Pod vedením čínské komunistické strany „plánovaná ekonomika nedokáže držet krok s potřebami moderního trhu“, uvádí jeden odborník.
Analýza zpráv
Čtvrté plénum v Číně se nedávno uzavřelo s dobře známým slibem: příští pětiletý plán přinese „vysoce kvalitní rozvoj“ a „technologickou soběstačnost“ pod ještě přísnější kontrolou Komunistické strany Číny (KS Číny).
Úředníkům bylo řečeno, aby se připravili na „silné větry, rozbouřené vlny a dokonce i nebezpečné bouře“.
Zatímco tón strany byl sebejistý, odborníci, kteří hovořili s Epoch Times, vykreslili zcela jiný obraz. „Kapitál odtéká tam, kde má lepší podmínky,“ sdělil Frank Tian Xie, profesor obchodu na University of South Carolina Aiken.
Podle odborníků čínský ekonomický systém stále funguje na stejném principu: KS Číny přebíjí ceny, právo i odpovědnost.
To vytváří cyklický vzorec – od centrálního plánování Mao Ce-tunga, přes „klecové“ reformy Deng Xiaopinga (Teng Siao-pchinga) až po opětovnou centralizaci pod Xi Jingpina ( Si Ťin-pchinga) – který podle analytiků důsledně vede k patové situaci.
Pokaždé, když Peking utáhne kontrolu, soukromé podnikání stagnuje. A naopak když uvolní omezení, tak profitují politicky napojení zasvěcenci, a kontrola se pak opět zpřísňuje.
Čtvrté plénum tento vzorec nezlomilo, ale naopak ho podle nich posílilo.
Co Peking slíbil a co vidí investoři
Komuniké Čtvrtého pléna naplnilo patnáctý pětiletý plán obvyklými hesly – „vysoce kvalitní rozvoj“, „soběstačnost a síla ve vědě i technologiích“, „otevírání se“ a „komplexní reforma“ – to vše pod „sjednoceným“ vedením strany.
Pro investory to znamená silnější státní řízení doprovázené výzvami k přísunu soukromého a zahraničního kapitálu, aby se udržel růst, sdělil Xie pro Epoch Times.
Údaje o platební bilanci Číny – přehled jejích transakcí se zbytkem světa – nyníukazují, že čisté a přímé zahraniční investice (FDI) klesly na nejnižší úroveň od počátku 90. let.
Čisté přílivy FDI se propadly z vrcholu 344 miliard dolarů (přibližně 8 bilionu korun) v roce 2021 na 51,3 miliardy dolarů (asi 1,2 bilionu korun) v roce 2023 – učinily pokles o 85 procent – a poté dále klesly na zhruba 18,6 miliardy dolarů (přibližně 432 miliard korun) v roce 2024, což je podle oficiálních údajů nejnižší úroveň za poslední tři desetiletí.
Napětí se prohloubilo, když se koncem roku 2021 zhroutil čínský realitní boom. Jak prodeje pozemků a nákup domů vyschly, tak místní vlády přišly o hlavní zdroj příjmů. Po léta čínský režim financoval metro, letiště a průmyslové zóny prostřednictvím lokálních finančních platforem místních vlád (LGFV), což jsou subjekty, které fungují jako zprostředkovatelé pro získávání prostředků na rozvojové projekty.
Nyní LGFV obtížně refinancují těchto odhadovaných 78 bilionů jüanů (10 bilionů dolarů; přibližně 232 bilionů korun) závazků – tedy více než polovinu velikosti čínské ekonomiky – podle výzkumu globální finanční skupiny BBVA.
V roce 2024 klesly investice do nemovitostí o 10,6 procent, zahájení nové výstavby se propadlo o 23 procent a příjmy z prodeje půdy – klíčové pro místní vlády – klesly třetím rokem v řadě, a to o 16 procent oproti roku 2023, uvádí čínský Národní statistický úřad.
Slabý trh s nemovitostmi přidal tlak na již tak chmurné vyhlídky zaměstnanosti mladých lidí.
V srpnu 2025 oficiální údaje uváděly nezaměstnanost mladých ve věku 16–24 let na přibližně 19 procentech – což je nejvyšší úroveň od té doby, co režim v prosinci 2023 zavedl revidovanou metodologii, která míru snížila vyloučením studentů.
Pro srovnání, průměr nezaměstnanosti mladých lidí v zemích Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) činil v červenci 2025 11,2 procent, přičemž ve Spojených státech to bylo 10,8 procent a v Japonsku 4,1 procent.
