Tuberkulóza: příznaky, příčiny, léčba a přírodní přístupy

ZÁKLADNÍ PRŮVODCE

Odborné lékařské zhodnocení:
Dr. Beverly Timerdingová, M.D.

Tuberkulóza (TB) je infekční onemocnění bakteriálního původu. Odhaduje se, že přibližně 25 procent světové populace přišlo do kontaktu s bakteriemi způsobujícími tuberkulózu. U jedinců s infekcí existuje 5–10% celoživotní pravděpodobnost rozvoje aktivní formy tuberkulózy, zatímco zbytek zůstává v tzv. latentní fázi onemocnění.

V posledních letech byla tuberkulóza druhou nejvýznamnější infekční příčinou úmrtí na světě, hned po onemocnění covid-19. V roce 2022 onemocnělo tuberkulózou odhadem 10,6 milionu lidí, z nichž 1,3 milionu zemřelo.

Ve Spojených státech bylo v roce 2021 zaznamenáno téměř 8 000 případů tuberkulózy. Nejnovější dostupná data o úmrtích na TB pocházejí z roku 2020, kdy nemoci podlehlo 600 osob, což odpovídá úmrtnosti 0,2 úmrtí na 100 000 obyvatel.

Jaké typy tuberkulózy rozlišujeme?

Tuberkulózu lze dělit podle stádia onemocnění (aktivní vs. latentní, tomu se budeme věnovat níže) a podle lokalizace – tedy podle toho, zda se jedná o postižení plic, nebo orgánů mimo plíce. Základní kategorie jsou dvě: plicní a mimoplicní tuberkulóza.

Plicní tuberkulóza (PTB)

Plicní tuberkulóza (PTB) je infekce postihující plíce, která se však může dále šířit i do jiných orgánů.

Mimoplicní tuberkulóza (EPTB)

Mimoplicní tuberkulóza (extrapulmonary tuberculosis, EPTB) označuje formu tuberkulózy, která vzniká v orgánech mimo plíce a plicní tkáň nikdy nezasáhne. Pokud infekce vznikne mimo plíce, ale později se do nich rozšíří, jedná se již o typickou PTB.

V roce 2021 bylo ve Spojených státech zaznamenáno 1 780 případů mimoplicní TB, což představovalo téměř 23 procent všech případů. EPTB často vzniká hematogenním rozsevem infekce nebo přímým šířením z okolních struktur. Dobrou zprávou je, že osoby s mimoplicní formou obvykle nejsou infekční.

Příznaky EPTB se liší podle postižené oblasti. Základní typy mimoplicní TB jsou:

TB lymfadenitida: Nejčastější forma mimoplicní tuberkulózy; typicky postihuje lymfatické uzliny na zadní straně krku a v oblasti klíční kosti.

Skeletální (kostní a kloubní) tuberkulóza: Tvoří až 35 procent mimoplicních případů; nejčastěji postihuje páteř a tuberkulózní artritida zasahuje zejména nosné klouby.

Pottova nemoc (Pott’s disease): Tuberkulóza páteře, obvykle hrudní; začíná v jednom obratli a šíří se do sousedních, což vede ke zúžení meziobratlového prostoru.

Miliární tuberkulóza: Generalizovaná hematogenní forma TB způsobená rozsevem milionů bacilů do krevního řečiště; nejčastěji postihuje plíce a kostní dřeň.

Pleurová tuberkulóza: Přibližně 5 procent případů TB v USA; postihuje pleuru, tenkou membránu vystýlající hrudní dutinu a pokrývající plíce; jedna z nejčastějších forem mimoplicní TB.

Meningeální tuberkulóza (tuberkulózní meningitida): Nejzávažnější forma TB s vysokou úmrtností; často vzniká nezávisle na infekci v jiných mimoplicních lokalizacích.

Abdominální tuberkulóza: Postihuje břišní orgány, jako jsou ledviny, játra, gastrointestinální trakt či peritoneum.

Urogenitální TB: Začíná v ledvinách a může se šířit do močového měchýře, prostaty, semenných váčků a epididymis.

Peritoneální TB: Vzniká šířením z břišních lymfatických uzlin nebo z infikovaného vaječníku a vejcovodu.

