Politické napětí s volbami neustalo a pokračuje i po výměně sil v Poslanecké sněmovně. Poslankyně Gabriela Sedláčková (Motoristé sobě) popisuje v první části rozhovoru pro Epoch Times náladu mezi poslanci, situaci uvnitř Motoristů a své ambice v oblasti svobody slova. V dalším dílu, který pro vás připravujeme na nedělní večer, pohovoří o svém pohledu na migraci, víru, západní kořeny a rodinnou politiku.
Jak zatím hodnotíte fungování Poslanecké sněmovny v novém složení?
Neefektivně. Společnost je teď velmi vypjatá a radikalizovaná na obě strany a hádky probíhají nejen v online prostoru, ale i na plénu. A právě díky tomu se tady spíše dějí žabomyší války, než aby se řešila legislativa, na což většina občanů čeká. Diváky nezajímá, jak se poslanci hádají, ale chtějí, abychom hledali nějaké konsenzy a případně dospěli ke kompromisům.
Poslankyně Barbora Pipášová (Piráti) v rozhovoru s moderátorkou Norou Fridrichovou tvrdila, že v jednacím sále slýchává z koaličních řad urážky. Jaký je na to váš pohled?
Přiznám se, že jsem byla slovy paní Pipášové překvapena. Byla jsem překvapena i na včerejším plénu, když jiná poslankyně od Pirátů o tom mluvila. Protože my vidíme úplný opak – nadávky na nás, které většinou přicházejí od Pirátů. Já to nechci kritizovat, protože předpokládám, že to v jistém smyslu potvrzuje jejich autentičnost, že to je součástí toho jejich boje.
Ale přiznám se, že se mi nedávno, jak jsem do Sněmovny nastoupila, stala taková věc, kdy jsem s mojí asistentkou šla po chodbě, a protože automaticky všechny zdravím, tak jsem řekla dobrý den i panu Bartošovi (předseda Pirátů, pozn. red.). A místo toho, aby pozdravil zpátky, tak na asistentku udělal zvracející gesto. To dětinské chování mě překvapilo. Zatím jsem něco podobného viděla jen u Pirátů. Ani ODS, STAN nebo TOP 09, se kterými také nemáme ideologicky moc blízko, nic takového nedělají.
Musím říct, že všech třináct poslanců z Motoristů se chová slušně ke všem a budují si dobré vztahy napříč stranami. Dokonce i tam, kde nemáme plnou shodu. Hlavně držíme pospolu. To je vidět nejen v našem hnutí a poslaneckém klubu. Viditelné je to hlavně na těch aférách, které se teď dějí a otřásají celou republikou. Když je na nějaké straně mediální průšvih, vládní koalice se postaví za sebe.
Jaká je současná nálada uvnitř Motoristů vzhledem ke kauzám, které jsou mediálně velmi probírané?
Motoristy v regionech to ovlivňuje hlavně z toho důvodu, že čtou vyhrocené mediální titulky, takže se doptávají vedení strany, jak to ve skutečnosti je. Je to na nás poslancích, abychom ty informace do strany správně předávali. Komunikace je v tuto chvíli náročnější, protože musíme přebíjet některé informace správnými fakty. Ale co se týče nás, třinácti poslanců, držíme pospolu. Nezaznamenala jsem jediný moment, kdy by někdo začal pochybovat nad tím, že bychom měli stát za Filipem Turkem nebo za Petrem Macinkou.
Překvapuje mě, když si někdo myslí, že jsme od Filipa Turka cukli. Tady nejde jen o nás a o Turka, ale o to stát si za svými postoji a bojovat za naše voliče, kteří nás volili proto, abychom dosadili Filipa Turka na místo, kde bude třeba bojovat s Green Dealem. Takže to cuknutí z toho, chtít ho prosadit posadit na Ministerstvo životního prostředí, by byla prohra nejen pro nás, ale i pro naše voliče.
Byla jste součástí projektu SOSP (Společnost pro obranu svobodu projevu) — jak se tedy díváte na novoroční projev Tomia Okamury? Jde podle vás o svobodu slova, nebo spíš o nevhodné načasování?
Ono se to nevylučuje. Tomio Okamura svobodu slova má a projevil ji, ale stejně tak je svobodou slova možnost jeho projev kritizovat, což opozice udělala. Osobně bych stejná slova jako Tomio Okamura nepoužila, protože si myslím, že jako politici bychom měli jít v pozitivní mluvě příkladem. Na druhou stranu mu jeho projev nevyčítám. On mluvil převážně k voličům SPD, kterým se to líbilo, jak bylo vidět na sociálních sítích.
