Když byla Lisa Watkinsová počátkem 90. let studentkou umělecké školy, její profesoři jí tvrdili, že „neumí vidět barvu“. Ačkoliv nakonec získala titul v textilním oboru, přiznává, že toto hodnocení v ní na více než dvě desetiletí potlačilo uměleckou vášeň.
„Radost ze mě tehdy úplně vyprchala,“ sdílí Watkinsová (56) pro Epoch Times při popisu toho, jak ji kritika jejích učitelů ovlivnila. „Odložila jsem tužky na víc než dvacet let. Střídala jsem práci za prací, vždycky jsem tvrdě makala, ale nikdy se necítila naplněná. Pořád mi něco chybělo.“
Po fyzickém i psychickém vyčerpání v roce 2012 ji jeden dobře míněný poradce povzbudil, aby se znovu spojila se svou tvořivostí. Tehdy si koupila soupravu 120 akvarelových tužek Albrecht Dürer – a „všechno se změnilo“.
Watkinsová, která barvy vidí velmi dobře, dnes vede mezinárodní kurzy kresby vyprodané dlouho dopředu a získala řadu ocenění za své portréty divoké zvěře. Tvrdí, že se ze své neuspokojivé zkušenosti na umělecké škole zotavila díky tomu, že poslechla jednoduchou radu poradce.
„Ve chvíli, kdy jsem položila tužku na papír, jsem měla pocit, jako bych se vrátila domů,“ říká umělkyně pocházející z North Lincolnshire ve Velké Británii. „Vrátilo se mi všechno, co jsem se kdysi naučila, a vášeň pro zvířata mi plynula do každého tahu.“
Po letech, kdy její tvorba ležela ladem, se Watkinsová rozhodla vystoupit ze své komfortní zóny přihlášením do soutěže časopisu Colored Pencil Magazine, kde s portrétem levharta sněžného získala první místo v kategorii Začátečník. Než se nadála, lidé ji začali žádat o kresby svých mazlíčků. Pouhých šest měsíců po zakoupení nové sady tužek udělala obrovský krok – dala výpověď v zaměstnání a začala se živit uměním na plný úvazek.
„Tenkrát se věci ještě nešířily virálně jako dnes, ale dílo Levhart sněžný převzalo tolik umělců a organizací,“ říká. „Můj diář se rychle zaplnil zakázkami na měsíce dopředu a já jsem neúnavně pracovala na svém zlepšování.“
K jejím velkým návratům patřily také koňské portréty, které začala opět kreslit před devíti lety kvůli velkému zájmu podporovatelů na Patreonu. To ji přivedlo k vytvoření díla Až budeš připraven, portrétu kaštanového koně s jemně zdobenou uzdečkou. Práce byla oceněna na výroční otevřené výstavě UK Colour Pencil Society v roce 2025.
Jedním z klíčů k jejím bohatým texturám je práce s postupným nanášením vrstev.
„Vždycky jsem začínala akvarelovou podmalbou, a když zaschla, navrstvila jsem olejové tužky, aby se vytvořila hloubka, tón, textura a detail,“ vysvětlila svým sledujícím na Facebooku.
„Jeden z největších problémů, které vidím u umělců pracujících s barevnými tužkami, je nedostatek hloubky. Velmi často jednoduše proto, že své vrstvy nepropracují dostatečně.“
Začít akvarelovou kresbou, která se lehce navlhčí, umožňuje pigmentu zapustit se do vlákna papíru nebo pastelového podkladu a vytvořit měkkou základní vrstvu. Ta je ideální pro následné jemné detaily a vznik hloubky: obecnější tvary se mírně rozplývají, zatímco ostré detaily – jako srst nebo odlesky – vystupují.
Od své první výuky v USA v roce 2017 Watkinsová pořádá vyprodané kurzy po celém světě i online. V důsledku toho měla jen málo času na tvorbu pro vlastní potěšení, ale to se nyní mění.
„Letos si ve studiu dopřávám dlouho potřebný čas pro sebe, soustředím se na osobní projekty a po menší zdravotní komplikaci obnovuji rovnováhu,“ sdílí.
Nyní se těší na plánované workshopy v Andalusii ve Španělsku. Z někdejší zklamané studentky se stala umělkyně, která inspiruje další začínající tvůrce.
„Tento sen jsem nosila v sobě roky,“ říká o chystaných kurzech. „Nic se nevyrovná tomu být přítomna a sledovat ty záblesky pochopení a radosti, když to studentům konečně zapadne.“
Jakým tématům z oblasti umění a kultury byste chtěli, abychom se věnovali? Náměty nebo zpětnou vazbu prosím posílejte na adresu namety@epochtimes.cz.
–ete–