Gastrointestinální TB: Může vzniknout konzumací kontaminovaných potravin, hematogenním rozsevem či šířením z okolních orgánů; střevní léze mívají podobu vředů, hyperplastických útvarů nebo kombinace

Jaterní postižení: Bývá klinicky nenápadné, ale časté u pokročilé plicní či miliární TB; při adekvátní léčbě obvykle bez trvalých následků.

Kožní tuberkulóza (scrofuloderma): Vzniká šířením infekce z podkožního ložiska do kůže; vytváří vředy a fistulující sinusové trakty.

Perikardiální tuberkulóza (TB perikarditida): Infekce perikardu (obalu srdce), která obvykle vzniká šířením z mediastinálních (hrudních) lymfatických uzlin nebo z pleury.

Jaká jsou stádia tuberkulózy?

Primární infekce neboli expozice je první fáze, kdy se člověk poprvé setká s bakterií Mycobacterium tuberculosis. Může nastat kdykoli během života – nejrizikovějším obdobím je dospívání.

Po primární infekci může u části pacientů vzniknout aktivní tuberkulóza, většina však zůstává asymptomatická. Mnozí infekci spontánně zcela potlačí, zatímco jiní vstoupí do latentního stádia. Jednotlivé fáze probíhají takto:

Aktivní tuberkulóza: Označovaná také jako primární progresivní tuberkulóza. Přibližně u 10 procent infikovaných se vyvine aktivní, symptomatické onemocnění. U některých dochází k diseminaci infekce do vzdálených orgánů.

Latentní tuberkulóza: Latentní TB nastává tehdy, když infikovaný jedinec nevyvine onemocnění. Osoby s latentní TB nejsou infekční, avšak mohou kdykoli v budoucnu přejít do aktivního stádia. Preventivní léčba latence se běžně používá k minimalizaci rizika reaktivace.

Postprimární forma: Postprimární tuberkulóza, označovaná také jako sekundární nebo reaktivovaná TB, představuje druhou a zároveň nejčastější formu aktivního onemocnění ‒ tvoří přibližně 90 procent všech případů. U postprimární TB se nemoc obvykle rozvíjí buď reaktivací latentní infekce způsobené bakterií Mycobacterium tuberculosis, nebo opakovanou vnější reinfekcí tím samým patogenem. Reaktivovaná tuberkulóza se může projevit i po mnoha letech od původní infekce a u osob bez dalších zdravotních komplikací existuje celoživotní riziko 5 až 10 procent, že se latentní infekce následně změní v aktivní onemocnění.

Jaké jsou příznaky a časné projevy tuberkulózy?

Latentní tuberkulóza se neprojevuje žádnými příznaky.
Postprimární (reaktivační) tuberkulóza může mít velmi podobné příznaky jako aktivní tuberkolóza.

Obecné příznaky aktivní tuberkulózy zahrnují:

• zimnice
• horečku
• silné noční pocení
• úbytek hmotnosti
• ztrátu chuti k jídlu
• celkovou slabost
• únavu
• malátnost
• u dětí zpomalený růst

Příznaky podle postiženého orgánu:

• Plicní postižení: Obtíže s dýcháním, bolest na hrudi, přetrvávající kašel trvající déle než tři týdny, vykašlávání hlenu a/nebo krve, profuzní noční pocení, únava, horečka, úbytek hmotnosti, zduřené uzliny a bolest v krku.

• Lymfadenitida: Zvětšené lymfatické uzliny; v pokročilých případech mohou být zanícené, bolestivé a mohou vytvářet fistulu s drenáží. U primární plicní formy je běžné také zvětšení mediastinálních uzlin.

• Skeletální postižení: Přetrvávající bolest v postižených kostech, chronická či subakutní artritida, neurologické deficity (např. paraplegie), paraspinální abscesy a kolaps obratlů; kloubní TB je pomalu progredující monoartritida postihující nejčastěji kyčel nebo koleno a projevuje se bolestí, otokem, omezením hybnosti a drenážními sinusy či abscesy; abscesy mohou způsobit bolest nebo kompresi míchy vedoucí k paralýze.

• Miliární postižení: Horečka, zimnice, celková schvácenost, postupně se zhoršující dušnost, horečky nejasného původu způsobené intermitentním rozsevem bacilů a případně také anémie a snížený počet krevních destiček.

