají o tom rozhodovat samotné strany, nebo nějaký právní arbitr? Kritici později upozorňovali, že Millův vágní princip by mohl být zneužit k odůvodnění vládních zásahů do života občanů ve jménu jejich dobra.
Další výhrady se týkají předpokladu, že neustálý střet protichůdných názorů nakonec vede k pravdě. Pouhé množství různých stanovisek a jejich střetů ještě nezaručuje, že se přiblížíme k „lepším“ myšlenkám – zvlášť u složitých a morálně citlivých otázek. V posledních letech navíc vzestup nezávislých médií umožnil více lidem svobodně vyjadřovat názory. Avšak platí skutečně, jak by Mill tvrdil, že takový proud protichůdných myšlenek činí pravdu jasnější a pevnější? Nebo může mít opačný účinek?
Navzdory nedokonalostem svého pojetí byl Mill jedním z prvních filozofů, kteří zdůraznili, že intelektuální a morální pokrok je možný pouze ve společnosti, kde je otevřený dialog běžnou normou. Jeho obhajoba svobody projevu zůstává základním kamenem liberálního myšlení – pomáhá nám rozlišovat mezi svobodnými a tyranskými společnostmi a upevňuje naši oddanost demokracii a svobodě.
Máte tipy na témata z filozofie, kultury či společnosti? Napište nám na namety@epochtimes.cz.
–ete–
