Redakce Epoch Times

16. 11. 2025

Osobnosti odpovídají na otázky o svobodě

U příležitosti blížícího se výročí Dne boje za svobodu a demokracii 17. listopadu jsme připravili projekt Otázky ke svobodě. Oslovili jsme osobnosti z oblasti kultury, vzdělávání, vědy, občanské sféry i veřejného života a požádali je o osobní zamyšlení nad tím, co pro ně svoboda znamená, jak vnímají události roku 1989 a jak se podle nich proměnila podoba svobody dnešní doby.

JUDr. Ing. Zdeněk Hraba, Ph.D. je český advokát a vysokoškolský pedagog. V Senátu předsedá Stálé komisi pro Ústavu ČR a parlamentní procedury a dlouhodobě se věnuje otázkám ústavního práva, transparentnosti a ochraně občanských svobod. Vystudoval ekonomii i právo a více než dvacet let působí jako advokát. Zkušenosti má také z komunální a krajské politiky – byl místostarostou Říčan i zastupitelem Středočeského kraje.

Senátor Hraba poskytl redakci Epoch Times svůj osobní pohled na význam svobody a na to, co ji může v současné době ohrožovat.

Co pro Vás osobně znamená svoboda?

Svoboda je jednak vnitřní pocit a za druhé stav, kdy vás nikdo neomezuje a nenakazuje, co máte dělat. Samozřejmě s přirozeným respektem ke svobodě druhých – protože skutečná svoboda nikdy není anarchií, ale odpovědností.
Je to možnost žít podle svých hodnot, říkat věci nahlas, rozhodovat o svém životě a nebát se, že vám za to někdo bude z pozice moci vyhrožovat nebo vás trestat. Svoboda je dar, který musíme chránit každý den – chováním, volbami i odvahou ozvat se, když se něco děje špatně.

Co byste vzkázal/a lidem, kteří si 17. listopad připomínají jen jako volný den?

Není podle mě lepší definice svobody, než to, když lidé tráví i státní svátky tak, jak chtějí, nejsou nuceni chodit na povinné akce a podobně. A pokud tam nejdou, tak nejsou peskováni.

Kdy se podle Vás svoboda mění v nezodpovědnost?

Svoboda se mění v nezodpovědnost ve chvíli, kdy člověk přestane brát ohled na následky svého jednání – na svou rodinu, blízké, ale i třeba na národ.

Co podle Vás nejvíc oslabuje naši schopnost myslet svobodně?

Nejvíc naši schopnost myslet svobodně oslabuje pohodlnost a ochota nechat za sebe rozhodovat jiné. Když člověk přestane kriticky přemýšlet.
Další velkou hrozbou je tlak davu a strach být „mimo hlavní proud“. Svobodné myšlení často vyžaduje odvahu říct nahlas něco, co není populární. A právě ta odvaha nám dnes někdy chybí.

Dá se svoboda „naučit“, nebo ji musí člověk zažít?

Svobodu se můžete částečně naučit – výchovou, příkladem, historickou zkušeností národa. Dá se předat úcta k pravidlům, odpovědnosti i vědomí, že svoboda není samozřejmost.
Ale skutečně pochopit ji lze až ve chvíli, kdy ji člověk osobně prožije. Když zažije rozdíl mezi tím, kdy může rozhodovat o svém životě, a kdy mu někdo shora diktuje, jak má žít, mluvit nebo myslet. Teprve tehdy se svoboda nestává abstrakcí, ale hodnotou, kterou je člověk ochoten bránit.
Jinými slovy – naučit se dá, ale její cenu člověk opravdu pochopí až zkušeností.

Může být společnost skutečně svobodná, pokud nectí pravdu?

