Bývalá íránská šampionka, která po otevřené vzpouře proti režimu molláhů – šíitských duchovních stojících v čele íránského státu – získala francouzské občanství, vítá konec Alího Chameneího. V exkluzivním rozhovoru ostře útočí na morální pózy části západní levice a připomíná, že už sedmačtyřicet let íránský lid žije pod zločinnou diktaturou.
Od smrti nejvyššího vůdce Íránu Alího Chameneího, který byl zabit při izraelsko-americké operaci, vstoupilo íránské dění do historického zlomu. Pro Mitru Hejazipourovou, mezinárodní velmistryni v šachu, je tato smrt „samozřejmě velmi velkou zprávou“ pro íránský lid, jak uvedla toto úterý na stránkách listu Le Figaro. Při této příležitosti otevřeně tepala část západní levice za její shovívavost vůči teheránskému režimu.
„Hrozba pro regionální stabilitu i pro svět“
„Miliony Íránců čekaly desítky let na konec tohoto muže a toho, co ztělesňoval. Nic nevrátí oběti tohoto režimu k životu, nic nevymaže zničené osudy, mučení, popravy, ponížení. Ale po sedmačtyřiceti letech, kdy tato zločinná diktatura svírá Írán, máme poprvé pocit skutečné mezinárodní podpory a historické šance vidět, jak se tento režim konečně otřásá,“ vysvětluje mladá žena, která nedávno vydala své autobiografické vyprávění La Joueuse d’échecs (Šachistka).
Tváří v tvář kritice zahraniční vojenské intervence zaujímá Mitra Hejazipourová nekompromisní postoj. Šampionka připomíná oběti občanů, kteří opakovaně vyšli do ulic s holýma rukama – a marně. „Íránci už riskovali všechno,“ říká nekompromisně. „Kolik mrtvých ještě bude třeba, aby někteří pochopili, že tento režim není reformovatelný? V určité chvíli podporovat pád takové moci neznamená být válečnický: znamená to uznat historickou a lidskou nutnost,“ tvrdí a dodává, „že tento režim není jen nebezpečím pro Íránce; je také hrozbou pro regionální stabilitu i pro svět.“
„Jsem unavená z tohoto paternalistického reflexu části západní levice“
Šachistka nešetří ani určitou část západní politické třídy. Na sociálních sítích se ostře vymezila například vůči francouzské poslankyni hnutí La France insoumise Manon Aubryové. Ta 28. února na síti X hlásala: „Ani šáh, ani molláh, ani USA: svobodu pro a skrze íránský lid!“ Hejazipourová upozorňuje na hluboký rozpor mezi takovými hesly a realitou v terénu.
Vysvětluje svůj hněv: „Jsem unavená z tohoto paternalistického reflexu části západní levice, která mluví jménem íránského lidu, aniž by ho skutečně poslouchala. Kdo je ona, aby Íráncům vysvětlovala, co by pro ně bylo dobré? Z jakého práva si evropští politici, často velmi vzdálení íránské realitě, osobují privilegium rozdávat morální známky?“ Šampionka navíc části západní levice vyčítá, že „po léta zavírala oči před skutečnou povahou tohoto režimu“ a dokonce vůči němu „pěstovala zaviněnou shovívavost“. A důrazně dodává, že „Íránci nemají přijímat lekce od lidí, kteří nikdy neriskovali svůj život proti molláhům“.
Hidžáb jako nástroj podřízenosti
Bývalá exulantka také připomíná, že Írán má starou demokratickou kulturu. Upřesňuje mimo jiné, že „ženy měly volební právo v Íránu dříve než ve Švýcarsku“. Mimochodem se vrací i ke svému boji proti povinnému hidžábu.
V roce 2019 Mitra Hejazipourová skutečně šokovala, když si během mistrovství světa v šachu v Moskvě sundala před kamerami šátek. Tento odvážný čin vedl k jejímu okamžitému vyloučení z íránského národního týmu. „Byl to politický akt proti režimu, který z hidžábu udělal symbol podřízenosti žen. Jsem proti závoji, myslím si, že zhoršuje postavení žen,“ zdůvodňuje. A zároveň dodává: „Ale věřím ve svobodu, a pokud ho chtějí ženy nosit svobodně, musí tu možnost mít.“
Nakonec vyzývá Paříž k větší rozhodnosti a angažovanosti. Lituje vlažné počáteční reakce Francie po americkém útoku. „Myslím, že Francie musí stát po boku íránského lidu. […] Francie může po boku Spojených států sehrát velkou roli při hospodářské obnově země,“ uzavírá.
–etf–
