Nedávná zpráva jasně ukazuje, že centrální banka se rozhodla obětovat okamžité měnové potřeby Číny ve prospěch cílů Xi Jinpinga.
Komentář
Již nějakou dobu Čínská lidová banka (PBOC) lavíruje mezi protichůdnými požadavky hospodářské politiky.
Na jedné straně tlak cel a slabá čínská ekonomika volají po nižších úrokových sazbách, které by podpořily domácí spotřebu a oslabily jüan jako protiváhu nepříznivých účinků cel na export. Na druhé straně ambice Pekingu internacionalizovat čínskou měnu a nakonec zpochybnit postavení amerického dolaru jako hlavní mezinárodní měny – kterou bankéři a ekonomové označují jako globální rezervu – vyžadují měnovou politiku, jež by posílila kurz jüanu. Po dlouhou dobu se PBOC snažila tento rozpor vyřešit, když snižovala úrokové sazby na podporu ekonomiky, avšak pouze minimálně, aby nenarušila snahy o zvýšení mezinárodního významu jüanu.
Nedávná čtvrtletní zpráva PBOC jasně ukazuje, že vedení banky deklarovalo podporu ambici Pekingu zpochybnit postavení dolaru. Banka uvedla, že již nevidí potřebu snižovat úrokové sazby. Prohlašuje, že politika je již „mírně uvolněná“ a dostačující k podpoře ekonomického obrazu, který popisuje jako „stabilní“. Banka svůj postoj dále obhajuje bagatelizováním nedávného zpomalení růstu nových úvěrů. Přestože pokles růstu úvěrů je klasickým znakem ochabování ekonomiky, zpráva bez výraznějšího vysvětlení tvrdí, že je to přijatelné, a nevyzývá k žádné akci.
Dalším signálem nového směřování politiky je, že zpráva banky opustila předchozí prohlášení o potřebě „posílit proticyklické úpravy“, tedy podniknout kroky k obratu zpomalování ekonomiky. Nyní zpráva hovoří o nutnosti vyvažovat „jak proticyklické, tak křížově proticyklické úpravy“, jinými slovy ekonomiku ani nestimulovat, ani nebrzdit. Banka dosud snížila úrokové sazby jen minimálně, přetrvává krize na čínském trhu s nemovitostmi a dosavadní politiky nevedly k oživení spotřebitelské poptávky. Vzhledem k tomu tato tvrzení odporují dostupným důkazům i potřebám ekonomiky.
Tento postoj tváří v tvář zřejmým ekonomickým potřebám Číny představuje silný signál, že banka se přinejmenším přiklání k podpoře ambiciózního projektu čínského vůdce Xiho. Toto směřování dále potvrdila stanovením svého denního cílového kurzu jüanu na vyšších úrovních než dříve. Tento postoj posiluje i jazyk ve zprávě, který zdůrazňuje kroky ke zlepšení „měnové transformace“ a k vybudování „rámce makroobezřetnostního řízení“. Zjednodušeně řečeno tyto formulace fakticky ignorují okamžité ekonomické a finanční potřeby a místo toho se soustředí na budování systémů k rozvoji operačních schopností, které mají podpořit jüan jako soupeře amerického dolaru.
Přestože tyto měnící se priority hospodářské politiky mohou nakonec podpořit Xiovy ambice pro jüan i pro Čínu, tyto posuny signalizují opuštění snah napravit bezprostřední ekonomické a finanční potřeby země. Nižší úrokové sazby a poskytování likvidity čínským finančním trhům by jednoznačně zmírnily negativní dopady krize na trhu s nemovitostmi a pravděpodobně by ji také dříve ukončily.
Přestože PBOC nyní tvrdí, že v této oblasti již udělala dost a že plánuje ukončit jakékoli další podobné snahy, ve skutečnosti dost zdaleka neudělala. Měnová politika zdaleka není „uvolněná“, jak tvrdí banka – záznamy naopak ukazují, že její minimální kroky v oblasti úrokových sazeb v posledních letech vedly ke zpřísnění.
Zvažme, že PBOC snížila základní úvěrovou sazbu v Číně pouze o 0,85 procentního bodu z 3,85 procenta v prosinci 2021, kdy začala se snižováním sazeb, na současných 3,00 procenta. To lze jen stěží považovat za zásadní snahu stimulovat ekonomiku v nouzi a trpící krizí na trhu s nemovitostmi mimořádných rozměrů.
Selhání banky je však ještě větší, protože spotřebitelská inflace v Číně během této doby klesla z 2–2,5 procenta ročně v roce 2022 na deflaci přibližně půl procenta ročně dosud v roce 2025. V roce 2022 tak dlužník platil vyšší nominální sazbu než nyní, avšak splácel ji v jüanech, jejichž kupní síla byla o 2–2,5 procenta nižší než v okamžiku, kdy si půjčil. Reálné náklady na úvěr tehdy činily jen nepatrně více než 1,0 procenta ročně.
Dnes, přestože je nominální sazba nižší než před třemi lety, dlužník splácí v jüanech, které mají vyšší kupní sílu než v okamžiku, kdy si půjčil. Reálné náklady na úvěr jsou vyšší než nominální sazba a výrazně vyšší než reálné náklady na úvěr 1,0 procenta, které platily v roce 2022. Měnové podmínky jsou přísnější, nikoli uvolněnější.
Kromě tohoto nedostatku podpory růstových potřeb Číny posílí síla jüanu na devizových trzích negativní dopady cel, která nedávno uvalily Spojené státy, Evropská unie a další vlády na čínské zboží. Od začátku tohoto roku jüan posílil vůči dolaru přibližně o čtyři procenta, čímž zvýšil americkou cenu čínských produktů o ještě vyšší míru, než jakou představují cla zavedená Trumpem. Tento efekt, přestože je zatím malý, dále ztížil vývoz na americký trh.
To, co se letos odehrálo, je přesným opakem toho, co se stalo, když americký prezident Donald Trump zvýšil cla na čínské zboží v letech 2018–19. Tehdy jüan oslabil vůči dolaru natolik, že cla sotva zvýšila cenu čínských výrobků pro Američany. Tok čínského exportu proto pokračoval bez přerušení navzdory těmto clům. Tentokrát tomu tak není.
Pouze Xiovo úsilí o mezinárodní roli Číny a jüanu může vysvětlit prohlášení PBOC o politice v podmínkách slabého ekonomického a finančního prostředí Číny. Tímto krokem centrální banka činí velmi dlouhodobou sázku, jejíž výsledek zdaleka není jistý. Ačkoli Čína dosáhla určitého pokroku v internacionalizaci své ekonomiky a jüanu, používání dolaru na devizových a finančních trzích stále výrazně převyšuje používání jüanu.
Podle zprávy „Dollar Dominance Monitor“ (Sledování dominance dolaru) think-tanku Atlantic Council tvoří dolar necelých 60 procent světových devizových rezerv, zatímco jüan dvě procenta, a 54 procent fakturace vývozu, oproti čtyřem procentům u jüanu. Tyto poměry se mohou v čase měnit a pravděpodobně se měnit budou, ale potrvá to dlouho a neexistují žádné záruky, že se jüan někdy dostane tam, kam si to Xi přeje. Pro PBOC jde o skutečně riskantní sázku, zejména proto, že zahrnuje zanedbávání bezprostředních ekonomických a finančních potřeb Číny.
Názory vyjádřené v tomto článku jsou názory autora a nemusejí odrážet stanoviska Epoch Times.
–ete–