• Pleurové postižení: Akutní onemocnění s příznaky, jako jsou kašel, bolest na hrudi, horečka a dušnost.

• Meningeální postižení: Nízké horečky, změny chování a duševního stavu, přetrvávající bolesti hlavy, nevolnost, ospalost, stupor či kóma.

• Urogenitální postižení: Bolestivé močení, krev v moči a bolest v boku; může se projevit jako infekce ledvin s horečkou, bolestí zad a přítomností hnisu v moči.

• Kožní postižení: Vředy na rukou, hýždích, loktech, chodidlech nebo v podkolenních jamkách; mohou být bradavčité, ploché a nebolestivé, hnědočervené nebo fialové, případně připomínající běžné rány.

• Peritoneální postižení: Únava, bolest břicha, citlivost na pohmat, hromadění tekutiny v dutině břišní a horečka.

• Perikardiální postižení: Perikardiální třecí šelest, bolest na hrudi a horečka.

• Gastrointestinální postižení: Bolest břicha, průjem, úbytek hmotnosti, horečka, černá stolice, krvácení z konečníku a citlivost břicha.

• Jaterní postižení: Zvětšení jater, horečka, respirační příznaky, bolest břicha, úbytek hmotnosti, zvětšení sleziny, hromadění tekutiny v dutině břišní a žloutenka.

Co způsobuje tuberkulózu?

Tuberkulóza se obvykle šíří tehdy, když osoba s aktivní plicní TB kašle nebo kýchá, a jiný člověk vdechne kapénky obsahující Mycobacterium tuberculosis. Přestože se způsob přenosu podobá šíření nachlazení či chřipky, TB je méně nakažlivá a obvykle vyžaduje dlouhodobý a úzký kontakt. Z toho důvodu se infekce nejčastěji šíří v rámci domácnosti, nikoli při náhodném setkání v hromadné dopravě.

Kapénky obsahující bakterie mohou zůstávat ve vzduchu celé hodiny, což usnadňuje šíření infekce. Jakmile však dopadnou na povrch, je velmi obtížné je znovu zvířit — například zametáním podlahy, dotykem nebo protřepáním textilií. Tyto činnosti mohou sice uvolnit prachové částice, které bakterie obsahují, avšak jsou příliš velké na to, aby po vdechnutí pronikly do malých plicních sklípků (alveolů), a proto obvykle nezpůsobí nákazu. Kontakt s kontaminovanými povrchy, potravinami nebo běžné podání ruky také tuberkulózu za normálních okolností nepřenáší.

Infekčnost neléčené aktivní plicní tuberkulózy se liší, protože některé kmeny jsou nakažlivější než jiné. Onemocnění, která způsobují tvorbu silnostěnných dutin v plicích, bývají spojena s vyšší koncentrací bakterií v hlenu a s vyšším rizikem přenosu. Přenos podporují i faktory, jako je častý nebo dlouhodobý pobyt v přeplněných a nedostatečně větraných prostorách.

Kdo je ohrožen tuberkulózou?

Tuberkulóza může postihnout kohokoli, nicméně určité skupiny mají výrazně vyšší riziko nákazy:

Jedinci v úzkém kontaktu s nakaženými: Nejvyšší riziko mají lidé žijící ve společné domácnosti s osobou s aktivní tuberkulózou, protože k přenosu je nutný těsný a dlouhodobý kontakt.

Lidé žijící v určitých zemích nebo do nich cestující: Většina případů TB se vyskytuje v zemích s nízkými a středními příjmy. Podle WHO se polovina všech případů soustředí v osmi státech: Bangladéš, Čína, Indie, Indonésie, Nigérie, Pákistán, Filipíny a Jihoafrická republika.

Starší lidé: Vyšší náchylnost souvisí s oslabenou imunitou.

Imunokompromitovaní jedinci: Jde o osoby léčené imunosupresivy (např. dlouhodobými kortikosteroidy), TNF-alfa inhibitory či po transplantaci orgánu, nebo lidi s HIV/AIDS, revmatickými onemocněními či primárními imunodeficiencemi; tuberkulóza je hlavní příčinou úmrtí u lidí s HIV.

Děti mladší pěti let: Patří do vysokého rizika kvůli nezralému imunitnímu systému.

Diabetici: Diabetes zvyšuje riziko aktivace latentní TB.

