Peking nemůže použít jüan k oživení ekonomiky, ochraně obchodu před americkými cly a zároveň k prosazení globálních ambicí čínského režimu.
Komentář
Čínská měnová a kurzová politika v současnosti čelí směsici protichůdných cílů a není vůbec jasné, jakým směrem se Peking vydá.
Na jedné straně Čína potřebuje snížit úrokové sazby, aby pomohla oživit slábnoucí ekonomiku. Peking už víckrát tuto potřebu zmínil. Snížení sazeb by mělo tendenci oslabit směnný kurz jüanu. Tento výsledek by mohl být vítaný, protože oslabující jüan by snížil cenu čínského zboží pro Američany a tím zmírnil skutečný ekonomický dopad cel zavedených administrativou prezidenta Donalda Trumpa na čínský export.
Na druhé straně však stojí snaha udržet jüan silný, aby sloužil ambicím Komunistické strany Číny (KS Číny) získat širší ekonomický, finanční a diplomatický vliv na globální scéně. Zdá se, že Peking se zatím nerozhodl, kterou stranu tohoto dilematu upřednostní.
Chování jüanu v posledních letech, zejména od zvolení prezidenta Donalda Trumpa, ukazuje vliv obou těchto protichůdných sil. Čínská měna v roce 2023 a 2024 klesla vůči americkému dolaru celkově téměř o 10 procent, protože problémy čínské ekonomiky přesvědčily investory, aby drželi aktiva jinde, a také proto, že se všeobecně očekávalo, že Čínská lidová banka (PBOC) sníží úrokové sazby na podporu ekonomiky, což by snížilo výnosy z držby jüanu.
Jüan by pravděpodobně klesl ještě více, nebýt toho, že PBOC se snižováním sazeb otálela. Centrální banka sice naznačila ochotu pomoci ekonomice, ale pomalé snižování sazeb o méně než jeden procentní bod bylo nedostatečné vzhledem k potřebám i k veřejným prohlášením Pekingu.
Zdá se, že bankéři byli rozpolceni mezi jasnou potřebou ekonomiky po nižších sazbách a přáním KS Číny udržet jüan silný na podporu snahy učinit z něj mezinárodní směnnou měnu a možná jej časem postavit na místo amerického dolaru jako hlavní světové měny. Tento protitlak dokonce vedl v létě a na začátku podzimu 2024 k určitému posílení jüanu.
Po zvolení Trumpa v listopadu 2024 se však hrozba vysokých cel na čínský dovoz do USA stala realitou a jüan znovu oslabil. Okamžitým impulzem bylo, že světoví obchodníci s měnami začali od jüanu ustupovat, protože očekávali, že americká cla poškodí čínský export.
Svoji roli sehrála i vzpomínka na reakce na Trumpova cla z let 2018–2019. Tehdy jüan natolik oslabil vůči dolaru, že snížil dolarovou cenu čínského zboží pro Američany a oslabení jüanu prakticky zcela vyrovnalo náklady cel, takže objem čínského exportu téměř neutrpěl. Obchodníci s měnami proto zřejmě očekávali podobný vývoj, zvlášť když je čínská ekonomika v roce 2025 mnohem slabší než v letech 2018–2019. Zároveň tak předpokládali, že PBOC sníží úrokové sazby na podporu ekonomiky a tím dále sníží atraktivitu držby jüanu.
Byl tu však ještě další rozdíl. V letech 2018–2019 Peking jüan jako mezinárodní měnu neprosazoval tak, jak to činí dnes. V současnosti, i když jüan klesal vlivem očekávání obchodníků, Peking prosazoval mezinárodní dohody denominované v jüanech, a to jak v rámci projektu Pás a stezka, tak i jinde. Zvlášť výrazným příkladem je nedávno vydaný syndikovaný zahraniční úvěr ve výši 14,2 miliardy jüanů (1,98 miliardy USD), který Bank of China poskytla australskému metalurgickému gigantu Fortescue na nákup technologií čisté energie a dalšího strojního zařízení z Číny.
Tyto a podobné, i když méně dramatické dohody, samy o sobě jüan mezinárodní měnou ještě nečiní. K tomu dojde teprve tehdy, až – podobně jako v případě amerického dolaru – budou obchody a úvěry denominovány v jüanech i v případech, kdy se transakcí nebudou účastnit čínští občané ani firmy.
Přesto tyto dohody, i když neposouvají jüan tam, kde by si Peking přál, zvyšují potřebu mezinárodních hráčů držet zůstatky v jüanech a i přes cla a slabost čínské ekonomiky to zvýšilo poptávku po měně a posílilo její kurz vůči dolaru. Od loňského jara jüan získal zpět asi třetinu ztracené hodnoty vůči dolaru z let 2023 a 2024.
Dalším faktorem v tomto období jsou rostoucí očekávání, že americký Federální rezervní systém (Fed) brzy začne snižovat úrokové sazby a tím i výnos z držby dolarů. Protože PBOC stále otálí se snižováním úrokových sazeb v Číně, takový krok Fedu by okrajově snížil atraktivitu držby dolarů ve srovnání s jüanem.
Samozřejmě, pokud by PBOC splnila další sliby Pekingu o uvolnění měnové politiky jako stimul pro potýkající se čínskou ekonomiku, mělo by snížení sazeb ve Spojených státech na kurz menší vliv. Obchodníci však zjevně sázejí na to, že PBOC se bude i nadále bránit výraznému, byť jinak potřebnému snížení úrokových sazeb.
Tato směs motivací sice vysvětluje dosavadní pohyby jüanu vůči dolaru, ale stále ponechává KS Číny v těžkém dilematu. Pokud chce pomoci čínské ekonomice a zmírnit dopad Trumpových cel na exportní vyhlídky, tvůrci politik budou muset odložit snahu o mezinárodní status jüanu a usilovat o jeho oslabení vůči dolaru, částečně prostřednictvím výrazného snížení úrokových sazeb.
Pokud je však čínská komunistická strana ochotna obětovat okamžité zdraví čínské ekonomiky a nést plný dopad Trumpových cel, pak tvůrci politik snížení sazeb neprovedou, budou prosazovat více obchodů v jüanech a usilovat o jeho posílení.
Střední cesta neexistuje a KS Číny nemůže mít obojí. Peking se zatím zřejmě definitivně nerozhodl.
Názory vyjádřené v tomto článku představují stanovisko autora a nemusí odrážet názory Epoch Times.
–ete–