A když se podíváme zpětně na bývalou šéfku Sněmovny Markétu Pekarovou Adamovou, tak stejně jako Okamura i ona využila prostoru některých svých projevů předsedkyně Sněmovny k tomu, aby mluvila spíš ke svým voličům. Když uvedu jeden příklad, tak Pekarová jednou vyzývala občany Maďarska, aby nevolili Orbána, což je mnohem vážnější provinění, než slova, která pronesl Okamura. Proslov Pekarové už svým způsobem působil jako snaha o ovlivňování voleb. Stejně jako jsem kritizovala ji, bych mohla kritizovat i Okamuru.
Co si myslíte o opakujících se pokusech opozičních stran, které se neúnavně snaží o odvolání Tomia Okamury a ministra Petra Macinky, a o dalších různých deklaracích — například o výzvě, aby se vláda zastala Grónska?
Je to kontraproduktivní, protože se kvůli tomu neschvalují zákony. Myslím si, že jde hlavně o marketing, divadlo pro média. Svým způsobem jim to nelze zazlívat, protože v současnosti tvoří opozici, a na tom se jim marketing staví. Ale z různých konverzací a komentářů na sociálních sítích cítím, že lidé už na to nejsou zvědaví, vadí jim to a vnímají to jako částečně přehnanou až hysterickou reakci.
Kde podle vás svoboda slova v současnosti nejvíce pokulhává?
Aktuálně patří mezi největší cenzurní pasti různé legislativy, které k nám přepadají hlavně z Evropské unie, třeba DSA – Digital Services Act. Ten přináší i spoustu dobrého, ale obsahuje i cenzurní pastičky, na které si musíme dát pozor a nemůžeme je přijmout tak, jak je navrhla EU. Na tom máme koaliční shodu, ale to neznamená, že bychom nechtěli přijmout ty dobré části legislativy. Musíme ji tedy pozměňovacími návrhy přepracovat. S hnutím ANO a SPD jsme vytvořili tým lidí, kteří se svobodou slova zabývají a na tom intenzivně pracují.
Ale když se ptáte na největší strasti svobody slova v České republice, tak tou je cancel culture, kultura umlčování a ostrakizace. Je to forma zostuzení a veřejného lynče, která se děje systematickým nátlakem skupiny lidí, která se někoho snaží kvůli jeho názorům zbavit práce nebo se ho pokouší zostudit. Často to lidé zaměňují s kritikou, která to není, nepřináší totiž systematický, pravidelný a dlouhodobý nátlak, zatímco cancel culture je až forma udávání, která vede k autocenzuře.
Vy jste zmínila, že DSA by mohla mít i nějaké dobré aspekty, tak které to jsou?
Určitě v tom technokratickém režimu, ne v tom ideologickém, ten je velmi špatný. Když to řeknu laicky a jednoduše, dobrý aspekt by mohlo být to, že by DSA sloužil jako reklamační řád pro uživatele, kteří si myslí, že byli ze sítí neoprávněně smazáni.
SOSP zaslal Sněmovně seznam návrhů, jak by šlo svobodu slova posílit. Co na tyto návrhy říkáte? Případně co byste chtěla implementovat vy?
V době před mým zvolením, když jsem pro SOSP pracovala, jsme pořádali konzervativní kemp, kde mluvila spousta senátorů, poslanců, europoslanců a různých mediálních zástupců, kde ta doporučení pro novou vládu vznikla.
Mám upřímnou radost, protože některé body, které doporučili, jsou už hotové. Zrušil se například Odbor strategické komunikace – Stratkom, jehož náplň podle nás byla státní propaganda zneužitelná k cenzuře pod záminkou šíření dezinformací.
Dále tam máme doporučení k metodice Krizového informačního systému nebo Centra proti hybridním hrozbám, které jsou pod Ministerstvem vnitra. Chceme, aby se ministerstvo rozhodlo, co s centry dělat dál.
Velmi důležitý je pro mě bod zastavení veškerého státního financování ideologických neziskovek a projektů prosazujících politickou agendu.
Oproti předchozí vládě chce ta současná více spolupracovat s Čínou, kde svoboda projevu není. Nejde to podle vás trochu proti sobě?
Když mluvíme o spolupráci s Čínou, myslíme spolupráci ekonomickou a diplomatickou. Určitě nechceme přejímat nebo se inspirovat čínskými diktátorskými praktikami. Jde spíš o to, že jsme Evropské unii dovolili částečně destruovat náš průmysl, ve kterém je pro nás Čína důležitým partnerem nejen jako výrobce součástek, které potřebujeme pro další práci v průmyslu, ale i jako země s obrovským nerostným bohatstvím. Zároveň musíme na národní úrovni vytvářet politiku, která bude stimulovat evropskou výrobu v evropském průmyslu.
Děkuji.
Pokračování rozhovoru na téma migrace, víry, západních kořenů a rodinné politiky si budete moci přečíst v neděli prvního února v odpoledních hodinách.