Společnost nemůže být skutečně svobodná, pokud nectí pravdu. Svoboda bez pravdy se totiž rychle zvrtne v chaos.
Pokud lidé rezignují na kritické myšlení, nechají si informace podstrkovat namísto bádání se po jejich původu, pak se vzdávají jedné z nejdůležitějších podmínek svobody – schopnosti rozhodovat se podle sebe na základě reality. Bez toho jsme jen snadno ovladatelný dav.

Kdy jste si naposledy uvědomil/a, že svoboda není samozřejmost?

Zhruba s každým druhým návrhem, který k nám do Senátu doputuje.

Jakou roli hraje podle Vás pravda ve svobodné společnosti?

Klíčovou. Jedno bez druhého nemá šanci přežít.

Myslíte, že dnešní lidé umějí se svobodou zacházet?

Umíme s ní zacházet zhruba stejně, jako všichni lidé žijící ve svobodné společnosti před námi. A jako s ní budou zacházet lidé v budoucnosti žijící ve svobodě. Jsme lidé a děláme chyby, a v tomto se lidé nemění.

Jaké hodnoty musí společnost chránit, aby si svobodu udržela?

Zejména respekt k pravdě a ke svobodě druhých. A také k soukromí.

Jak se podle Vás projevuje ztráta svobody – dřív, než si ji lidé uvědomí?

Vždy postupně a nikdy nárazově. A to je na tom to nejbezpečnější. Udržet si svobodu znamená být ostražitý.

Související témata

Přečtěte si také

Továrna čínské společnosti BYD v Maďarsku čelí vážným obviněním z nucené práce

Na stavbě v Szegedu čínští pracovníci popisují sedmidenní týdny bez odpočinku, dlouhé směny a zpožděné mzdy, část je zadržována až do návratu do Číny.

Operace Economic Fury míří na finanční tep Komunistické strany Číny

Éra americké „strategické nejednoznačnosti“ vůči Číně skončila, protože administrativa Donalda Trumpa cílí na finanční centra nepřátelských režimů.

Trump podle Reuters vážně zvažuje stažení amerických vojáků z Itálie a Španělska

Trump od evropských spojenců požadoval, aby se připojili k vojenské misi zaměřené na otevření Hormuzského průlivu, který Írán na počátku války prakticky zablokoval.

Přelomová australská studie: Vapování „pravděpodobně způsobuje“ rakovinu plic a dutiny ústní 

Australská studie spojuje vapování s rakovinou plic i dutiny ústní. Odborníci varují před opakováním tragických chyb z éry tabákového průmyslu.

S komáry proti komárům. Nedaleko Lyonu jich vypustí 15 milionů

Strategie je založena na technice sterilního hmyzu, která má snížit rozmnožování komára tygrovaného bez použití pesticidů.

Kdo ve skutečnosti jsou Ilumináti?

Historický Řád bavorských Iluminátů z roku 1776 byl skutečnou, byť krátkodobou tajnou společností osvícenských intelektuálů. Dnes však termín „Ilumináti“ evokuje především rozsáhlé konspirační teorie o globálním spiknutí ovládajícím svět.

Investigativní novinář přibližuje kampaň zastrašování Pekingu zaměřenou na Shen Yun

Investigativní novinář a producent filmu „Unbroken“ uvedl, že vzorce bombových a smrtelných výhrůžek vůči souboru Shen Yun vedou k čínskému režimu. V Torontu bylo šest představení zrušeno po falešné hrozbě, přestože policie potvrdila, že nebyla věrohodná.

Téměř 200 let elektromobilů: nové století, staré problémy (2. část)

Historie elektromobility ukazuje, že dnešní problémy s dojezdem a cenou řešili vizionáři už před 130 lety. Dojde konečně k průlomu?

Žádné povinné průvody. Jaký je skutečný původ Svátku práce?

První máj je dnes vnímán různě. Pro někoho představuje vítaný den pracovního klidu, pro čtenáře K. H. Máchy romantický lásky čas pod rozkvetlou třešní a pro dalšího stále nese nahořklou pachuť povinných průvodů z dob minulého režimu.