Od nemocničních oddělení po rehabilitační centra – hudba pomáhá pacientům způsoby, které někdy nedokážou ani léky.
Co v nás hudba probouzí? Těžko říct. Všichni jsme zažili okamžik, kdy nás melodie doslova zastaví uprostřed kroku. Necháme ji na sebe působit a vychutnáváme každý tón. Uvnitř cosi problikne: vzpomínka, duševní stav, emoce, pro kterou neexistují slova. Když hudba dohraje, pohneme se a protáhneme jako lidé probouzející se ze snu. To je ta tajemná a okouzlující síla hudby.
„Nic neaktivuje mozek tak rozsáhle jako hudba,“ uvedl slavný neurolog a autor knihy Musicophilia Oliver Sacks, jenž v této publikaci zkoumá hluboké a dojemné způsoby, jimiž hudba působí na lidi na neurologické úrovni. Sacks se věnoval výzkumu průsečíku psychologie, neurovědy, hudby a medicíny – oboru, který dnes přináší konkrétní výsledky v klinické praxi, kde se hudba využívá k léčebným účelům. Výzkumníci a lékaři jako doktor Sacks odhalili, jak hudba proniká hluboko do drah lidské mysli a jak ji lze využít k proměně a uzdravení člověka.
Léčivá síla hudby je podle opakovaných výzkumů značná. Především studie prokázaly, že hudba dokáže snižovat bolest – jev označovaný jako „analgezie vyvolaná hudbou“. Řadu stavů spojených s akutní i chronickou bolestí lze zmírnit pomocí muzikoterapie. Hudba snižuje subjektivní vnímání bolesti, omezuje potřebu léků proti bolesti a tlumí deprese. Podle výzkumníků z Pain Research Center při Univerzitě v Utahu hudba ulevuje od bolesti tím, že aktivuje emoční reakce, kognitivní pozornost a smyslové dráhy, které soupeří s drahami bolesti.
Zdá se, že účinky hudby na zmírnění bolesti dokonce překračují hranice mezi druhy. V jedné studii vědci zjistili, že pouštění klasické hudby psům podstupujícím kožní operaci snížilo množství anestetik potřebných k zákroku.
Hudba však nenabízí jen alternativu nebo doplněk k lékům proti bolesti. Pomáhá také zmírnit úzkost před operací a snižuje potřebu sedativ. Dokáže potlačit nevolnost a zvracení u pacientů podstupujících chemoterapii. A zlepšuje pohyblivost u zraněných lidí nebo u osob trpících onemocněními, která narušují motorickou kontrolu, například Parkinsonovou chorobou. V rozhovoru pro Neurology Now v roce 2008 doktor Sacks vysvětlil:
„Po úrazu člověk ztratí motorické vzorce a může zapomenout, jak se správně pohybovat. Hudba, zejména její rytmus, vás dokáže vrátit zpátky. … Obecně platí, že když má někdo onemocnění bazálních ganglií – například Parkinsonovu chorobu – a nízkou hladinu neurotransmiteru dopaminu, tok pohybu, řeči, myšlení i cítění se buď zastaví, nebo získá jakousi koktavou, trhavou podobu. Hudba to dokáže znovu uspořádat a dát lidem vzorec, načasování a rytmus. Proto hudbu vnímám jako jakousi protézu poraněné části mozku.“
Jedním z nejpůsobivějších příkladů léčivé síly hudby je její role při obnově řeči u pacientů, kteří v důsledku úrazu nebo nemoci ztratili schopnost mluvit. Za normálních okolností má tvorbu řeči na starosti levá mozková hemisféra. Když se však oblasti odpovědné za řeč nějakým způsobem poškodí, mozek ztratí svou „cestu“ k řeči. Díky neuroplasticitě – schopnosti mozku přizpůsobovat se a měnit – je však možné vytvořit alternativní dráhy, které umožní řeč znovu obnovit. Jednou z nich je právě hudba, která zapojuje mnoho oblastí mozku, včetně pravé hemisféry.
Přesně to se stalo v případě kongresmanky Gabby Giffordsové, která po střelném atentátu na hlavu v roce 2011 trpěla afázií (neschopností mluvit). S pomocí muzikoterapeutky Meaghan Morrowové dokázala Giffordsová vycvičit svůj mozek tak, aby při spojení slov s melodií a rytmem využíval méně obvyklou jazykovou dráhu.
Protože hudba aktivuje mnoho oblastí mozku, včetně emocí a paměti, využívala Giffordsová nepoškozené hudební části svého mozku k opětovnému propojení s oblastmi zodpovědnými za řeč. Morrowová řekla televizi ABC News, že tento typ muzikoterapie připomíná objížďku na dálnici. „Už nemůžete pokračovat po té [jazykové] trase, ale můžete sjet a objet to jinudy, abyste se dostali tam, kam potřebujete,“ vysvětlila.
Protože je hudební zkušenost tak hluboce zakořeněná v lidské mysli, dokáže oživit paměť a duševní schopnosti, které se zdály nenávratně ztracené. U pacientů s demencí je známo, že se dokážou „probudit“ z katatonických stavů, když zazní jejich oblíbené písně. Někteří se dokonce poté zapojují do rozhovoru o hudbě. Hudba má sílu proniknout hluboko do člověka a proměnit skomírající jiskru v plamen. Dokáže obnovit řeč. Dokáže oživit vzpomínky. Dokáže vrátit radost.
V Shakespearově hře Kupec benátský říká Lorenzo: „Ať zvuky nejlibější vnikají v sluch vaší paní. Domů volejte ji hudbou.“ Přesně to dokáže muzikoterapie – přivést lidi zpět k nim samotným.
Na otázku, proč hudba tak hluboce působí na lidi s demencí či jinými mozkovými poruchami, nabídl doktor Sacks dokonalé shrnutí této záhady hudby a jejího vztahu k medicíně:
„To je velké tajemství. Hudba nepředává informace v běžném smyslu; nereprezentuje nic z vnějšího světa, a přesto dokáže člověka hluboce zasáhnout. Hudba má sílu vyvolat každou emoci, každou náladu a každý stav mysli, který existuje. Myslím, že právě proto se objevuje ve všech kulturách. Může k lidem s demencí promlouvat způsobem, který je hlubší než jazyk, a to je zvlášť důležité, pokud už jazyk není k dispozici.“
–ete–