Podvyživené osoby: Malnutrice oslabuje imunitní odpověď a zvyšuje riziko TB.

Lidé bez domova: Vyšší expozice rizikovému prostředí a oslabená imunita.

Uživatelé návykových látek a lidé sdílející jehly: Zvyšuje se riziko expozice i oslabení imunitního systému.

Lidé žijící v kolektivních zařízeních: Domovy pro seniory, věznice a další místa s těsným soužitím představují vyšší riziko šíření TB.

Zdravotníci: Profesionálové přicházející do kontaktu s pacienty s TB nebo vysoce rizikovými skupinami mají zvýšené riziko infekce.

Lidé s rizikovými profesemi: Těžaři a stavební dělníci jsou vystaveni silicovému prachu, který zvyšuje riziko rozvoje TB.

Osoby zneužívající alkohol a kuřáci: Alkohol i kouření oslabují imunitní obranyschopnost.

Striktní vegani nebo vegetariáni: Starší studie v jižním Londýně zjistila, že hinduističtí laktovegetariáni měli 8,5× vyšší riziko TB než muslimští konzumenti masa a ryb; riziko narůstalo se snižujícím se příjmem masa a ryb a pravděpodobně souviselo s deficitem vitaminu D; studie však prokazovala pouze asociaci ve specifické populaci.

Jak se tuberkulóza diagnostikuje?

K určení, zda má člověk latentní infekci nebo aktivní onemocnění, jsou nutná diagnostická vyšetření. Protože má TB podobné příznaky jako různá systémová onemocnění, měla by být vždy zvážena v rámci diferenciální diagnostiky, například u:

• pneumonie
• infekcí netuberkulózními mykobakteriemi
• plísňových infekcí
• histoplazmózy

Jak se tuberkulóza diagnostikuje?

K určení, zda má člověk latentní infekci nebo aktivní formu tuberkulózy, jsou nezbytná diagnostická vyšetření. Protože má TB podobné příznaky jako řada systémových onemocnění, měla by být vždy zvažována v rámci diferenciální diagnostiky, například u pneumonie, infekcí netuberkulózními mykobakteriemi, plísňových infekcí nebo histoplazmózy.

Testy na latentní infekci

Ve Spojených státech jsou k dispozici dva typy testů pro zjištění infekce tuberkulózou: kožní test a krevní test. Zdravotník obvykle zvolí jeden z nich podle důvodu testování, dostupnosti a ceny. Oba testy se zpravidla nepodávají současně.

Mantouxův tuberkulinový kožní test (TST)

Mantouxův test využívá neinfekční tuberkulinové proteiny označované jako purifikovaný proteinový derivát (PPD) – proto se mu často říká PPD test. Je preferovanou metodou vyšetření u dětí mladších pěti let. TST spočívá v injekční aplikaci malého množství tuberkulinu do kůže na předloktí. Zdravotník pak za 48 až 72 hodin vyhodnotí reakci, především velikost zatvrdnutí a otoku.

Někdy je nutné vyloučit falešně pozitivní výsledek, tedy situaci, kdy test reaguje, přestože člověk není infikován. Falešně pozitivní reakce se může objevit u osob, které byly v minulosti očkovány vakcínou Bacille Calmette-Guérin (BCG), nebo u lidí infikovaných netuberkulózními mykobakteriemi. Vakcína BCG se běžně používá v zemích s vysokou zátěží TB, ale ve Spojených státech se obvykle nedoporučuje kvůli nízkému riziku TB, kolísající účinnosti a možným interferencím s TST. Mnoho osob narozených mimo USA však tuto vakcínu dříve obdrželo.

Jakmile je falešná pozitivita vyloučena, je třeba provést další vyšetření, aby se určilo, zda jde o latentní, nebo aktivní tuberkulózu.

Negativní výsledek kožního testu naznačuje, že organismus na TST nereagoval, což činí latentní infekci nebo aktivní tuberkulózu méně pravděpodobnou. Je však třeba počítat i s falešně negativním výsledkem — tedy situací, kdy test zůstane negativní, přestože je člověk ve skutečnosti infikován. Falešně negativní reakce se mohou objevit u osob s oslabeným imunitním systémem v důsledku HIV infekce a/nebo aktivní TB, u dětí mladších šesti měsíců a také po nedávném podání některých živých virových vakcín. Také lidé, kteří byli infekci TB vystaveni teprve nedávno, mohou mít zpočátku negativní test, protože k pozitivní reakci obvykle dochází až několik týdnů po expozici.

