Žena, která kdysi věřila, že potrat je jediný způsob, jak se vyrovnat s neplánovaným těhotenstvím, změnila názor díky podpoře rodiny a souhře událostí, které pochopila jako „znamení“, že si má dítě nechat.
Dnes je její dceři deset let a hrdá maminka Desiree Burgess Alfordová z Black Diamond ve státě Washington říká, že její dítě jí bezpochyby „rozbouralo“ život, ale rozbouralo ho k lepšímu.
Nedávno se hrdá maminka podělila o své vzpomínky na pohnuté události, které prožívala před narozením své dcery.
„Kdo by to byl řekl, že tenhle sladký anděl bude přesně to, co jsem potřebovala? Stane se inspirací pro mé podnikání,“ napsala Desiree, která věří, že „Bůh“ jí poslal dcerku, aby proměnila její život k lepšímu.
Svatý Valentýn v roce 2011 se měl stát dnem, kdy mělo přestat bít srdce jejího nenarozeného dítěte, ten den měla podstoupit potrat.
„Byla jsem svobodná žena, která se potýkala s problémy,“ vzpomíná Desiree. „Měla jsem strach a rozhodla jsem se ukončit své těhotenství.“
Otěhotněla ve 28 letech, v době, kdy slavila devět měsíců bez alkoholu po překonání závislosti. Byla tehdy bez práce a „zničená“, cítila, že těhotenství je jejím dalším neúspěchem.
Noc před potratem se ale stal „zázrak“.
„Neuplyne den, abych nemyslela na to, o co všechno jsem málem přišla,“ říká dnes Desiree.
Vyrůstala v konzervativní rodině, která měla silné přesvědčení, co se týče potratů. V šestém týdnu těhotenství byla vnitřně bolestně rozpolcená, a tak se rozhodla vše vyřešit naplánováním potratu, protože jak říká „to chtěla mít za sebou“.
„Finančně jsem na tom byla strašně špatně,“ svěřuje se Desiree. „Věděla jsem, že budu [rodit] sama, a to na mě vyvíjelo velký tlak.“
Rodiče přislíbili, že budou podporovat jakoukoli její volbu, ale jak vzpomíná při tom „pracovali v zákulisí“, aby jí pomohli pochopit, k jak závažnému rozhodnutí se chystá.
Den před plánovaným potratem se vydala do domu svých rodičů u jezera, a během cesty se zadívala na oblohu a vyslovila přání: „Pokud si mám to dítě nechat, musí mi Bůh poslat znamení jasné jako ta obloha.“
V tu chvíli netušila, že před domem u jezera už na ni čekají dva lidé. Její rodiče pozvali na návštěvu manželský pár ve středním věku, aby si s Desiree promluvili o své vlastní zkušenosti s potratem krátce po svatbě. Desiree jim ochotně naslouchala.
„Podali mi postavičku osmitýdenního plodu a poprvé mě nazvali mámou,“ vzpomíná na dobu před deseti lety. Manželé jí dokonce nabídli, že pokud se nebude moci o děťátko postarat mohou její dítě adoptovat.
Večer zašla s rodiči na bohoslužbu, kde kněz mluvil o „zázraku života“, což ji inspirovalo k přemýšlení. Ještě nebyla úplně přesvědčená, ale už začala uvažovat o tom, že si dítě nechá, a když se vrátila domů, nalezla na svém telefonu hlasovou zprávu. Instituce pro plánované rodičovství jí zanechala vzkaz, že odkládá celou záležitost interrupce o dva dny.
V tu chvíli si to prý Desiree rozmyslela a dnes říká, že navzdory všem obavám bylo těhotenství s dcerou Hartley „jedním z nejklidnějších období mého života“.
Desiree našla v těhotenství vnitřní klid, díky němuž se rozhodla zvládnout své sólo rodičovství i finanční starosti.
Když se jí narodila malá Hartley, jen stěží si dokázala představit, že by její život mohl vypadat jinak.
„Myslela jsem si, že mi to zničí život,“ vzpomíná dnes již hrdá maminka 10-leté dcery, „a ono to bylo přesně naopak“. A tak se jí to podařilo.
S výchovou malé Hartley přišel Desiree na mysl unikátní podnikatelský záměr. Poté, co začala vyrábět ručně pletené čelenky pro svoji holčičku, všichni je chtěli také mít. Čelenek přibývalo a nakonec z toho vznikla řada výrobků: Harts and Pearls. Během prodeje a podnikání se seznámila se svým nynějším manželem Ronem.
Její obchod se nakonec stal natolik výnosným, že si mohla pořídit svůj první dům.
„Připadalo mi to jako boží odpověď na mé sny,“ říká s odstupem času.
Po deseti letech je Desiree prosperující pracující matkou a stále střízlivá 😊. Třeťačka Hartley je malá čiperka. V době uzavření škol v roce 2020 si založila firmu na venčení psů s názvem Harts and Tails. A po vzoru maminky začala vyrábět šátky pro psy a kočky.
Desiree doufá, že těch deset let vzácných vzpomínek, které má na život se svou dcerou, bude inspirovat i ostatní nastávající matky, aby neodmítaly rady zkušených a naslouchali odpovědím, když přijde nečekaná událost těhotenství.
„Uprostřed své bolesti jsem si myslela, že mám celý život před sebou a že budu mít spoustu dalších příležitostí mít děti… v lepší době,“ ale podle ní, mohl být „tenhle sladký anděl“ klidně jediným dítětem, které porodila, a to by se už nikdy nedalo vrátit zpátky.
Svoje štěstí si ale nechce nechávat pro sebe a ráda by svým příběhem „pomohla ostatním, kteří to zoufale potřebují jako kdysi já“.
„Nezáleží na tom, v jaké situaci se nacházíte,“ říká s pokorou a poděkováním dnes již šťastná maminka, která věří, že se vše může nakonec obrátit k lepšímu, jen musíme věřit a nevzdávat se.
Článek přeložil a upravil M. K. podle článku redaktorky Louise Bevanové.
