Již od roku 1333 stojí v Himedži v západním Japonsku na vrcholku kopce pevnost, která se později proměnila v hrad. Současný hrad byl postaven v letech 1601 až 1609 a všechny předchozí stavby byly zbořeny.
Stavba z počátku 17. století je nejlépe dochovaným hradem svého druhu. Hrad je primárně postaven ze dřeva a díky bílé omítce, která pokrývá hliněné hradní zdi, je známý jako Širasagidžó (Hrad bílé volavky). Interiér uvnitř je rozdělen na místnosti řadou posuvných panelů (fusuma) a velkých skládacích paravánů (bjóbu).
Areál hradu se elegantně rozprostírá na 66 kilometrech čtverečních a zahrnuje 82 opevněných budov s rozmístěnými děly tenšu, jako poslední obrana před vpádem do hradu. Děla tenšu jsou dále rozmístěna na řadách bran, příkopů, hradeb a vysokých kamenných zdí.
Hrad Himedži na jaře. (663highland/CC BY 2.5) 
Interiér hradu Himedži. (Bernard Gagnon/cc-by-sa-2.0) 
Hlavní do hlavní věže hradu Himedži. (Wikivoyage shared / CC BY-SA 3.0) 
Bájný tvor z japonské mytologie – šačihoko – je ryba s tváří tygra. Jako dekorace na střeše má chránit budovu před ohněm. (himejijo-jpn.info)
Bludiště meandrujících cest a chodníků vede k hradu přes pečlivě upravené parky a zahrady pro veřejné i soukromé použití. Každá cesta k hradu byla důkladně promyšlena tak, aby se co nejvíce zvýšila vojenská obranyschopnost. Někdy se stezka zužuje nebo se dokonce vrací zpět, aby zmátla vetřelce a aby obránci hradu snadno zpozorovali nebezpečí. Meandrující cesty rovněž lépe umožňovaly lukostřelcům z hradu snadno zasáhnout svého nepřítele z početných okýnek.
Navíc měla tato přístupová cesta mnoho slepých konců. Ovšem Himedži nikdy nebyl takovýmto způsobem napaden, a tak obranný systém zůstal nevyzkoušený.
Japonci věří v život v souladu s přírodou, a proto jsou v architektuře hradu vyjádřeny doteky přírody. Například některé střešní tašky mají motýly na rodinných erbech. A tvor zvaný šačihoko s hlavou tygra a tělem kapra se objevuje na rohových okrajích střešních štítů, což dává střechám hradu výraznou japonskou siluetu.
Ale tento tvor není jen pro parádu. Podle japonského folklóru šačihoko přivolává déšť a často se vyskytuje na budovách, které chrání před ohněm. Podobné stvoření, kterému se říká čch‘-wen, lze nalézt na tradiční čínské architektuře z doby dynastie Chan (202 př. n. l. – 220).
Zajímavosti:
V roce 1945, koncem druhé světové války, bylo Himedži bombardováno. Ačkoli vedlejší budova školy byla vypálena do základů, hrad přežil prakticky nepoškozen (až na několik drobných šrámů od výbuchů v sousedství).
Když byl v roce 1871 zrušen systém han, hrad Himedži byl prodán v aukci. Konečná cena byla 23 jenů a 50 senů. Ovšem náklady na rozebrání hradu se ukázaly jako příliš vysoké, a tak se od tohoto záměru opustilo.
Desátý pěchotní regiment obsadil hrad v roce 1874 a Ministerstvo války ho převzalo pod svou kontrolu roku 1879. Hlavní věž byla renovována v roce 1910 za částku 90 tisíc jenů poskytnutých z veřejných fondů.
Himedži byl použit při natáčení filmu Ran Akira Kurosawy v roce 1985 a také se zde točila (za použití umělého sněhu) část filmu Poslední samuraj (2003).
Přeloženo z anglického originálu. Článek byl doplněn českou redakcí.
