Zoo Jihlava – Malý samec tapíra jihoamerického (Tapirus terrestris) je novým přírůstkem jihlavské zoologické zahrady. Dlouho očekávané tapíří mládě přišlo na svět počátkem září a dostalo jméno Carlos. Jméno bylo vybráno dlouholetými sponzory tapírů i dalších zvířat v jihlavské zoo.
Tapíři jsou v zoo chováni od roku 1987 ve výběhu jihoamerických živočichů, nyní společně s kapybarami a husicemi magellanskými. V současnosti žije v Zoo Jihlava kromě tapířího mláděte i jeho matka, sedmnáctiletá samice Vanesa, její matka a babička mláděte čtyřiadvacetiletá samice Charlotta a otec mláděte, samec Venoušek, kterému je šestnáct let.
„Tapíři jsou také označováni za živoucí fosílie,“ uvádí Martin Maláč, tiskový mluvčí jihlavské Zoo. „Vývojově totiž patří k nejstarším skupinám savců na Zemi, kdy se za posledních 30 milionů let změnili jen minimálně. Tato zvířata tak trochu vypadají, jako kdyby unikla z obrazů malíře Zdeňka Buriana, který se zobrazováním prehistorických živočichů zabýval a získal tím světovou proslulost. Velice podobně jako tapíři vypadali i předci koní a nosorožců. Slovo tapír pochází z jednoho z jazyka guaraní, kterým mluví, nebo spíše mluvila část brazilských Indiánů, a má český význam „tlustý“, což odkazuje na velice silnou a tuhou, tlustou tapíří kůži. Díky tomu bylo tapíry pro Indiány vždy poměrně obtížné ulovit, stejně jako jsou tapíři velice nesnadnou kořistí i pro jaguáry nebo jiné predátory.“
Na první pohled tapír připomíná prase s delším tělem, na hlavě a krku mu vyrůstá krátká hříva tvořená vazivovým valem a krátkou srstí. Všechny druhy se pak vyznačují krátkým, velice pohyblivým a citlivým chobotem.
Příbuzní oslů i zeber
„Ve skutečnosti však tapíři patří mezi lichokopytníky a mezi jejich příbuzné tedy patří nosorožci a koně včetně zeber a oslů. Lichokopytníci mají na nohou lichý počet prstů krytých rohovitými kopýtky,“ upřesňuje Maláč.
„Protože příroda je však plná výjimek, vyznačují se zrovna tapíři tím, že lichý počet prstů, konkrétně tři, mají pouze na zadních končetinách. Na předních nohách mají po čtyřech prstech, ale osa končetiny prochází lichým prostředníčkem. Při chůzi se tapírům prsty roztahují od sebe a umožňují jim tak chodit takřka nehlučně v lesním terénu, ale také pohyb v bažinatých oblastech. Tapíři zároveň velice dobře plavou a potápí se. Ze smyslů mají nejvyvinutější čich a sluch, naopak neoplývají příliš dobrým zrakem.“
Tapíři jihoameričtí obývají značnou část Jižní Ameriky, od tropických deštných lesů po galeriové lesy a travnaté pampy. Jsou dobrými plavci. Spásají různé byliny, rostliny a větve, ale také spadané plody nejrůznějších stromů. Jednotlivé kusy žijí většinou samotářsky. Samice je březí kolem 400 dní a rodí jediné mládě.
Mládě se zbarvením podobá seleti divočáka, ale tyto mimikry je v přítmí tropických pralesů dobře skrývají. Mladí tapíři velmi rychle rostou a dospělci dosahují hmotnosti až 250 kg a délky těla kolem dvou metrů.
Od roku 2002 je v Červeném seznamu ohrožených druhů IUCN z důvodu lovu a ztráty přirozeného biotopu označen jako zranitelný (Vulnerable), i přesto je stále nejhojnější z pěti druhů tapírů. Jejich stavy však nadále klesají zejména kvůli ničení tropických deštných pralesů a postupujícímu tlaku lidské civilizace.
Dort pro Carlose
V sobotu 2. listopadu převzala primátorka Statutárního města Jihlava MgA. Karolína Koubová patronát nad malým tapírem, který se v Zoo Jihlava narodil 4. září. Malý samec tapíra jihoamerického (Tapirus terrestris) jménem Carlos při této příležitosti dostal i speciální dort z vařené rýže, ovoce a zeleniny, na kterém si pochutnal i se svojí maminkou a babičkou.
Zdroj: TZ Zoo Jihlava