TB krevní testy, označované jako interferon-gamma release assays (IGRA), zahrnují dvě metody schválené FDA. Tyto testy měří imunitní odpověď na bakterii Mycobacterium tuberculosis: bílé krvinky ve vzorku krve uvolňují interferon-gamma (IFN-γ) při vystavení antigenním stimulům v laboratoři. Mezi výhody IGRA oproti kožnímu testu patří možnost získat výsledky přibližně do 24 hodin a skutečnost, že na rozdíl od TST nezpůsobují falešně pozitivní výsledky u osob očkovaných vakcínou BCG. Nevýhodou je omezené množství dat o použití u některých skupin pacientů a také vyšší cena.

Testy na aktivní onemocnění

Lékař se nejprve ptá na pacientovu anamnézu, rizikové faktory a přítomnost zdravotních stavů, jako je HIV nebo diabetes, které zvyšují pravděpodobnost přechodu latentní infekce do aktivního onemocnění. Poté následuje fyzikální vyšetření a případně provedení TST nebo IGRA. Další obvyklá vyšetření zahrnují zejména rentgen hrudníku, který umožňuje odhalit plicní abnormality naznačující TB, i když diagnózu sám o sobě nepotvrzuje. Přesto pomáhá vyloučit aktivní plicní TB u osob s pozitivním testem a bez příznaků.

Mikroskopické vyšetření sputa (které analyzuje tzv. sputum vykašlaný z dýchacích cest) spočívá v odběru dvou až tří ranních vzorků; nález acidorezistentních bacilů může TB naznačovat, ale nepotvrzuje ji, protože ne všechny acidorezistentní bacily musí být Mycobacterium tuberculosis. Mykobakteriální kultivace vyžaduje vzorek tělesné tekutiny nebo tkáně — obvykle sputa, kostní dřeně nebo jaterní tkáně. Kultivace trvá až šest týdnů a pozitivní růst M. tuberculosis představuje definitivní potvrzení diagnózy.

Testování lékové rezistence je důležité především kvůli rostoucímu globálnímu výskytu multirezistentní TB. Přestože se Spojeným státům daří MDR/RR-TB kontrolovat, první izolát M. tuberculosis by měl být vždy testován na citlivost k lékům, aby byla včas zahájena účinná léčba.

Jaké komplikace může tuberkulóza způsobit?

Kromě úmrtí zahrnují komplikace TB:

Trvalé poškození plic: Trvalé strukturální změny plicní tkáně, které mohou zůstat i po úspěšné léčbě tuberkulózy.

Rozsáhlá destrukce plic, nekróza a gangréna: Plicní gangréna je vzácná komplikace těžké infekce, kdy dochází k oddělení části segmentu nebo laloku plíce; bez léčby může vést k sepsi, multiorgánovému selhání a smrti.

Pneumotorax: Kolaps plíce způsobený únikem vzduchu do prostoru mezi pleurálními listy v důsledku oslabení plicní tkáně.

Hemoptýza: Vykašlávání krve, které vzniká krvácením z bronchálních, plicních nebo mezižeberních tepen.

Bronchiektázie: Onemocnění charakterizované chronickým rozšířením průdušek a oslabením či ztrátou řasinek, které normálně odvádějí hlen; může vznikat následkem tlaku zanícených lymfatických uzlin na bronchální strom.

Zvýšené riziko vzniku rakoviny plic: TB může zanechat změny v plicní tkáni, které zvyšují pravděpodobnost pozdějšího rozvoje maligních procesů.

Chronická plicní aspergilóza: Přetrvávající plicní plísňová infekce, nejčastěji způsobená Aspergillus fumigatus, často postihující oslabenou nebo poškozenou plicní tkáň.

Septický šok: Kritický stav, při kterém infekce proniklá do krevního řečiště způsobí nebezpečný pokles krevního tlaku a může vést k orgánovému selhání.

Syndrom akutní dechové tísně (ARDS): Závažné plicní poškození provázené únikem tekutiny do plicních sklípků, vedoucí k těžkým dechovým obtížím a nedostatečné oxygenaci.

