Jako dříve narození jsme milovali pořady Eduarda Hoffmana, ve kterých nám sugestivně vyprávěl – i ukazoval, jak se tvoří animovaná pohádka. Klubíčko vlny, které se začne hýbat. Nebo uzel na kapesníku. Oživne a už běží jeho proměny a příběh. Oživlé hračky, panáčci, zvířátka… Byli jsme okouzleni, jak plynulým pohybem vnikají animované pohádky. Líbila se nám jak jejich tvorba, tak i samotné dílo.
V té době ještě dávno neexistovala videa, chytré telefony, počítačové hry apod. a na filmy jsme si museli zajít do biografu. Hodně se četlo, ale fenomén animovaných pohádek, loutky nebo figurky stvořené z různých materiálů a skládaček – tak vkusné a něžné – navozují jméno jedné nejznámější tvůrkyně – Hermíny Týrlové.
Hermína Týrlová (*11. prosince 1900) se narodila v chudých poměrech, v hornické rodině. Od svých 11 let zůstala sirotkem a spolu se sourozenci se ocitla v sirotčinci, kde vyrůstala. Znenáhla však se na ni usmálo štěstí – v patnácti letech již se ocitla v Praze a vystupovala v divadle Uranie jako tanečnice a herečka. To byl její start, než se stala scénáristkou, režisérkou a animátorkou, jednou z nejznámějších v Čechách i v cizině.
V začátku potkala v Praze Karla Dodala, který ji seznámil s animovaným filmem, jehož byl již od 20. let minulého století průkopníkem. Pod jeho vedením se tehdy Týrlová učila kreslit a fázovat.
Z prvního kresleného filmu Karla Dodala a Týrlové Zamilovaný vodník, který vznikal v závěru dvacátých let, se dochovalo pouze torzo. Jako kreslička a animátorka získávala pak zkušenosti v Elekta Journalu a jako hlavní animátorka se podílela na rozsáhlé produkci Ire-Filmu.
Věnovala se převážně loutkové animaci a její umělecká kariéra je spojena s Filmovým studiem ve Zlíně. Snad proto, že záhy přišla o své rodiče, svoji mnohočetnou a mezinárodně oceňovanou tvorbu zasvětila především nejmenším dětským divákům.
Filmový uzel Zlín, zábavní park. (Palickap – Own work / CC BY-SA 4.0)
Spolu s několika tvůrci, jako byli např. Jiří Trnka, Karel Zeman, Břetislav Pojar aj. se stala spoluzakladatelkou českého animovaného filmu. K jejímu nadání přispělo, že její otec býval řezbářem, a to Hermínu ovlivnilo ve vztahu k loutkám.
Během zhoršené situace vyvolané 2. světovou válkou Týrlová přesídlila z Prahy do Zlína, kde jako zkušená animátorka dostala příležitost pracovat ve Filmových ateliérech Baťa (FAB). V roce 1942 zde s velkým úspěchem realizovala svůj první loutkový film Ferda Mravenec.
Vánoční sen shořel
Její další film Vánoční sen však těsně před dokončením shořel při požáru zlínských ateliérů. Vzhledem k následnému onemocnění Týrlové její snímek potom přetočil Karel Zeman, jenž se na původní verzi podílel jako asistent. Tato událost stála u počátku rezervovaného vztahu mezi Týrlovou a Zemanem po zbytek jejich uměleckých drah.
Jakmile skončila válka, dokončila Týrlová svůj nejúspěšnější snímek, film Vzpoura hraček. „Tvůrkyně v něm postavila hračku vedle živého herce, což se pro její následující tvorbu stalo zcela typické,“ hodnotil Elmar Klos. Dramaturg filmu Elmar Klos do něj tehdy zasadil nacistu, a tím mu dodal světový kontext. Byl srozumitelný všem. Premiéru měl r. 1946 a získal řadu ocenění.
Příběhy poeticky laděné, s morálním přesahem
Ke stěžejním dílům Týrlové patří kromě Ferdy Mravence snímky Uzel na kapesníku –nebo Hvězda betlémská. Její tvorba se vyznačuje poeticky laděnými příběhy s morálním přesahem a ponaučením. Typická je pro ni kombinace loutkové animace a živé herecké akce a také experimentování s animací rozmanitých materiálů (textil, vlna či třeba vizovické pečivo) nebo často zcela všedních předmětů (míč, kapesník, psaníčko, kuličky apod.).
Její snímky zaznamenaly velký úspěch v zahraničí, a to i na Západě. Promítaly se na festivalech v Benátkách, Cannes, Locarnu, San Sebastianu a dalších prestižních přehlídkách, odkud si pravidelně přivážely ceny.
Týrlová si tak brzy vybudovala pověst mezinárodně respektované autorky filmů pro děti, pro které se cítila předurčena:
„Kdysi o mně řekl Karel Höger, když mě viděl v projekci, jak jsem se něčemu úplně dětsky smála, že jsem sama dítě. A to na letech nic nemění. Člověk někdy zůstává dlouho dítětem. A snad to ani není tak zlý. Já jsem si to ověřila, že mi děti rozumí v tom, když jsem už jako dívka psala básničky.“
Stejně jako Zeman, zůstala i Týrlová věrná Zlínu po celý svůj život. Bydlela v domku poblíž filmových ateliérů, kde měla svoji vlastní výrobní skupinu loutkového filmu. Podruhé se už neprovdala a sama zůstala bezdětná. Přesto se ve své tvorbě od srdce zaměřovala na dětské publikum. Většina snímků Hermíny Týrlové směřovala k nejmenším dětem, přičemž některé z nich vznikaly zároveň jako reklamy (například Ukolébavka či Noční romance).
Ukázky z filmů – filmový uzel Zlín. (Palickap – Own work / CC BY-SA 4.0)
Začátky animátorů od první republiky
Hermína Týrlová náleží spolu s Karlem Zemanem a Jiřím Trnkou k nejvýznamnějším osobnostem poválečné československé filmové animované tvorby, pro jejíž rozvoj vytvořilo prostor zestátnění kinematografie po roce 1945. Současně všichni začínali s animací ještě v období první republiky či protektorátu.
Tvůrčí umělkyně za svou kariéru natočila bezmála šedesát převážně krátkometrážních filmů. Animované tvorbě se věnovala až do pozdního věku – svůj poslední snímek Pohádka na šňůře natočila v roce 1986, kdy jí bylo 85 let. Zemřela ve Zlíně 3. května 1993, ve věku 92 let.
