Dlouho neměl čínský komunistický režim problémy na tolika frontách jako nyní. Ekonomický růst zpomalil na nejnižší hodnoty za posledních 17 let. Obchodní válka se Spojenými státy ekonomický růst dále podvazuje a je zjevné, že Čína je stranou, která na ni doplácí více.

Na svět v posledních měsících rovněž pronikly informace o děsivém zacházení s ujgurskou minoritou na západě země, které Peking nejdříve popíral, avšak později přiznal existenci „převýchovných táborů“. Značný dopad měl také mezinárodní tribunál uskutečněný v Londýně, který potvrdil, že v Číně dochází ke zneužívání vězňů svědomí k orgánovým transplantacím.

Tchaj-wan se pod vedením prezidentky Tsai-Ing wen pevninské Číně politicky vzdálil jako nikdy předtím. Co však z aktuálního výčtu pro současný čínský režim je asi nejpalčivější problém, jsou měsíce trvající protesty ve Zvláštní správní oblasti Hongkongu. Věc je o to horší, že se blíží 70-leté výročí založení Čínské lidové republiky, při kterém by režim rád svým občanům i světu ukázal „úspěchy budování socialismu s čínskými rysy“.

O původech protestu bylo již hodně napsáno. Z dnešního pohledu byl inkriminovaný zákon o vydávání do pevninské Číny pouze spouštěčem protestů dlouhodobě čím dál frustrovanější společnosti v Hongkongu.

Příliš pozdě, příliš málo

Když správkyně Hongkongu Carry Lamová oznámila, že vláda návrh zákona oficiálně stáhne, protestující z ulic nezmizeli. V jejich pojetí vláda splnila pouze jeden z celkem pěti požadavků, které začali během protestů vznášet.

Evidentní je fakt, že se demonstranti od posledních masivních protestů v roce 2014 – tzv. deštníkové revoluce – poučili. I proto jsou letošní protesty vyhrocenější. Demonstranti například zcela ochromili mezinárodní letiště nebo obsadili parlament. Bitky zahalených protestantů s pořádkovou policií jsou běžným jevem letošních demonstrací.

„Pokud budeme používat mírné metody pořád, dopad bude s velkou pravděpodobností malý. Vláda v takovém případě nevyslyší veřejné mínění. Ale když použijme jiné metody, musíme být velmi opatrní,“ řekl televizi Al-Džazíra student filosofie z Hongkongu.

Ukončí protesty tvrdý zásah, nebo vyjednávání?

Do doby, kdy budou protesty pokračovat, bude vždy na stole i možnost tvrdého zásahu ze strany Pekingu.

Bývalý poradce prezidenta Trumpa, Steve Bannon, v pořadu Zooming In řekl: „Myslím, že pokud použijí stejnou sílu, jakou použili na náměstí Nebeského klidu před 30 lety, věřím, že to bude konec [režimu] komunistické strany, myslím, že se režim zhroutí.“

Je pravděpodobné, že prozatímní zdrženlivost Pekingu v přístupu k Hongkongu je vynucená kalkulace. Aktuálně probíhá obchodní dohoda se Spojenými státy. Pokud by komunistický režim porušil podmínky dohody s Velkou Británií, za kterých se Hongkong vrátil pod jeho správu, dalo by se mu věřit, že neporuší vyjednanou dohodu upravující vzájemný obchod s USA?

Další okolností jsou prezidentské volby plánované v lednu na Tchaj-wanu. Tchaj-wan by se měl v představách režimu v Pekingu vrátit do náruče pevninské Číny právě modelem „jedna země, dva systémy“, který se aplikuje v Hongkongu. Pokud by však komunistická vláda použila v Hongkongu násilí, je evidentní, co by za takové situace Tchaj-wan čekalo.

Prezident Trump v minulém měsíci navrhl svému čínskému protějšku, aby se s demonstranty setkal. Něco takového je jen stěží představitelné. Logické to však je, protože má-li se vláda zpovídat svým občanům, nemůže tak rozsáhlé protesty ignorovat.

Protestující jsou zejména mladí lidé, kterým jde o zachování svobod, jimž se Hongkong stále ještě těší, a nepřejí si jejich erozi vlivem Komunistické strany Číny. Zároveň požadují všeobecné hlasovací právo, které v článku 68 předpokládá i ústava Hongkongu.

Udržení současného politického modelu v Hongkongu, kde se představitel země označuje za „výkonného ředitele“, a nikoli třeba za premiéra (či jiným politickým označením), bude pro komunistický režim v Pekingu velkou výzvou.

Současné protesty jsou pravděpodobně nejdůležitější událostí letošního roku. Pro režim v Pekingu jsou důležitým signálem k zamyšlení, jak nastavit fungování modelu „jedna země dva systémy“ po roce 2047 a zda jej nenechat v platnosti i po tomto datu.