Poznámka redakce: Článek byl původně publikován v roce 2023. Některé údaje se mohly od té doby změnit.
Sochařka pracující s kovem proměňuje nalezený, sesbíraný a darovaný kovový odpad v nádherně propracované sochy zvířat, které dokazují, že odpad jednoho člověka může být pokladem pro druhého.
Třiadvacetiletá Leah Jefferyová z americké Georgie pracuje v kovozpracovně a už čtyři roky svařuje sochy zvířat z kovových zbytků.
Její zájem o tento druh umění začal na střední škole v kurzu svařování, který ji přivedl k tomu, aby si později udělala odborný diplom.
„Během druhého ročníku školy svařování jsem měla ve třídě trochu volného času,“ vypráví Jefferyová pro Epoch Times. „Viděla jsem, jak někdo vyrábí ptáky z lžiček, a napadlo mě, že by bylo skvělé to zkusit. Tak jsem se pustila do svého prvního projektu, sochy výra velkého. Říkala jsem si: ‚To je fakt skvělé,‘ a prostě jsem v tom pokračovala.“
Sochařka-samouk Jefferyová od té doby vytvořila podobizny nejrůznějších zvířat – od dravců přes kopytníky až po drobná zvířátka do dlaně. Používá jakýkoli kovový materiál kromě hliníku, který se nedá svařovat.
„Místní cykloservis mi dává všechny své zbytky a odřezky… [používám i] náhodné věci, které najdu u silnice. Když je to kov, použiju to,“ vysvětluje Jefferyová. Její tvůrčí proces začíná rozhodnutím, jaké zvíře a v jaké póze ztvární.
Některé sochy zvířat jsou zachyceny v letu, jiné sedí, leží nebo jen tiše pozorují. Poté si umělkyně studuje fotografie a videa, aby zachytila proporce a charakteristické rysy zvířete.
„Když mám dost nastudováno, nakreslím si na pracovním stole obrys v poměru,“ popisuje. „Pak kolem sebe rozložím různé kusy kovu, příbory a úlomky a zkouším, co by k sobě ladilo a co by mohlo dobře vypadat.“
Podle jejích slov trvá dokončení jedné sochy od 15 do 50 hodin, v závislosti na velikosti.
Proces začíná vytvořením těla, přičemž nejjemnější detaily – hlavu a výraz – nechává až na konec. Posledním krokem je zavěšení nebo upevnění hotové sochy, aby mohla být vyfotografována a vystavena.
Za své nejoblíbenější dílo považuje Jefferyová sochu páva. Když mluvila o inspiraci pro toto dílo, uvedla: „Inspirací bylo vlastně vitrážové sklo – někdo mi dal spoustu starých kousků, které měl doma nevyužité… Některé z nich měly zelený a modrý odstín, a to mi hned připomnělo páva.“
Tato socha patří k jejím větším dílům a má rozpětí křídel přes metr.
Dalším oblíbeným kusem je hlava lva, kterou vytvořila už v prvním roce své tvorby. „Opravdu se mi podařilo zachytit život zvířete – vypadalo, jako by dýchalo,“ říká.
Tvorba však přináší pro mladou umělkyni i výzvy. „Téměř u každé sochy přijde chvíle, kdy se na ni podívám a něco je prostě špatně,“ přiznává. „Nevím přesně co, tak na ni jen koukám a přemýšlím… Většinou nakonec musím rozebrat celou hlavu nebo část, na které jsem právě strávila celé hodiny, takže to bývá docela náročné. Ale nikdy nelituji, že se k tomu vracím a opravuji to, protože i když to někdy musím rozebrat několikrát, výsledek vždycky vypadá lépe.“
Ze svých zkušeností radí Jefferyová začínajícím umělcům, aby dělali totéž – opravovali chyby, ale zároveň věděli, kdy jít dál. „Vytvořte tolik děl, kolik jen můžete,“ poznamenává. „Jednoduše tvořte dál, protože s každým dalším kusem budete lepší.“
Podle Jefferyové je sochařství „daleko náročnější na mysl“ než „běžná práce“. Během čtyř let, co vytváří svůj svět kovových zvířat, se naučila lépe zachytit podstatu zvířat a kombinovat různé druhy kovu – například měď a mosaz – pro trojrozměrnější a propracovanější výtvarné výsledky.
„Nikdy jsem si nemyslela, že se budu věnovat umění,“ sdílí. „Když jsem byla mladší, chtěla jsem dělat spíš něco praktického. Ale jakmile jsem začala tvořit sochy, uvědomila jsem si, jak důležité umění pro lidi, kulturu a společnost je.“
Jefferyová své práce sdílí na Instagramu.
Podívejte se na video:
(S laskavým svolením Leah Jefferyové)
Sdílejte s námi své příběhy na adrese namety@epochtimes.cz a odebírejte inspirativní newsletter na epochtimes.cz/newsletter.
–ete–
