Ján Jesenský, jehož výročí narození si připomeneme 27. prosince (*1566), byl slovenským lékařem a také politikem i filosofem. Narodil se ve Wroclawi, zemřel v Praze před staroměstským orlojem, kde ho kat Mydlář učinil o hlavu kratším. Bohužel, jeho smrt v den letního slunovratu r. 1621 na Staroměstském náměstí se stala mnohem proslulejší událostí než jeho narození.
Co tomu předcházelo?
Pocházel z evangelického rodu po otci Baltazarovi Jesenském, z uherského zemanského rodu, jeho matka Marta Schüllerová pocházela z Vratislavi (Wroclaw byla tehdy součástí zemí Koruny české). Ve Vratislavi navštěvoval Alžbětino gymnázium, posléze studoval filozofii a medicínu na akademii ve Wittenbergu, Lipsku a proslulé lékařské fakultě v Padově.
V medicíně i filosofii byl velmi nadaným studentem, v roce 1591 získal doktorát z medicíny za svůj odborný spis o onemocnění žluči. Současně získal i doktorát z filosofie, když napsal práci O nároku lidu na odpor proti tyranům. Tato práce mohla napovědět něco o filosofii jeho smýšlení.
Vzhledem k tomu, že nebyl katolíkem, v Padově na vysokém učení doktorát nezískal. Avšak stalo se, že na doporučení svých profesorů byl prohlášen doktorem filozofie a medicíny v Praze císařským velkoalmužníkem Jacobem Chimarraem. V té době bylo náboženství každodenním tématem lidí, žili vedle sebe katolíci i evangelíci (tzv. „luteráni“).
Ve Wittenbergu se mu dařilo poněkud lépe než v Praze – v roce 1594 obdržel profesuru chirurgie a anatomie na této univerzitě. Za svého působení značně pozvedl úroveň wittenberské lékařské školy.
Následovala jeho lékařská pouť a praxe, sbírání zkušeností když putoval po Evropě. Jako lékaři se mu nevyhnula ani služba na bojišti nebo morová epidemie, zažil mnohé zlé i dobré.
V Praze se nejvíce proslavil tím, když v červnu r. 1600 v Rečkově koleji provedl na těle odsouzeného oběšence první veřejnou pitvu v českých zemích. Přednášku k pitvě později Jessenius vydal i tiskem. Pitva byla v té době přijata velmi rozporuplně, odbornou veřejností nadšeně, laiky byl Jesenius odsuzován.
Když se přestěhoval do Prahy, prováděl pro studenty další anatomické pitvy jako součást výuky, a napsal a vydal řadu vědeckých a lékařských spisů.
Jessenius byl pro svou protestantskou orientaci, proslulost a politické zkušenosti r.1617 zvolen rektorem Karolina, které bylo v té době ve správě protestantských stavů.
„Službou druhým obětuješ sám sebe.“ Ján Jessenius
Poprava 27 českých pánů na Staroměstském náměstí 21. 6. 1621. (volné dílo)
Osobní život obětoval službě
Jeho životní dráze byl věnován filmový seriál Lékař umírajícího času, natočený r. 1983, ve kterém mu kat na požádání hádá z ruky:
„Takovou čáru mívají lidé, kteří jdou za jednou myšlenkou, jíž obětují slávu i zisk. A nakonec i svůj život.“
Jeho manželství s Máriou Reginou Felsovou zůstalo bezdětné, zato trval mezi nimi vznešený a pevný vztah, než Mária zemřela r. 1612 v Praze.
V dalším životě přišel k nemanželské dcerce, která v době jeho tragické smrti byla ještě nedospělá. Díky ní jeho rodová linie pokračovala – podle genealogů byla jednou z jeho genetických „pravnoučat“ Milena Jesenská.
Jessenius byl velmi ctižádostivý a kromě filozofie a lékařství se zajímal i o veřejný život a literaturu. Se svými králi a císaři se rozešel po jejich návratu ke staré protireformační politice a postavil se na stranu českých stavů. Na území žila většina obyvatel evangelického vyznání, avšak panovník chtěl katolizovat.
Jako hlava univerzity těsně spjaté se stavovskou opoziční politikou se Jessenius stal i jednou z vedoucích osobností pozdějšího protihabsburského povstání.
Přestože měl dobré známosti, jako bylo přátelství Johannem Keplerem, s hradním kancléřem Zdeňkem Popelem z Lobkowic nebo s Tychem de Brahe, a i když byl vědecky založený a mohl lékařsky pomoci mnoha lidem, jeho život byl v důsledku politických událostí drasticky ukončen.
Po bitvě na Bílé hoře a potlačení stavovského povstání byl Jessenius jako jedna z vedoucích osobností rebelie obviněn z urážky majestátu. Za politické zločiny byly velmi kruté tresty.
Podle císařského verdiktu byl popraven spolu s dalšími českými pány. Kat mu nejprve vyříznul jazyk a poté ho sťal mečem. Jeho hlava s kusem jazyka byla spolu s hlavami dalších jedenácti českých pánů vystavena pro výstrahu na tribuně Staroměstské věže po dobu deseti let, než byla potají sejmuta a pohřbena neznámo kde. Zbylé ostatky Jesseniova těla nebyly nikdy nalezeny. Jeho dceru převzal po jeho smrti do opatrovnictví mistr David Lippach, kazatel od sv. Salvátora.
Ján Jessenius sehrál významnou politickou a vědeckou roli v českých dějinách. Byl vynikající duchem, skvělý anatom a renesanční myslitel.
Jeho jméno je umístěno pod okny Národního muzea v Praze spolu s mnoha dalšími – Dvaasedmdesát jmen české historie.
