Letos si připomínáme již 101. výročí založení Československa, zvaného první republika. 28. října 2019 budou kladeny věnce v Praze u sochy T.G.M. a pomníku legionářů od 16,30 hod., organizované Prahou – Běchovicemi, v Milevsku proběhne slavnostní večer s udílením pamětních medailí, v Plzni se otevřou dveře muzeí, galerií, zahrad i památek a pestrý program potrvá celý den, přidají se další města a večerní čas doplní ohňostroje.
Nadchází 101. výročí vzniku samostatného československé státu. U zrodu republiky stáli tři významní lidé – T. G. Masaryk, M. R. Štefánik a Dr. Edvard Beneš.
Nezávislost Československa byla vyhlášena 28. října 1918 československým národním výborem v Praze. Do státu bylo začleněno několik etnických skupin s různými historickými, politickými a ekonomickými tradicemi.
Francouzský vzor
Československá republika, uváděna také jako republika Československá – RČS, vznikla po první světové válce jako jeden z nástupnických států rozpadlého Rakouska-Uherska. Zahrnovala území Čech, Moravy, Českého Slezska (jižní část Slezska), Slovenska a Podkarpatské Rusi („Horní Uhry“). Příkladem a garantem nového státu byla Francie.
Snahou zakladatelů, reprezentovaných např. M. R. Štefánikem, Edvardem Benešem, T. G. Masarykem a dalšími, bylo vytvořit jednotný centralistický národní stát, založený na ideji čechoslovakismu. Tehdy navrhované řešení podle federativního uspořádání, jako např. Švýcarské konfederace, bylo zakladateli ČSR odmítnuto.
Na území tehdejšího Československa se hovořilo několika jazyky – česky, slovensky, německy, maďarsky, rusínsky a nářečími ukrajinštiny. Mezi další jazyky náležely jidiš, rumunština, rómština a jejich nářečí. Za státní jazyk byl prohlášen jazyk československý.
„Mafie“ během první světové války
Během první světové války vládla v Čechách neobyčejně sklíčená atmosféra. Rakouské úřady nedokázaly zformulovat přitažlivější propagandistický a kulturní program, zatajováním a překrucováním zpráv z bojiště ztratily důvěru v jakékoliv zpravodajství, takže jim jako nástroj politiky zbyla jen cenzura. Pouze čeští novináři, herci a spisovatelé se mohli veřejně obracet k národu.
Vypadalo to, že v duchu se s Rakouskem rozešel už kdekdo. Ve skutečnosti našel odvahu k tomuto kroku jen jediný člověk – Tomáš Garrigue Masaryk.
Vážení čtenáři, naší prací vyplňujeme mezery na českém trhu s informacemi. Sledujeme události v Číně i v USA z nezávislého úhlu. Podporujeme tradiční kulturu a vzestup morálních hodnot. Podpořte naši činnost darem, podpoříte tak naše zpravodajství. Děkuji Vám,
Milan Kajínek, šéfredaktor Epoch Times ČR.
Když se koncem roku 1914 Masaryk odebral do emigrace, jeho postavení zprvu vypadalo beznadějně. Spolu s úzkým kruhem vlastenců pod vedením Edvarda Beneše vytvořili tajnou organizaci, kterou nazvali „Mafie“. V zahraničí nacházel pozvolna odezvu, podporovat ho začaly i organizace krajanů, hlavně v USA. V září r. 1915 přijel do Paříže E. Beneš a v prosinci navázal s Masarykem spojení i slovenský astrofyzik Milan Rastislav Štefánik.
Vznik Československé národní rady a legie
Tito tři „spiklenci“ sestavili během r. 1916 Českou, později Československou národní radu, jako hlavní orgán protirakouského odboje. Tato národní rada ze všech sil podporovala vytváření československého zahraničního vojska ve formě legií.
Poté uznala národní radu Francie a později se k ní připojily i Spojené státy a Velká Británie.
Mezitím se výrazně změnila i domácí politická scéna. Roku 1916 vznikly dvě společné organizace – Český svaz a Národní výbor. České veřejné mínění se výrazně radikalizovalo, začalo se uvažovat buď o zásadní přestavbě Rakouska, tentokráte podle českých představ, nebo o jeho úplném rozbití.
Národní výbor
Představitelé Národního výboru, který byl podle výsledků posledních voleb z roku 1911 sestaven 13. 7. 1918, si uvědomovali, že nebude problém samostatnost vyhlásit, ale udržet, nedopustit násilnosti a krveprolití.
Česká politika se rozhodla oddělit své země od ostatního středoevropského prostoru, hrozícího dalšími zmatky a revolucemi. Rakouský císař nekladl českým snahám velký odpor. Když 27. října odeslal ministr zahraničí Julius Andrássy nótu Spojeným státům, v níž jeho vláda ve snaze ukončit válku za každou cenu přislíbila i uznání práv Čechoslováků a Jihoslovanů, pochopilo úřadující předsednictvo Národního výboru, že přišel čas.
Odpoledne 28. října byla na Václavském náměstí oficiálně vyhlášena samostatnost.
Prvním československým prezidentem se stal Tomáš Garrigue Masaryk.
T. G. M., nazývaný lidmi také „tatíček Masaryk“, se stal morálním vzorem a legendou, která trvá prakticky dodnes.
