Nick Gray, autor příručky o pořádání malých setkání, sdílí tipy na nenáročný, ale velmi přínosný způsob, jak poznat nové lidi a navázat trvalé vztahy.
Pokud toužíte po starém dobrém lidském spojení, ale přemýšlíte, jak dnes – v digitální době – poznat nové lidi, možná je čas zvážit koktejlový večírek.
Nemluvíme však o návratu do éry silného pití ve stylu seriálu Mad Men. Jde o setkání zaměřené hlavně na společenský kontakt: nenáročné, uvolněné setkání, kde se lidé mohou poznat a vést smysluplné rozhovory, bez formálnosti a složitého plánování typického pro večeře u stolu.
Osamělost dnes postihuje zhruba polovinu dospělých Američanů a sociální úzkost je na vzestupu. Mladí lidé, kteří hledají blízkost v čím dál izolovanějším světě a nemají zkušenost s pořádáním společenských setkání, často nevědí, kde začít.
Dobrá zpráva je, že na to nemusíte přijít sami. Existuje příručka od člověka, který si tímto způsobem úspěšně vybudoval široký okruh přátel.
Ano, vyžaduje to trochu práce a plánování. Odměna je ale značná. Jako hostitel vytvoříte setkání, z nichž mohou vzniknout dlouhodobé vztahy – jak pro vás, tak pro vaše hosty. A navíc si to sami užijete.
Nová éra koktejlových večírků
Podnikatel Nick Gray sotva někoho znal, když se přestěhoval do New Yorku.
„Měl jsem téměř nulové sociální dovednosti,“ vzpomíná. „Pamatuji si, když jsem poprvé oslovil někoho cizího v baru. Byl jsem úplně překvapený, že se dá s neznámými lidmi mluvit, že si můžete udělat přátele a že jsou lidé vlastně přátelští. Byla to pro mě opravdu život měnící zkušenost.“
Jakmile se ve „Velkém jablku“ zabydlel, chtěl svůj okruh přátel rozšířit. A tehdy přišel s myšlenkou koktejlového večírku – ovšem nikoli takového, jehož hlavním bodem by byl alkohol.
Princip je jednoduchý: dát dohromady menší skupinu zhruba 15 lidí a využít Grayův osvědčený postup, který nenápadně podporuje vzájemnou interakci. Žádné postávání u stěn a tiché pozorování okolí. Celým procesem provází čtenáře ve své knize The 2-Hour Cocktail Party.
Plánování večírku
Chcete to vyzkoušet? Začněte kalendářem. Podle Graye jsou některé dny v týdnu vhodnější než jiné: ideální jsou pondělí, úterý a středa. Čtvrtek až neděle označuje jako „těžké váhy“ – lidé už mívají jiné plány. Jeho večírky probíhají od 19 do 21 hodin, aby si hosté stihli po práci odpočinout a zároveň se dostali domů v rozumnou dobu.
Co se týče pozvánek, Gray doporučuje pozvat 20 až 30 lidí, pokud chcete, aby se jich skutečně sešlo kolem 15 – to je ideální počet pro vytvoření živé, energické atmosféry. Na první večírek je dobré pozvat „jádro“: blízké přátele, sousedy nebo kolegy. U dalších setkání už můžete okruh rozšířit – o přátele přátel nebo zajímavé lidi, které jste cestou potkali. Klidně i profesionály či obsluhu míst, kam často chodíte, například baristu z oblíbené kavárny.
Na svůj první večírek Gray pozval spolužáky z vysoké školy, o nichž věděl, že přijdou, pak přátele přátel a několik sousedů. Pozval dokonce i jednoho autora, jehož blog obdivoval. Od té chvíle se jeho okruh hostů už jen rozrůstal.
Zájem vzbuďte ještě před samotným večírkem – například tím, že rozešlete seznam hostů s krátkými medailonky. Nemusí být podrobné ani složité. I jednoduché informace mohou vyvolat zvědavost a pomoci ostýchavějším hostům připravit se na rozhovor.
Nezapomeňte také poslat připomínku pár dní před akcí a ještě v den konání ráno. Nechcete přece slyšet větu: „Já jsem na to úplně zapomněl/a!“ až den poté.
Jak prolomit ledy
Klíčem k rozproudění večírku jsou tzv. icebreakery – krátké aktivity nebo otázky, které lidi přimějí mluvit.
Gray obvykle postaví hosty do kruhu a pronese krátké oznámení:„Je tu spousta skvělých lidí, takže uděláme jedno nebo dvě kola krátkých představení, abyste se rychle seznámili – a možná to pak poslouží jako záminka oslovit někoho nového.“
Takový nápad může vyvolat povzdechy nebo protočení očí, ale Gray říká, že většina hostů ho přijme, jakmile pochopí důvod. „Když lidem vysvětlíte, proč to děláme, pochopí to a zapojí se.“
Dobrý icebreaker by neměl vyžadovat dlouhé přemýšlení, ale zároveň by měl o člověku něco prozradit. Vynechte vágní otázky typu „řekněte o sobě nějaký zajímavý fakt“ a zkuste se zeptat například na oblíbenou snídani nebo na knihu, kterou host nedávno četl. Možná zjistíte, že další člověk také nedá dopustit na avokádový toast nebo právě viděl film, který máte rádi. A najednou je o čem mluvit.
Gray doporučuje během dvouhodinového večírku použít tři icebreakery. První může být lehký a nenáročný, například otázka na snídani. Ten poslední by měl hostům přinést nějakou novou inspiraci – třeba tip na knihu nebo film.
Nezbytnou součástí jsou také jmenovky. Podle Graye usnadňují navazování rozhovorů a zároveň chrání hosty před velmi běžnou trapnou situací: zapomenutým jménem.
Jednoduché pohoštění
A co „koktejlová“ část? Nemusíte být mistr barman. Podle Graye by celé setkání mělo zůstat jednoduché:
„Celý večírek by se měl dát zvládnout za méně než 100 dolarů. Stačí úplně základní občerstvení a nápoje.“
Doporučuje koupit jednu až dvě lahve vína, perlivou vodu, případně ochucenou perlivou vodu s alkoholem, nealkoholické varianty jako vodu a džus a základní drobné občerstvení – chipsy, oříšky, sýr nebo hroznové víno. Na dvouhodinový koktejlový večírek není potřeba vařit.
Zaměřte se více na seznam hostů než na jídlo a pití. Nejde o gastronomický zážitek, ale o to, aby se lidé propojili – a abyste i vy získali s nové přátele.
–ete–