Empyém: Hromadění hnisu v pleurálním prostoru mezi hrudní stěnou a plícemi.

Systémová amyloidóza: Vzácné onemocnění, při němž se v tkáních ukládají chybně poskládané bílkoviny (amyloid), což způsobuje postižení a dysfunkci orgánů.

Bronchopleurální píštěl: Abnormální spojení mezi bronchiálním stromem a pleurálním prostorem; jde o závažnou komplikaci s vysokou mortalitou, často vznikající u pleurální TB.

Fibrotorax: Nejtěžší forma pleurální fibrózy, tedy ztluštění pleury, které omezuje pohyb plíce; jde o další komplikaci pleurální TB, kdy došlo k výraznému poškození plicní tkáně.

Těžká deformita páteře: Komplikace spinální tuberkulózy, kdy destrukce obratlů vede k deformitám páteře.

Neurologický deficit: Porucha funkce určité části těla způsobená poškozením nervové struktury; u spinální TB může zahrnovat i paraplegii, která ochromí dolní polovinu těla.

Hydrocefalus: Neurologický stav způsobený hromaděním mozkomíšního moku v mozkových komorách; jde o komplikaci tuberkulózní meningitidy.

Střevní obstrukce: Uzávěr nebo zúžení střev způsobené střevní formou tuberkulózy.

Jak se tuberkulóza léčí?

Hlavními cíli léčby tuberkulózy jsou omezení množení bakterií, zabránění reaktivaci a minimalizace rozvoje lékové rezistence. Pacient může být po určitou dobu léčen doma nebo hospitalizován na dva až čtyři týdny, aby se zabránilo šíření nákazy.

Léčba aktivní plicní tuberkulózy obvykle spočívá v kombinaci několika léků (typicky čtyř), a to do doby, než laboratorní výsledky určí nejúčinnější režim. Plicní i mimoplicní tuberkulóza se obvykle léčí stejnými postupy. Protože bakterie TB hynou velmi pomalu, je nutná léčba trvající šest měsíců až jeden rok; délka se může lišit podle lokalizace infekce, přítomnosti lékové rezistence a může být prodloužena u postižení centrálního nervového systému, kostní formy nebo při opožděné léčebné odpovědi.

Latentní infekce

Podle doporučení z roku 2020 jsou režimy léčby latentní infekce určeny pouze pro osoby infikované bakterií Mycobacterium tuberculosis, u níž se předpokládá citlivost na isoniazid nebo rifampicin. Cílem je zabránit tomu, aby se latentní infekce v budoucnu rozvinula do aktivního onemocnění. Mezi doporučené režimy patří:

Tři měsíce isoniazidu a rifapentinu podávané jednou týdně: Preferovaná varianta, zejména pro děti starší dvou let a dospělé.

Čtyři měsíce denního rifampicinu: Určeno pro HIV-negativní jedince všech věkových skupin.

Tři měsíce denního isoniazidu a rifampicinu: Podmíněně doporučeno pro dospělé a děti, včetně osob s HIV.

Šest nebo devět měsíců denního isoniazidu: Alternativní režimy.

Aktivní onemocnění

Při léčbě aktivní tuberkulózy je vždy nutná kombinovaná terapie a monoterapii je třeba se vyhnout. Mezi léčebné možnosti patří:

Léky první volby: Isoniazid, rifampicin, rifabutin, rifapentin, pyrazinamid a ethambutol — základní režim doporučený pro standardní léčbu TB.

Léky druhé volby: Používají se tehdy, pokud jsou léky první linie neúčinné, špatně tolerované nebo při lékové rezistenci. Patří mezi ně aminoglykosidy (injekčně), polypeptidy (injekčně), fluorochinolony, para-aminosalicylová kyselina, cykloserin, terizidon, ethionamid, prothionamid, thioacetazon a linezolid.

Léky třetí volby: Používají se pouze jako poslední možnost u totálně rezistentní TB, protože jejich účinnost je nejistá. Patří sem klofazimin, linezolid, amoxicilin/kyselina klavulanová, imipenem/cilastatin a klarithromycin.

Léčba multirezistentní TB: Kombinuje vysoké dávky léků první a druhé linie. Specifickým lékem schváleným FDA pro MDR-TB je bedaquilin.

