ČR: Do africké země Mali má za dva měsíce vyrazit další kontingent vojáků, konkrétně příslušníků 132. dělostřeleckého oddílu. V Africe budou mít půl roku na starosti ostrahu velitelství výcvikové mise Evropské unie či doprovody VIP osob.

Jak těžké je pro dělostřelce naučit se plnit úkoly mechanizovaných jednotek?

„Jako dělostřelci jsme zvyklí na jiný typ vojenské techniky, než jsou lehká obrněná vozidla, používaná v této zahraniční operaci. Museli jsme se s nimi sžít, stejně jako s taktickými drily, které běžně používají mechanizované jednotky,“ přibližuje velitel úkolového uskupení kapitán Radek Miriťuk.

Tzv. komplexní polní výcvik vrcholí právě v těchto dnech ve Vojenském újezdu Březina. K náročné přípravě navazuje odborně taktické certifikační cvičení. V e finále se má jednotka sladit a společně si ověřit, zda příslušníci v pořadí už 16. kontingentu dokáží správně použít vše, co se pro misi v Mali dosud naučili.

Pozice a cíle

V Africe je čeká především střežení velitelství mise v hlavním městě Bamako a výcvikové základny v Koulikoro či doprovody významných osob.

Jejich běžným úkolem je palebná podpora mechanizovaných jednotek prostřednictvím samohybných kanónových houfnic DANA. Dělostřelci jsou cvičeni k tomu, aby s technikou dokázali co nejrychleji zaujmout vhodné palebné pozice, co nejpřesněji zasáhli požadovaný cíl ve velké vzdálenosti, na který vlastně nevidí, a v případě potřeby se následně stáhli do bezpečného prostoru.

„Nepohybujeme se v první linii, pro naši běžnou činnost není tak důležité ovládat bojové drily používané v přímém kontaktu s nepřítelem nebo například taktiku pohybu v zastavěných prostorech. Stejně tak standardně nedoprovázíme konvoje, nestřežíme významné objekty a neprovádíme patrolování, což jsou opět činnosti vyžadující odlišné taktické postupy,“ dokazuje náročnost přípravy Miriťuk.

Hlavní bojovou technikou 132. dělostřeleckého oddílu jsou samohybné kanónové houfnice DANA, a také lehké pozorovací průzkumné komplety LOS. Jsou to několikanásobně těžší vozidla, než ta, která budou řídit v Mali, LOS je navíc na pásovém podvozku.

„Iveca pro nás ale úplně neznámá nejsou, protože jejich průzkumnou verzi používá 131. dělostřelecký oddíl. Nicméně, moji řidiči i střelci operátoři museli projít školeními na tento specifický typ techniky a trvalo několik týdnů, než se s vozidlem dobře sžili,“ sděluje kapitán Miriťuk.

Dá se na misi těšit?

Každý profesionální voják je od začátku připravován k tomu být nasazen. A zahraniční operace jsou ideální příležitostí, jak cenné zkušenosti získat.

„Je to má první mise, hodně od ní očekávám. Mám z ní respekt, ale těším se. Dost jsme na sobě zapracovali a myslím, že jsme dobře připraveni. Hodně vděčíme kolegům, kteří již v Mali byli, předávají nám maximum zkušeností a působí i tady při výcviku jako rozhodčí, kteří pečlivě hodnotí, jak si poradíme s jednotlivými rozehranými situacemi,“ popisuje své pocity rotmistr M. H.

Jeho kolegové se shodují, že zahraniční operace pro ně znamená nejen možnost vyzkoušet si v praxi to, co se v armádě dosud naučili:

„Člověka obohatí zkušenosti z práce v mezinárodním prostředí a v misi se také člověk seznámí s úplně jinou kulturou a mentalitou.“

Z devadesátičlenného kontingentu vyráží do této zahraniční mise poprvé víc než polovina. Ostatní za sebou mají nasazení v Afghánistánu, na Balkáně nebo právě v Mali, kde příslušníci 13. dělostřeleckého pluku působili již na přelomu let 2017 a 2018.

Podle TZ  majora Ladislava Kabáta a kapitána Martina Sůvy