„Žádné z těchto čísel nenaznačuje, že by se blížil obrat,“ konstatuje Xie s odkazem na údaje o FDI, příjmech z trhu s nemovitostmi a nezaměstnanosti mladých.
Různá období, jeden operační systém
Americký analytik čínských záležitostí Wang Che uvádí, že se moderní čínská hospodářská politika dělí na tři hlavní období, všechna řízená stejnou základní myšlenkou – tedy že KS Číny si udržuje absolutní kontrolu.
Za vůdce čínské komunistické strany Mao Ce-tunga vedla absolutní kontrola k chronickému nedostatku. Příkladem je Velký skok vpřed (1958–1962), během něhož byly tržní mechanismy nahrazeny kvótami, zemědělské statky byly kolektivizovány a politické kampaně stanovovaly výrobní cíle.
Centrální plánování vedlo k tomu, že úředníci nadhodnocovali údaje o produkci obilí, aby splnili cíle, což způsobilo rozsáhlý nedostatek potravin a celostátní hladomor, který podle historiků zabil desítky milionů lidí.
„Za Maa byla čínská ekonomika na pokraji kolapsu,“ uvedl Wang pro Epoch Times.
Xie k tomu poznamenává: „Plánovaná ekonomika nemůže držet krok s potřebami moderního trhu.“
Deng Xiaoping se následně dostal k moci dva roky po Maově smrti v roce 1976. Ačkoli je známý jako architekt období „reforem a otevírání se světu“, Deng neodstranil stranickou kontrolu a místo toho ji reorganizoval. Jeho dvoukolejné reformy zachovaly státní cíle, zatímco přebytky bylo možné prodávat za tržní ceny.
Následovaly zvláštní ekonomické zóny a později vstup Číny do Světové obchodní organizace, což přilákalo zahraniční kapitál a raketově zvýšilo export.
Zesnulý bývalý vicepremiér Chen Yun přirovnal Dengovu strategii k vypuštění ptáka v kleci. Podle této teorie je trh tím ptákem a státní plánování naopak klecí – trhy se tedy mohou pohybovat, ale pouze v mezích stanovených stranou.
Následující vůdci KS Číny, včetně zesnulého Jiang Zemina a Hu Jintaa, tento model z velké části zachovali.
Výsledkem byl rychlý růst doprovázený klientelistickým kapitalismem, protože půda, úvěry a licence zůstaly pod kontrolou strany.
„V Dengově ‚klecové ekonomice‘ vyrostly i největší soukromé podniky z klientelistického kapitalismu,“ podotýká Wang.
Takový růst měl svou cenu, protože vytvářel prostředí, v němž se zisk stavěl nad etiku a morální principy.
Například melaminová aféra v mléce z roku 2008, která způsobila onemocnění statisíců dětí, ukázala, jak může slabý dohled a obcházení pravidel vést k tragickým následkům, uvádí Wang.
Éra Xi Jinpinga: Konsolidace moci
Xi Jinping se ujal moci v roce 2012 s příslibem vymýtit korupci a přinést větší ekonomickou vitalitu – ekonomiku, která se bude pohybovat rychleji, více inovovat a efektivněji směrovat zdroje.
Na třetím plénu v roce 2013 slíbil, že nechá „trh hrát rozhodující roli“ při alokaci zdrojů.
V praxi však jeho protikorupční tažení konsolidovalo moc. Stranické výbory získaly větší vliv uvnitř firem, regulátoři zaujali aktivnější roli a politické cíle začaly řídit trh.
V roce 2015 spustil Xi strategii Made in China 2025, jejímž cílem bylo posunout výrobu na vyšší pozice hodnotového řetězce – zejména v oblasti polovodičů, robotiky a letectví – a snížit závislost na zahraničních technologiích a vybudovat národní šampiony prostřednictvím státních dotací, nuceného transferu technologií a krádeží duševního vlastnictví.
V roce 2017 poté Peking přijal svůj první komplexní zákon o kybernetické bezpečnosti, který státu poskytl širší kontrolu nad daty a digitální ekonomikou. Zákon klasifikuje obchodní a komerční data jako součást národní bezpečnosti, vyžaduje ukládání klíčových informací v Číně, nařizuje bezpečnostní prověrky kritické infrastruktury a zavádí registraci skutečného jména pro přístup k internetu, registraci domén i online komunikaci.
V roce 2020 regulátoři stanovili „tři červené linie“, které omezily poměr dluhů k hotovosti, vlastnímu kapitálu a aktivům, což pomohlo vyvolat platební neschopnost a likvidaci společnosti Evergrande – kdysi největšího čínského developera – a širší propad realitního trhu.