Kortikosteroidy: Příležitostně se podávají pacientům s výrazným zánětem, zejména při syndromu akutní dechové tísně (ARDS), tuberkulózní meningitidě nebo perikarditidě.

Jak ovlivňuje nastavení mysli průběh tuberkulózy?

Dr. Yaw Adusi-Poku: Programový manažer ghanského Národního programu kontroly tuberkulózy dlouhodobě zdůrazňuje význam pozitivního nastavení mysli během léčby TB.

Lepší léčebné výsledky: V příručce připravené Agenturou Spojených států pro mezinárodní rozvoj (USAID) jsou detailně popsány souvislosti mezi duševním zdravím a tuberkulózou; jedna ze systematických přehledových studií ukázala, že deprese souvisí s horšími výsledky léčby. Přestože deprese není jen otázkou „nastavení mysli“, pozitivní myšlení bývá spojeno s nižší mírou depresivních stavů.

Lepší prevence infekce TB: Systematická přehledová studie zjistila, že lidé s duševními onemocněními, jako je deprese nebo schizofrenie, mají vyšší incidenci TB, a představují tedy vysoce rizikovou skupinu vhodnou pro cílený screening a léčbu.

Lepší adherence k léčbě: Jedním z hlavních problémů v léčbě TB je nedodržování léčebného režimu vzhledem k jeho dlouhému trvání, což vede k delšímu přenosu infekce a vzniku lékové rezistence. Pozitivní nastavení mysli může zlepšit adherenci k předepsané terapii a tím podpořit lepší výsledky léčby.

Snížení stresu: Správné zvládání stresu je během léčby TB zásadní; pozitivní myšlení může lidem pomoci zvládat stres účinněji, protože chronický stres negativně ovlivňuje imunitní systém.

Jaké přírodní přístupy mohou podpořit léčbu tuberkulózy?

Některé alternativní přístupy mohou pomoci při léčbě TB, zejména multirezistentní TB (MDR-TB). V současnosti by však měly sloužit pouze jako doplňkové terapie. Před jejich použitím je vždy nutné poradit se s lékařem.

Léčivé rostliny: Léčivé byliny se obvykle podávají ve standardizované formě (tablety, kapsle, pastilky, tinktury, čaje). Následující rostliny vykazují určité protituberkulózní účinky.

Indian gooseberry (Phyllanthus emblica): Plodina široce uznávaná v tradiční indické ájurvédě pro své antioxidační, protizánětlivé, kardioprotektivní, chemoprotektivní a neuroprotektivní vlastnosti. Obsahuje vysoké množství vitamínu C, fenolů, vlákniny a antioxidantů. Nejčastěji se podává ve formě přípravku Jawarish amla. Podle jedné studie mělo 60denní podávání Jawarish amla spolu se standardními léky na TB výrazný efekt na zmírnění symptomů i nežádoucích účinků a zlepšení laboratorních parametrů. Výzkumníci jej označili za bezpečný a účinný doplněk standardní terapie.

Česnek (Allium sativum): V tradičních léčebných systémech je používán jako prostředek proti TB díky obsahu alicinu, ajoenu a dalších sírových sloučenin s antimikrobiálními, protinádorovými, antioxidačními, imunomodulačními, protizánětlivými a kardioprotektivními účinky. In vitro studie ukázaly, že extrakt bohatý na alicin byl účinnější proti mykobakteriím než isoniazid a ethambutol; extrakt bohatý na ajoen měl srovnatelnou aktivitu. U zvířat alicin prokázal účinnost i proti multirezistentním a vysoce rezistentním kmenům TB, což naznačuje jeho potenciál jako doplňku ke klasickým antibiotikům.

Astragalus (Astragalus membranaceus): Tradiční čínská léčivka s imunomodulačními, antibakteriálními a protizánětlivými účinky. Hlavními aktivními složkami jsou astragalový polysacharid a astragalosid. Zvířecí studie ukázaly, že tyto látky posilují fagocytární aktivitu makrofágů vůči TB bakteriím a stimulují tvorbu důležitých imunitních mediátorů.

Dzherelo (Immunoxel): Orální botanický přípravek se schváleným použitím, který moduluje imunitní systém. Systematická přehledová studie naznačila, že jako doplněk léčby plicní TB může zvýšit účinnost protituberkulózní terapie, ale k definitivnímu hodnocení účinnosti jsou zapotřebí kvalitnější klinické studie.

