Poté, co vdovec přišel o manželku, která onemocněla rakovinou, nechal své tři malé děti utábořit se u jeho postele, aby se čtyřčlenná rodina cítila bezpečně. Nyní, o více než dva roky později, děti pořád spí u jeho postele a vzpomínka na jejich matku zůstává stále silná.
41letý Brandon Janous z města Knoxville v americkém státě Tennessee se v roce 2010 oženil se svou láskou Rachel a společně přivítali na svět dcery Hadley (nyní 10 let) a Cooper (9 let) a syna Macklina (7 let).
Bohužel po dvouletém boji s rakovinou Rachel 1. března 2020 zemřela. Brandon se svěřil The Epoch Times, že se s ní rodina loučila navícekrát.
„Posledních 39 nocí strávila v nemocnici a mnohokrát jsme si mysleli, že jsme ji ztratili, takže loučení bylo několik. I když to byla vždy těžké, jsem moc rád, že jsem se s ní mohl rozloučit. Někdy v životě tu možnost nemáme.“
Říct dětem, že se jejich maminka nevrátí domů, byl ten nejtěžší rozhovor, jaký kdy musel vést, vzpomíná Brandon. V týdnech předcházejících její smrti se odmítal od manželky vzdálit a týden před jejím skonem řekl dětem, že jeho návrat domů bude znamenat den, kdy „maminka odešla do nebe“.
„To ráno maminku viděly, protože ji každý den navštěvovaly, rozloučily se s ní, a když jsem večer přišel domů, dlouho se o tom nemluvilo. Prostě věděly: maminka se dostala do nebe, maminka porazila rakovinu, maminka se uzdravila a tatínek je doma,“ líčí těžké okamžiky Brandon.
Zpočátku dovoloval Hadley, Cooper a Macklinovi spát s ním v jedné posteli, ale po měsíci bez pořádného spánku si uvědomil, že to tak nepůjde dál. Protože věděl, že ho nehodlají opustit, našel řešení v podobě palet, které rozestavil na podlahu a na ně umístil matrace.
„Když byly děti vedle mě, cítily se v bezpečí, a já to chápu, protože jsem se cítil stejně, když jsem byl vedle Rachel v nemocnici. Předpokládal jsem, že je to časem přestane bavit, že jim nakonec jejich postele budou připadat jako lepší místo na spaní. Ale už to trvá dva roky… a nic se nezměnilo a mně to nevadí,“ komentuje táta.
Další tři ložnice, které doma mají, tak v noci zejí prázdnotou. Brandon věří, že jeho děti jednou spaní na podlaze opustí, ale prohlašuje, že on nebude tím, kdo je k tomu donutí.
Brandon se s Rachel seznámil díky kamarádům ze školy a bezhlavě se do ní zamiloval. Deset let se o ni snažil, než ji přesvědčil, aby si ho vzala. V dubnu 2018 byla Rachel poprvé diagnostikována rakovina, a přestože byl pár šokován, byl přesvědčen, že ji dokáže porazit. Napoprvé se jim to skutečně podařilo.
„To je právě to na rakovině: není to rozsudek smrti. V dubnu 2019 jsme dostali zdravotní potvrzení o tom, že je v pořádku, a všechno hodili za hlavu. Jenže v srpnu 2019 se nemoc vrátila a skutečně jí zachvátila tělo. Rozšířilo se jí to do páteře a pak do mozku,“ vypráví muž.
Jednou z věcí, na které se Brandon a Rachel dohodli hned na začátku, bylo, že si před dětmi nikdy nebudou šeptat. I když se dozvěděli zprávu o rakovině, podle Brandona v tom rodina „jela společně“. Jak se Rachelina rakovina zhoršovala, neříkali dětem, že se uzdraví, protože Brandon chtěl, aby se o něj děti mohly opřít a důvěřovat mu, zejména jeho děvčata, která zanedlouho vstoupí do puberty.
Rachel podstoupila chemoterapii a ozařování, dvojitou mastektomii a hysterektomii a navštěvovala ty nejlepší lékaře v USA, k jakým se mohla dostat. Svůj boj však prohrála.
Brandon se stále snaží pochopit, jak se jeho děti vyrovnávají s životem bez matky. „Představte si, že musíte bez mámy zvládnout Den matek, Vánoce, narozeniny, školní výlety, návštěvy u lékaře, každý večer večeři. Nevím, jaké to je, nemít mámu, nedokážu si to představit. Mně je 41 let a stále denně potřebuji tu svou,“ říká táta tří dětí.
Život bez manželky nebyl snadný a každý den přicházely výzvy, nicméně Brandon říká, že jeho milující žena je na toto období dobře připravila. „Poslední měsíce na světě strávila tím, že se starala o to, aby všichni kolem ní byli v pořádku, až tu nebude.“
Dokonce zašla tak daleko, že svým holkám naplánovala návštěvy u zubaře, u kadeřníka a pamatovala na všechny drobnosti, na které Brandon v souvislosti s jejím odchodem mohl zapomenout. „Nějakým způsobem se dodnes objevuje, aby se ujistila, že jsme v pořádku,“ dodává Brandon.
Starostlivý otec se stal součástí semknuté komunity vdov a vdovců a navzdory hluboké ztrátě je vděčný, že měl možnost sedět vedle své ženy v jejích posledních dnech. Mnoho jeho nových přátel, kteří přišli o své blízké kvůli náhlým nehodám, to nestihlo.
Když se teď Brandon ohlíží zpět, mezi nejdůležitější okamžiky života řadí to, že se třikrát stal rodičem. S Rachel také strávili celý rok cestováním po Státech v obytném autě, když jejich dětem nebylo ještě ani pět let, což byla zkušenost, která Brandona naučila „co to je, být opravdu přítomný“.
Jako manžel lituje, že své ženě neprojevil vděčnost a uznání za všechny ty věci, které dělala. Nabádá proto druhé, aby byli k lidem všímaví, protože nikdy nevíme, čím si druzí procházejí. „Nikdo nikdy nelituje, že je milý, a někdy budete tím jediným laskavým člověkem v něčím dni. Buďte takovým člověkem. Rachel takovou osobou byla, buďte jako Rach.“
Oslovil vás tento příběh? Máte i vy nebo vaši známí známí životní prožitky a příběhy, které by druhé inspirovaly, potěšily a povzbudily je? Ozvěte se nám na inspirace@epochtimes.cz.
Z anglického originálu na The Epoch Times přeložil Ondřej Horecký.
