Přemysl Souček

Nabíječka pro elektromobily každých 60 kilometrů, pro elektrické náklaďáky každých 100. Do roku 2025. Čerpačka na vodík každých 200 kilometrů do roku 2028. Bude na to dostatek elektřiny?

Evropský parlament pokračuje ve svém zeleném tažení bez ohledu na evropskou realitu. Ve středu schválil další část souboru opatření Fit for 55, který kodifikuje, jak mají členské státy EU snižovat své emise oxidu uhličitého (zde). Ani tentokrát většina poslanců (485 z 630 přítomných) nebrala v úvahu skutečné možnosti. Budování infrastruktury pro elektromobily je totiž složitější než u automobilů.

Zatímco na čerpací stanici stačí jednou za čas dovézt v cisternách pohonné hmoty, nabíječky se musí připojit k rozvodné síti dostatečně kapacitním vedením. Což vyžaduje absolvovat nejen byrokratický proces, ale i kooperaci se správci sítí. Ty navíc může být potřeba v některých lokalitách posílit. To se v České republice za tři roky vůbec nemusí podařit.

Nařízení, které ještě musí projít Evropskou radou složenou z premiérů či prezidentů členských států, současně poukazuje na stěží rozetnutelný kruh, který bezohledný tlak zelené lobby vytvořil. Elektromobilů je zatím málo, protože jsou drahé a protože jim lidé příliš nedůvěřují (z řady neoddiskutovatelných důvodů). Jedním z důvodů, proč také lidé elektromobily nechtějí, je řídká síť dobíjecích stanic. To se snaží nové nařízení zvrátit. Jenže pokud cena těchto vozů neklesne a současně se nezlepší jejich praktické parametry, výraznější zájem o ně se nedá očekávat ani s rozvinutou sítí nabíjecích míst. To znamená, že do elektromobility se budou cpát veřejné peníze horem dolem ještě víc, než dosud (na dluh, jak jinak). Jestli to rozšíření elektrických vozů pomůže, je ve hvězdách. Pravda, nejpozději po roce 2035, na kdy protilidová zelená lobby prosadila zákaz výroby aut se spalovacím motorem, se zájem zvedne, protože nebude jiná možnost, jak si pořídit nový vůz. Jestli však výrazněji neklesne jejich cena, masový zájem se nedostaví.

Navíc nikdo netuší, jak dlouho bude trvat energetická krize, co udělá s ekonomikou, zaměstnaností a tedy kupní silou lidí. Kolik vůbec bude stát v roce 2025 elektřina? Vždyť ty šílené ceny, za které se nyní prodává (podle všeho navíc firmám, jež spekulují s cenou, ale samy stojí mimo energetický sektor) se týkají dodávek v příštím a možná i přespříštím roce… A čert ví, jak se do toho všeho ještě promítne ruská válka. Každopádně bezbřehý zelený tlak na uspěchanou dekarbonizaci, respektive elektrifikaci, je nyní ještě méně rozumný, než kdykoli před tím.

Europoslanci a další zaslepení podporovatelé zbrklé elektrifikace, nechali bez povšimnutí faktor, který je ještě důležitější, než cena elektřiny a infrastruktury pro elektromobily a elektromobilů samých. Tím faktorem není nic menšího, než nezbytný dostatek elektřiny. Jestli totiž zelená zaslepenost nedovolí ortodoxním zastáncům klimatické ideologie pochopit, že si celý Green Deal musí neprodleně vybrat minimálně oddechový čas, bude mít EU elektřiny naopak elektřiny nedostatek (zde a zde).

A vzhledem k tomu, že Německo, hlavní pilíř evropského klimatismu, se zatím slepě valí dál k energetickému Stalingradu, nedá se nějaké prozřené očekávat. Protože prodloužení provozu jádra o půl roku žádným prozřením není. To jen finta na voliče, aby uvěřili tomu, že elektřina bude. Ale není to řešení budoucnosti, ve které energetický mix postavený na obnovitelných a plynových zdrojích nemá místo. Protože svoji nebezpečnost již dostatečně prokázal za posledních 14 měsíců.

Víra v to, že bude možné uspokojit spotřebu v rámci státu, potažmo EU výrobou pouze z OZE je – jak dosavadní zkušenosti, paradoxně právě z Německa potvrzují – zcela mimo realitu. Což je ostatně fakt, který brání rozvoji používání zeleného vodíku. Tedy toho, který je vyrobený pomocí elektřiny právě z OZE.

Jakmile přitom významněji stoupne množství elektromobilů, nebudou současné zdroje stačit. Kdyby jen v Česku došlo k náhradě všech automobilů za elektromobily, vyžadovalo by uspokojení potřeby jejich domácího (primárně nočního) nabíjení zdroje o výkonu sedmi gigawatt, což odpovídá sedmi blokům Temelína. Podrobněji problematiku vysvětluje v rozhovoru pro iUHLI.cz profesor Jan Macek z ČVUT (zde). Jenže jako na potvoru v noci fotovoltaika nic nedodává. S tím, jak bude stoupat množství OZE a klesat množství klasických, stále dodávajících zdrojů a současně poroste počet elektromobilů, se tak může snadno stát, že sice budeme mít nabíječky na každých 50kilometrech, ale elektřina v nich bude jen někdy. Mimochodem, kdyby Evropská komise nechala zpracovat kvalitní dopadové studie ke Green Dealu (což neudělala) a předložila je europoslancům (což je její povinnost), museli by se o tomhle nebezpečí klopotné elektrifikace dozvědět. Asi by pak byli ve středu hlasovali jinak. Asi proto jim Evropská komise nic takového nepředložila…

Vyšlo na stránkách Konzervativních novin. Převzato z iuhli.cz.