V burgundském lese na severu Francie roste hrad, který by mohl bez větších úprav zapadnout do světa vrcholného středověku. Projekt Guédelon představuje dlouhodobý experiment, jehož cílem je postavit středověký hrad od základů výhradně pomocí technologií, nástrojů a postupů známých ze 13. století.
Lidská kuriozita
Impuls ke vzniku projektu souvisí s rekonstrukcí jiného historického objektu v regionu: Francouzský podnikatel Michel Guyot koupil roku 1979 zříceninu hradu Saint-Fargeau a zahájil jeho obnovu. Při archeologickém průzkumu v 90. letech se ukázalo, že původní středověká podoba hradu byla výrazně odlišná od pozdějších přestaveb. A tak se majiteli zrodila v hlavě otázka, jak stavba takového hradu původně probíhala.
Namísto teoretické rekonstrukce tak vznikl plán postavit nový hrad od základů podle historických principů. Projekt měl umožnit sledovat celý stavební proces od těžby kamene až po dokončení věží i obranných zdí. Financování se podařilo zajistit kombinací evropských, státních i regionálních prostředků od subjektů, které se rozhodly projekt podpořit. První kámen tak byl položen 20. června 1997.
Pro stavbu bylo vybráno místo v opuštěném pískovcovém lomu uprostřed lesa. Lokalita poskytuje nejzákladnější suroviny potřebné pro stavbu – kámen, dřevo i vodu z blízkého rybníka. Podmínky tak odpovídají situaci mnoha středověkých sídel a hradů, které se přirozeně zakládaly v blízkosti dostupných přírodních zdrojů z logistických důvodů.
Středověká dřina
Jedním z hlavních výzkumných cílů projektu je rekonstrukce organizace práce na středověkém staveništi. Na hradě pracuje několik desítek řemeslníků, kteří používají výhradně ruční nástroje a postupy, které odpovídají středověké praxi. Moderní elektrické nástroje nebo jeřáby se zde při stavbě nepoužívají.
Stavební materiál se těží přímo v okolí staveniště. Stavba přirozeně zahrnuje široké spektrum tradičních řemesel. Kameníci opracovávají kvádry pro hradby a věže, tesaři vyrábějí krovy a lešení a kováři kovají hřeby, závěsy a další kovové součásti. Všechny řemeslné činnosti pak probíhají na místě, v malých dílnách. V okolí hradu jsou i další malé stavby, které by panství ve 13. století obsahovalo.
O transport stavebního materiálu se starají koňské povozy. Manipulace s těžkými kamennými bloky na stavbě probíhá pomocí dřevěných jeřábů s takzvaným šlapacím kolem. Tento mechanismus uvádí do pohybu pracovník, který chodí uvnitř velkého kola podobně jako v běhacím kole.
Historická předloha
Architektonická podoba Guédelonu vychází z francouzských královských hradů vznikajících na přelomu 12. a 13. století v období vlády francouzského krále Filipa II. Právě tehdy se ve Francii rozšířil typ pevnosti s pravidelným půdorysem, silnými hradbami a kruhovými věžemi, které byly lépe odolné proti obléhacím strojům.
Hrad je navržen jako šlechtické sídlo s téměř čtvercovým půdorysem. Jeho součástí jsou obranné hradby, několik věží, obytné prostory, kaple i hospodářské budovy. Dominantní část představuje hlavní obytná věž, takzvaný donjon, který sloužil ve středověku jako centrum šlechtického sídla a zároveň poslední útočiště při obléhání. Projekt má i milý vykonstruovaný děj: Pracuje se smyšleným příběhem drobného šlechtice jménem Guilbert de Guédelon, který se kolem roku 1228 rozhodl vystavět vlastní hrad.
Věcný výzkum
Guédelon představuje jeden z nejrozsáhlejších projektů v oblasti experimentální archeologie. Tento mladičký podobor se snaží rekonstruovat historické technologie a postupy prostřednictvím praktických pokusů, které mají člověku přiblížit život v minulosti. V případě Guédelonu jde tak o mimořádně komplexní experiment. Zkušenost získaná při stavbě nám umožňuje zpřesňovat poznatky o středověkých stavebních technikách, které nejsou doposud objasněny.
Dnes hrad slouží i jako významné kulturní a vzdělávací centrum. Staveniště je otevřeno veřejnosti a každoročně jej navštíví stovky tisíc lidí. Návštěvníci mohou sledovat práci jednotlivých řemeslníků přímo na místě a získat představu o tom, jak probíhala stavba velkých kamenných staveb ve středověku. Zároveň mohou sledovat celý proces od získání suroviny až po její využití při samotné stavbě.
Po více než čtvrt století práce má stavba již podobu plnohodnotné středověké pevnosti. Dokončeny jsou velké části hradeb, několik věží i některé obytné prostory. Stavba však pokračuje i nadále. Předpokládaný konec prací se odhaduje na rok 2030.
V roce 2026 se brány hradu otevřou veřejnosti 2. dubna a zůstanou otevřeny až do listopadu.
