Období baroka již oslavil Richard Müller ve své obdivuhodné skladbě Baroko. V historickém období baroka vznikla některá z největších mistrovských děl, která kdy byla složena. Období mezi lety 1600 a 1750 je spojeno se jmény jako Vivaldi, Monteverdi, Bach a Pachelbel a tento evropský hudební styl byl prostě úchvatný.

Zaposlouchejme se do lahodných tónů barokního skladatele, jenž napsal hudbu, která nás potěší i dnes a věřme, i v budoucnosti:

Německý skladatel skladatel Johann Pachelbel (1653–1706) byl jedním z nejvlivnějších skladatelů té doby. Jeho varhanní schopnosti byly údajně bezkonkurenční, a rovněž se mu připisuje zásluha na založení tradice německé varhanní hudby.

Pachelbel se zdá postávat ve stínu J. S. Bacha, jehož byl vrstevníkem. Ve své době však byla jeho hudba velmi známá, jeho skladby barokně „zdobené“. Kromě chorálů pro náboženské účely byl velmi zručný v objevování nových stylů a hudebních ozdob a vytvořil i nějakou světskou hudbu, která potěšila běžné lidi. Složil skladby vhodné pro cembalo, variace na oblíbené melodie pro různé druhy nástrojů a sonáty pro housle. Jeho nejznámější světskou skladbou bylo Hexachordum Apollinis, což je sbírka 6 árií, které mají vrstvy cembala a také varhany.

Pachelbel je dnes nejvíce uznávaný pro svůj Canon D dur. V rámci komorních děl zašel ještě dále a kreativně napsal šestidílnou suitu, kterou nazval „Musicalische Ergötzung“ („Hudební rozkoš“).

Po ukončení barokní éry byl málem zapomenut, ale jeho skladby byly znovu objeveny počátkem 20. století a znovu oživeny.

Svatebčané si dnes mohou vybrat svatební melodii od barokního mistra:

Většina varhanní hudby bývala poněkud posmutnělá – Pachelbel do ní vnesl prvky radosti a slavnosti. Komorní hudba byla jeho obor, do kterého jeho nejoblíbenější Canon in D patří.

Bohužel, většina jeho komorních děl se nedochovala. Často skládal hudbu na papíry nebo osobní deníky. Kdežto mědirytina se líbila publiku. Tehdy se muselo tisknout poněkud nákladně mědirytem, což si Pachelbel v té době nemohl dovolit.

Pachelbel sloužil především jako varhaník, hrál pro kostely po celém Německu a Vídni. Se svou druhou manželkou měli sedm dětí, z nichž jeden syn se také stal varhaníkem, cembalistou a skladatelem.

Měl rovněž úzké vazby na rodinu Johana Sebastiana Bacha a jeho hudební styl nepřímo ovlivnil tvorbu J. S. Bacha. Pachelbelovo umělecké dílo ovlivnilo způsob, jakým J. S. Bach potom komponoval hudbu.

Během svého žití naplněného hudbou a hraním vytvořil přes 500 skladeb, což svědčí o jeho naprosté oddanosti hudbě.