NiuBeiXiaoHe (NBXH): Tradiční čínská směs obsahující Bulbus fritillariae cirrhosae, hlízy bletilly, kořen Platycodon grandiflorum, Fructus arctii, Houttuyniae herba a lepkavou rýži. Ve zvířecí studii prokázala účinnost proti TB infekci.

Stravovací doporučení: Pomáhá eliminace potravinových alergenů (např. mléka a lepku), zařazení potravin bohatých na vitaminy skupiny B a železo (např. tmavá listová zelenina), konzumace ovoce a zeleniny s vysokým obsahem antioxidantů, omezení průmyslově zpracovaných potravin a trans-tuků, preferování kvalitních olejů (např. olivového) a snížení konzumace alkoholu a tabáku.

Vitamin D: Reguluje funkci makrofágů a podporuje antimykobakteriální aktivitu. Jeho nedostatek souvisí se zvýšeným rizikem infekce TB. Výzkumy ukázaly, že aktivace toll-like receptorů může spustit přímý antimikrobiální mechanismus vůči intracelulárním TB bakteriím. Jiná studie naznačila, že suplementace vitamínu D může urychlit léčbu MDR-TB.

Bergenin: Látka obsažená v řadě léčivých rostlin se širokým spektrem farmakologických účinků (anti-HIV, antifungální, neuroprotektivní, protizánětlivé, imunomodulační). Ve zvířecí studii kombinace bergeninu s léčbou TB zlepšila imunitní funkce, zkrátila dobu léčby a významně snížila množství bakterií u kmene MDR-TB.

Kurkumin: Polyfenol z kurkumy s antioxidačními a protizánětlivými účinky. Zvířecí studie ukázala, že kurkumin má baktericidní efekt, pomáhá kontrolovat plicní mykobakteriální infekci a zmírňuje neurozánět způsobený TB. Autoři studie jej považují za slibný doplněk k léčbě TB.

Mind-body přístupy: Studie, v níž byli účastníci náhodně rozděleni do skupiny cvičící jógu a do skupiny provádějící dechová cvičení, ukázala, že jóga během dvou měsíců vedla k vyšší míře přeměny sputových kultur na negativní a ke zmírnění symptomů. Naznačuje to její možnou roli jako doplňkové terapie. Jiná studie zjistila, že „simulovaná terapie smíchem“ (smích, zábava, hudba, dechová cvičení a meditace, dvakrát týdně po dobu osmi týdnů) může zlepšit fyzické symptomy, plicní funkce, depresi a kvalitu života lidí s plicní TB. Oproti kontrolní skupině vykazovali účastníci výrazné zlepšení psychického i celkového stavu.

Jak mohu tuberkulóze předcházet?

TB je onemocnění, kterému lze předcházet, a to i u osob vystavených kontaktu s nakaženým člověkem. Protože je léčba tuberkulózy náročná a zdlouhavá, prevence má zásadní význam.

Vyhýbání se rizikovým a špatně větraným prostorám: Omez kontakt s osobami s aktivní plicní TB, zejména v uzavřených, přeplněných a/nebo špatně větraných prostorách. Minimalizuj cesty do oblastí s vysokou incidencí TB. Před cestou do rizikových regionů je vhodné navštívit cestovní kliniku. Samotné letecké cestování s sebou obecně nese jen nízké riziko přenosu.

Testování možné nákazy TB: Kožní či krevní testy se používají u rizikových skupin nebo při potenciální expozici, například u zdravotníků. Po kontaktu s infekční osobou by měl člověk podstoupit co nejdříve první test a při negativitě jej zopakovat.

Zabránění přechodu latentní infekce do aktivního onemocnění: Pokud má člověk latentní infekci TB, měl by podle doporučení lékaře užívat léčbu, která zničí bakterie a zabrání rozvoji aktivní nemoci.

Dostatečné větrání domácnosti nebo pracoviště: Kvalitní větrání snižuje koncentraci kapének obsahujících bakterie v ovzduší.

Podpora imunitního systému: Pravidelně cvičte, stravujte se zdravě (omez průmyslově zpracované a prozánětlivé potraviny), dopřejte si sedm až osm hodin spánku denně a pracujte na zvládání stresu.

–ete–