Komentář
Thermidorský převrat, parlamentní vzpoura během Francouzské revoluce, která 28. července 1794 vyústila v popravu Maximiliena Robespierra, ukončila také pozemskou existenci někoho stejně odpudivého, Louise-Antoina de Saint-Justa.
Saint-Just, narozený v roce 1767, pocházel z drobné venkovské šlechty a v mládí vedl bezcílný život, věnoval se právnickým studiím a poezii, ale vypuknutí Francouzské revoluce v roce 1789 mu dalo důvod, pro který začal vášnivě žít. Z rodného města si dopisoval s politiky, jako byli Robespierre a Camille Desmoulin, a v roce 1791 byl zvolen nejmladším poslancem Národního shromáždění. Tam zapomněl na své dřívější představy o konstituční monarchii a odpor k násilí a přidal se k radikálnímu klubu jakobínů.
V listopadu 1792 vyzval k popravě Ludvíka XVI. se slovy: „Nevidím žádnou střední cestu: tento muž musí vládnout, nebo zemřít! Utlačoval svobodný národ, prohlásil se za jeho nepřítele, zneužíval zákony: musí zemřít, aby zajistil klid lidu.“
Poté, co pomohl poslat krále pod gilotinu, si Saint-Just vzal na mušku umírněné politiky. Podporoval smrt členů girondínské frakce a stál za nechvalně proslulým „zákonem o podezřelých“, který zrušil mnoho právních záruk pro obviněného a odstartoval vládu teroru. Za viníka byl považován ten, kdo se domníval, že není dostatečně nadšený pro revoluci.
Saint-Just vyhrál zářnou revoluci jako représentant en mission (obdoba sovětského komisaře), aby posílil morálku a efektivitu vojáků na frontě. Střelba do některých důstojníků výrazně zvedla výkonnost armády a Saint-Just se počátkem roku 1794 vrátil do Paříže, kde byl zvolen do čela Národního konventu. Obrátil aparát teroru proti hébertistům, protože byli příliš radikální, a proti Georgesi Dantonovi a jeho stoupencům, protože byli příliš umírnění.
Není divu, že se mu přezdívalo „archanděl teroru“. Zde je několik Saint-Justových krvavějších výroků:
„Loď revoluce může připlout do přístavu pouze na moři zbarveném potoky krve.“
„Národ se rodí jen na hromadách mrtvol.“
„Kdo dělá revoluce napůl, nedělá nic jiného, než že si kope vlastní hrob.“
„Musíte trestat nejen zrádce, ale i ty, kteří jsou lhostejní; musíte trestat každého, kdo je v republice pasivní a nic pro ni nedělá.“
V létě 1794 se mnozí francouzští politici domnívali, že pokud nebudou kontrolováni, mohou Robespierre, Saint-Just a Výbor veřejné bezpečnosti ohrozit i je. Proto zosnovali převrat a zachránili si krk tím, že poslali Saint-Justa a 21 svých někdejších vůdců na popraviště.
Málokdo vyjádřil chybnou antropologii osvícenství tak dobře jako Saint-Just ve svém projevu k Národnímu konventu v dubnu 1793:
„Člověk se narodil pro mír a svobodu a stal se bídným a krutým pouze působením zákeřných a utlačovatelských zákonů. A proto věřím, že pokud budou člověku dány zákony, které jsou v souladu s diktátem přírody a jeho srdce, přestane být nešťastný a zkažený.“
Tato představa, že člověk se rodí dobrý a potřebuje jen trochu společenské úpravy, aby se stal šťastným a svobodným, je jádrem všech „ismů“ posledních dvou století a vede od pádu Bastily až k sovětským gulagům, Osvětimi, kulturní revoluci a kritické rasové teorii.
Názory vyjádřené v tomto článku jsou názory autora a nemusí nutně odrážet názory The Epoch Times.
–ete–
