Óda na radost podle Schillerovy básně – z jakého nitra tryská taková melodie? Z nitra mizantropa, který pohrdal snobskou společností a u stolu se choval nevkusně? Zamračený, osamělý hudební génius, předčasně ohluchlý, jenž si musel skládanou hudbu vydupávat nohou do podlahy, aby alespoň sám sobě naznačil její dynamiku...
Ludwig van Beethoven se narodil patrně 16. prosince 1770 v Bonnu, protože datum jeho následného křtu se zachovalo jako 17. prosince. Jeho hudební dílo pokrývá přechod od hudebního klasicismu k romantismu.
Tento klavírista a hudební skladatel náleží k nejobdivovanějším skladatelům v historii a jeho skladby patří k nejhranějším z repertoáru klasické hudby.
Jako mladý se přestěhoval do Vídně, aby studoval kompozici u Haydna. Vídeň se na zbytek života stala jeho domovem, a v ní také zemřel.
Avšak například J. W. Goethe, Beethovenův současník a také jeho oblíbený básník, jeho hudbu považoval za příliš hlučnou, a odmítal věnování.
„Každému, kdo si postupně projde hudbu barokních mistrů a uzavře určitý cyklus hudební kompozice líbivým klasicismem, tomu přijde Beethoven se svými ,kakofonními vložkami‘ a ,mimoběžnými propady‘ jako zjevení i jako konečný předěl k moderní hudbě, zpočátku jen lehce, nenápadně,“ charakterizuje Beethovenovo dílo Miroslav Hyliš v Britských listech.
Pro Ódu na radost si tedy vybral Schillerovu báseň, kterou zhudebnil do nesmrtelné podoby.
Vedle bouřících symfonií dokázal nalézt tišinu ve skladbách, jako byla Měsíční sonáta nebo klavírní kompozice „Pro Elišku“.
video: Měsíční sonáta.
Jako hluchý, osamělý odešel z tohoto světa nikoliv poraženě nebo smutně, ale právě s Ódou na radost. Nepovažoval za štěstí či radost pouhé společenské rozptýlení, ale soustředěnou samotu, sny a naděje. Svoji představu o štěstí pro všechny lidi vložil do 9. symfonie, Ódy na radost.
