„Proč nejdeš ven
Vždyť sama dobře víš
Ven z temných stěn
To bezpečná je skrýš
Proč sám jsi sám
Sám budu ještě dál
Jak v moři prám…“
Takto se ptala pohádková Kráska svého milého, nehezkého Zvířete, v rockové opeře podle dávné pohádky Kráska a zvíře, hlasem Věry Wajsarové. V letech 1976–82 spolu s Petrem Novákem nahrála LP desku Kráska a zvíře, která se stala legendární. Doprovázela je skupina George and Beatovens ve stejnojmenném muzikálu potom představovala titulní postavu Krásky.
Texty k písním v tomto hudebním díle napsal jeden ze skvělých českých textařů Zdeněk Rytíř, hudbu složil Petr Novák.
Věra Wajsarová, rozená Mazánková (*1952), je česká zpěvačka a kytaristka, která si i v plném proudu pop-music vybírala vážnější texty k písním a směřovala k šansonům. Wajsarová společně s Petrem Novákem nazpívali i známý hit Co je to láska a Sladké trápení.
Většinu jejího repertoáru představují zhudebněné básně a je složen téměř výhradně z písní českých skladatelů. Wajsarová si vybírala náročné texty z tvorby Guillaume Apollinaira, Pavla Kopty, Jacquese Préverta, Jany Štroblové, Pavla Vrby a Jiřího Žáčka;
Když absolvovala studium hudebně-dramatického oboru na pražské konzervatoři, byla tam posluchačkou Jaroslavy Adamové, Hany Hegerové, Lubomíra Lipského a dalších. Vydala se na sólovou dráhu, na níž se doprovází na kytaru – většina jejích písní jsou skladby šansonového typu.
Panna a netvor, známá pohádka, jež vypráví, že není důležitý vzhled nebo povrch člověka, ale podstatné je to, co nosí uvnitř, ve svém nitru. Setkání krásky a nehezkého tvora, jemuž ona svou láskou zachrání život, bylo ztvárněno mnohokrát filmově nebo muzikálově.
Věra Wajsarová s Petrem Novákem přispěli k tomuto věčnému tématu svou operou z přelomu 70.–80. let, kdy v Československu probíhala tuhá normalizace. Kráska a zvíře symbolizovala, že vše ošklivé nebude trvat věčně.
„Jde o krásný a originálně zpracovaný nesmrtelný příběh,“ přiznávají fanoušci ještě po letech.
„Když jsem tento skvost objevil, dodnes je to jeden z nej českých skvostů, který poslouchám, když je mi nejhůř.“