Téhož roku Peking náhle zastavil rekordní primární veřejnou nabídku akcií (IPO) společnosti Ant Group, která měla získat více než 34 miliard dolarů (zhruba 792 miliard korun), několik dní před jejím zahájením poté, co zakladatel Jack Ma kritizoval finanční regulátory.
„Tento incident signalizoval, že soukromá velikost i data se nakonec podřizují politice,“ říká Wang.
Poté přišly rozsáhlé lockdowny v rámci politiky nulového covidu, které zasáhly rozpočty domácností a malých podniků a snížily růst čínského HDP na 3 procenta v roce 2022, což byl jeden z nejslabších výsledků za poslední desetiletí.
Uprostřed rekordní nezaměstnanosti, slabé domácí poptávky a propadu realitního trhu Peking koncem roku 2021 přitvrdil přijetím zákona o bezpečnosti dat a zákona o ochraně osobních údajů, které zavedly přísná pravidla pro ukládání dat v Číně a omezily přenos osobních údajů do zahraničí.
Revidovaný zákon proti špionáži z roku 2023 rozšířil definici špionáže na širokou škálu aktivit, což umožnilo úřadům provádět razie ve firmách provádějících prověrky a poradenských společnostech a také vytvořilo právní šedé zóny, které mohou zastavit rutinní práci nadnárodních podniků.
V zahraničí Peking využil vývozní kontroly klíčových surovin, jako jsou vzácné zeminy, k prosazování geopolitických cílů, čímž podle Wanga ukázal, že obchodní toky lze otevřít nebo uzavřít podle státních priorit.
„Jak by se investoři v jakémkoli odvětví mohli cítit bezpečně?“ táže se.
Wang upozorňuje, že v průběhu Maovy plánované ekonomiky, Dengova částečného otevření trhu i reforem a Xiho zesílené kontroly jedna konstanta přetrvává: trh funguje, ale vždy uvnitř stranické klece.
„Pokusit se změnit fungování KS Číny je jako otevřít pacienta kvůli odstranění dvou nádorů a najít rakovinu všude,“ řekl Xie. „Jejich odstranění by pacienta zabilo, takže je lepší nechat věci běžet svým kurzem.“
Čínský model založený na nízké úrovni lidských práv dosáhl svých limitů
Významný čínský historik a ekonom Qin Hui uvádí, že byly dekády rychlého růstu v Číně postaveny také na tom, co nazývá „výhodou nízkých lidských práv“, což odkazuje na schopnost KS Číny prosazovat ekonomický růst na úkor základních lidských a pracovních práv, nikoli na inovacích či skutečné tržní reformě.
Ve svém vlivném eseji z roku 2007, nazvaném „Výhoda nízkých lidských práv v čínském hospodářském rozvoji“, Qin, jako bývalý profesor Univerzity Tsinghua v Číně a v současnosti hostující profesor Čínské univerzity v Hongkongu, uvádí, že vzestup komunistické Číny na druhou největší ekonomiku nevzešel ze svobodného trhu, ale z úmyslného potlačování základních práv a férové soutěže.
Dlouhá léta podle něj systém udržoval „práci, půdu, kapitál a neobnovitelné zdroje“ uměle levné, zároveň blokoval skutečné vyjednávání a omezoval práva na transakce. Stát „snižoval náklady“ omezováním svobody, nikoli zvyšováním efektivity.
Podle Qina tento model proměnil Čínu v „ráj investorů“, umožňující spolčení úředníků a podnikatelů s cílem zabírat půdu, využívat pracovní sílu a drancovat zdroje. Přitahoval globální kapitál, podněcoval export a vytvářel velké obchodní přebytky, avšak přínosy převážně plynuly těm, kteří byli u moci, a nikoli běžným občanům.
Výsledkem je podle něj „pokřivená ekonomika“ – taková, která je závislá na absenci práv, aby zůstala konkurenceschopná.
„Autoritářství může skutečně stimulovat růst,“ píše Qin, „ale jeho efektivita je deformovaná.“
Upozorňuje, že domnělá čínská „výhoda“ pramenila z vykořisťování vlastního obyvatelstva, nikoli z jeho posilování, a že stejně jako každý systém založený na represi nemůže trvat věčně. Když mzdy vzrostou, zdroje se vyčerpají a svět se odvrátí, „výhoda nízkých lidských práv“ se vyčerpá a motor růstu začne skomírat, poznamenává.
Wang se domnívá, že okamžik, který Qin předpověděl, již nastal.
„To samé potlačování, které kdysi přitahovalo zahraniční kapitál, ho nyní odhání,“ uzavírá.
Na této zprávě se podíleli Ning Haizhong a Yi Ru.
–ete–
