Komentář

Po přečtení takových zpráv, jako je ta o tornádu, které se prohnalo jižní Moravou, se člověk má tendenci vždy zamyslet, jak je lidský život křehký. Stačí jedno takové tornádo, a život je rázem vzhůru nohama – pryč jsou starosti, jako kam jet na dovolenou, jestli mám nějaké to kilo navíc, že se ke mně včera nechovala hezky kolegyně v práci. Kdo přežije tornádo ve zdraví a bez újmy, gratuluje si k velkému vítězství. Ano, tornáda kromě nevýslovného neštěstí přivodí postiženému i příležitost ke srovnání hodnot.

Zdá se však, že kolem člověka se prohání mnohem více tornád, která berou útokem jednu sféru lidského života za druhou, ale jen málokdo je líčí jako skutečnou pohromu. Vysvětlení pro toto mlčení mne napadají dvě – buď takováto tornáda tito lidé vítají, a tedy je neoznačí za pohromu, nýbrž za něco vhodného, ba chvályhodného, nebo je jako pohromu berou, ale strach o vlastní existenci a pověst převýší starost o poničenou krajinu kulturního a společenského života kolem.

V Americe nyní řádí tornádo zvané „kritická rasová teorie“, která již děti na základních školách učí, že být bílý znamená být utlačovatelem a být černý znamená být utlačovaným. Ve firmách, jako je Coca-Cola, se v rámci školení o tzv. diverzitě zaměstnanci učí, jak být méně bílý (jako by to snad šlo). Ve fotbale musí člověk hrdě poklekat, snad aby odčinil svou bílou nadřazenost (které si kolikrát ani není vědom). Nové pojetí člověka obnáší nyní i to, že jedinec se může kdykoliv stát mužem či ženou, obojím, nebo ani jedním z toho. Stačí přitom, když se z bohaté palety termínů přihlásí k nějaké nové genderové identitě. Motivy a pravdivost jeho prohlášení nově dokládá jen on sám a míra jeho zanícení.

I u nás, v České republice, najdeme společenské proudy, které hovoří na jedné straně o tom, že stát nemá co mluvit do milostných svazků lidí. Přesto tytéž proudy nemají problém zasazovat se nejen o to, aby se svazek dvou homosexuálních lidí nazýval „manželstvím“ (nikoliv už jen „registrovaným partnerstvím“), ale například i o to, aby stejně tak bylo zákonem uznáno a ošetřeno soužití více mužů a žen. Takovéto kolektivní svazky, nazývané moderně „polyamorické“, přitom zcela jistě vyvolají řádné tornádo v hlavách studentů, kteří by se o takovýchto věcech podle nových pojetí lidských vztahů učili na škole. Živě si představuji situaci, kdy učitelka vysvětluje zlomenému 13-letému studentovi, že jeho tatínek není nevěrník, nýbrž nově identifikovaný polyamorik.

Škody způsobené společenskými tornády nehradí pojišťovny, jejich účinek není viditelný očima. Poničené duše a zlomené charaktery nebolí. Stejně jako rakovina, která velice často začne člověka bolet, až když na léčbu bývá pozdě.

Názory vyjádřené v tomto článku jsou názory autorky a nemusejí nutně odrážet názory The Epoch Times.