Když nahlédneme do kontejnerů, určených pro směsný odpad, vykukují na nás všemožné věci, které tam vůbec nepatří. Oblečení, hračky, knihy, sešity, části nábytku, plastové láhve aj. Stačilo by udělat pár kroků navíc a odnést roztříděný odpad do speciálních kontejnerů a rozmístit je do příslušných otvorů.
Přitom navzdory vyhlášce spotřeba plastů vzrůstá. A ohrožují nás mikroplasty, které bezděky konzumujeme, aniž bychom to tušili.
Již po dva roky se spotřeba plastů zvyšuje, příčinou je pandemie koronaviru, protože neustále odhazujeme použité roušky, respirátory, testovací sady, o zdravotnickém materiálu ani nemluvě. Pandemie koronaviru tak nemá dopad pouze na lidské zdraví, ale i na zdraví planety.
Spotřeba plastů vzrůstá, vyhlášce navzdory
Podle výsledků studie, kterou na začátku loňského roku publikoval časopis Frontiers of Environmental Science & Engineering, se každý měsíc na světě vyhodí zhruba 129 miliard roušek a respirátorů. Polypropylen, z něhož jsou roušky vyrobeny, se přitom může rozpadat na mikroplasty a nanoplasty, které se šíří dále do prostředí.
Tyto malé částice přitom současné technologie nedokážou zcela odstranit z odpadních vod. Kvůli jejich velikosti je společně s potravou mohou přijímat vodní živočichové a mikroplasty se tak stávají součástí potravního řetězce. Podle odhadů Evropské komise se v EU dostane do oceánů každý rok celkem 150 000 až 500 000 tun plastového odpadu.
Oběd s sebou…
Použití jednorázových plastů ovládlo také gastro průmysl. Otevřená okénka restaurací sice dovolovala vzít si jídlo s sebou, k chutnému obědu do práce si ovšem člověk odnesl i bílý polystyrenový obal. Po dopití piva zase do odpadků odhodil plastový kelímek.
„Na samém začátku pandemie některé restaurace, přestože předtím používaly vratné kelímky, začaly pití znovu nalévat do plastových kelímků, které se poté mohly vyhodit,“ potvrzuje Michal Hanák, jeden z majitelů firmy Nicknack, jež vratné kelímky vyrábí.
Po jednorázovém nádobí však zůstávají hromady odpadků a samotným restauracím přidělávají starosti spojené s jejich úklidem. „Během pandemie naši zákazníci vyházeli denně kolem 800 jednorázových kelímků, ať už do přilehlého parku, nebo do koše,“ vysvětluje Jiří Příhoda, majitel brněnské Hospůdky Na Drakenu.
To byl důvod, proč na začátku nouzového stavu, tedy více než rok a půl nazpět, začal čepovat pivo do vratných „nicknacků.“ Ty pro něj byly výhodné i po finanční stránce. Pořizovací cena jednorázového kelímku se může zdát malá, ovšem z částky 1,30 koruny se provoznímu nic nevrátí.
„Zálohovatelné kelímky jsou sice dražší, dál do nich ale nemusím nic investovat. Pokud se zákazník rozhodne kelímek nevrátit, netíží mě to, jelikož za něj zaplatil,“ dodává Příhoda.
„Přibývá restaurací a kaváren, které mají zájem o vratné kelímky, stejně jako měst a obcí, které je používají na vlastních kulturních akcích,“ dodává Martin Hanák, jenž společně s Michalem stojí za firmou Nicknack. Těší ho rostoucí poptávka i rostoucí snaha restauratérů vyhýbat se plastovému odpadu.
Od loňského roku hospodští nebudou mít na vybranou. Od července 2021 by měly všechny evropské členské státy zajistit, aby na trh nevstupovaly nové jednorázové plasty. V Česku však toto unijní nařízení stále nebylo přijato.
Náhrada jednorázového plastu za jednorázový papír není řešení
Recyklace plastů je přitom složitější, než tomu je u skla nebo kovů. Plastové polymery vyžadují větší zpracování na recyklaci. Recyklace k opětovnému použití může znamenat roztopení PET lahví a jejich odlévání jako židlí a stolů. Typicky se plasty nerecyklují do stejného typu plastu a produkty vyrobené z recyklovaných plastů někdy nejsou recyklovatelné.
V Česku byl vytříděný plastový odpad r. 2010 využit jako materiál zhruba z poloviny a v roce 2020 ze čtvrtiny (třetina se skládkuje!).
Jednorázové předměty, jako např. plastové příbory či výrobky z oxo-rozložitelných plastů patří k nejčastěji používaným plastovým předmětům a společně s rybářskými potřebami představují 70 % veškerého mořského odpadu na evropských plážích.
I v kartonech nebo materiálu z přírodních vláken se nacházejí různé chemické přísady, které škodí životnímu prostředí, sděluje Karolína Brabcová z neziskové organizace Arnika.
Organizace Avaaz nedávno vyzvala k uzavření mezinárodní smlouvy o ukončení znečištění plasty:
„Jako občané z celého světa vyzýváme k naléhavé mezinárodní smlouvě o ukončení znečištění plastem. Tato nová právně závazná smlouva musí stanovit co nejambicióznější cíle k ukončení této celoplanetární krize – musí se zabývat celým životním cyklem plastů, od omezení výroby až po design a nakládání s odpady. Je to naše šance přejít na bezpečné oběhové hospodářství, které chrání lidi, divokou přírodu a naše klima – spravedlivým a inkluzivním způsobem.“ (Přeložil Pavel Šremer ze STUŽ).
Zčásti se dá nalézt i přírodní řešení, to ale nestačí při nadměrné a neomezené výrobě plastů.
V přírodě se nacházejí larvy zavíječe voskového, které se za běžných okolností živí včelím voskem, jsou schopné štěpit CH2-CH2 vazby a požírají i polyetylenový sáček, přičemž produkují etylenglykol. Vděčí za to patrně symbiotické bakteriální mikrofloře ve svém střevě.
Larvy potemníka moučného i mnohem větší larvy brazilského potemníka Zophobas atratus, jehož larvy se rovněž pěstují jako krmivo pro terarijní zvířata, jsou schopné živit se až jeden měsíc polystyrenem jako jediným zdrojem potravy, přičemž 36,7 až 47,7 % pozřené hmoty je rozloženo na CO2. Také v jejich případě degradaci neobvyklé potravy zprostředkují symbiotické mikroorganismy ve střevě
Článek vznikl s pomocí zdroje LESENSKY.CZ s.r.o.
