Explozivní šíření platforem sociálních sítí a jejich každodenní využívání miliardami lidí nám ukazuje, že tato nová forma interakce mezi lidmi a technologiemi má hluboký dopad.
Tato technologie umožnila prakticky každému člověku na celém světě spojit se s blízkými i vzdálenými sousedy a okamžitě sdílet vše od roztomilých fotografií domácích mazlíčků až po vášnivé politické názory. Sociologové se snaží zjistit, jaký dopad má tato obrovská změna na nás a na naše mozky. Nejnovější výzkumy ukazují, že pokud jde o paměť, zdá se, že intenzivní používání sociálních médií nás oslabuje.
Dominantní vliv sociálních médií
Ať už se jedná o Facebook, YouTube, Instagram, WhatsApp nebo TikTok, každý z nich si udržuje pravidelnou pozornost více než miliardy uživatelů (v případě Facebooku téměř tři miliardy). Procházení kanálů sociálních médií je pro mnohé dominantní zábavou. Američané tráví na sociálních sítích v průměru něco málo přes dvě hodiny denně, ale tato doba se u různých věkových skupin značně liší.
Například generace Z – ti, kteří se narodili od poloviny 90. let do roku 2010 a jsou první generací, která vyrostla s internetovým připojením vždy na dosah – tráví na sociálních sítích v průměru 4,5 hodiny denně. A to jsou „průměry“. Podle Pew Research 46 % dospívajících a 44 % osob ve věku 18–49 let uvádí, že jsou online „téměř neustále“.
Sociální média mají jednoznačně dominantní vliv, a tak se vynořují otázky, jak může tato forma interakce s druhými ovlivňovat naše vztahy, duševní zdraví a kognitivní funkce.
Škodlivý vliv sociálních médií na paměť
Navzdory pozitivnímu potenciálu sociálních médií poskytovat smysluplné lidské propojení, výzkumy ukazují znepokojivé, škodlivé účinky intenzivního používání sociálních médií na duševní a emocionální zdraví, zejména u dospívajících.
Tři související studie, publikované v květnu 2018 v časopise Journal of Experimental Social Psychology, zkoumaly, jak je ovlivněna paměť, když účastníci zaznamenávají své zážitky pomocí digitálních médií, když je sdílejí a když média nepoužívají. Ve všech případech, kdy účastníci své zážitky nahrávali nebo sdíleli, byla jejich schopnost zapamatovat si detaily ze svého zážitku snížena.
„Ve všech třech studiích jsme nalezli důkaz, že používání médií zhoršuje paměť, a to bez ohledu na to, zda byla paměť testována brzy po zážitku nebo o více než týden později,“ uzavřeli autoři studie.
Další studie, publikovaná v únoru 2020 jménem The Gerontological Society of America, zkoumala u dospělých souvislost mezi pamětí a časem stráveným na sociálních médiích a zjistila, že ve dnech, kdy bylo používání sociálních médií „vysoké“, účastníci konzistentně uváděli více případů selhání paměti.
Závislost na dopaminu
Sociální média zřejmě podkopávají naši schopnost pamatovat si z několika důvodů: Jsou rozptylující a návykové, což je také záměr jejich tvůrců.
„Myšlenkový proces, který byl použit při vytváření těchto aplikací, z nichž na prvním místě je Facebook … byl čistě o: ,Jak spotřebovat co nejvíce vašeho času a vědomé pozornosti?‘. A to znamená, že vám musíme čas od času dát tak trochu dopaminové dávky, protože někomu se líbila vaše fotka, příspěvek nebo cokoli jiného, anebo vám dal komentář,“ řekl Sean Parker, první ředitel Facebooku, v rozhovoru pro Axios v roce 2017.
Tento mechanismus podněcuje podle Parkera uživatele k tomu, aby přispívali dalším obsahem, lajky a komentáři. „Je to zpětnovazební smyčka sociální validace … přesně taková věc, kterou by vymyslel hacker, jako jsem já, protože využíváte zranitelnost v lidské psychologii. Ti, co to vymysleli … jsou si toho plně vědomi.“
Netrpělivost ve škole
Matt Johnson, neurovědec s doktorátem z kognitivní psychologie na Princetonské univerzitě, odborník na psychologii spotřebitele a autor knihy Branding That Means Business, řekl deníku The Epoch Times, že podobné zážitky mohou předejít tvoření vzpomínek.
„Aby se vytvořily nové vzpomínky, musí proběhnout důležitý proces. Čím lépe se na zážitek soustředíme, tím lépe si ho později vybavíme. Když prožíváme nějaký zážitek a máme u sebe telefon, budeme ho neustále kontrolovat. Existuje celá řada digitálních zážitků, které nás mohou odlákat od (skutečného) prožitku, který bychom mohli mít,“ uvedl Johnson.
Právě proto, že je těžké zabránit tomu, abychom po zařízení sáhli pokaždé, když se na něm rozsvítí oznámení, jsme rozptýlení a multitaskujeme více než kdy jindy – jenže nám to moc nejde. V jedné randomizované kontrolované studii si vysokoškolští studenti, kteří při poslechu přednášky projížděli Instagram, pamatovali z přednášené látky podstatně méně než jejich vrstevníci, kteří poslouchali bez digitálního rozptylování.
Když je naše pozornost rozdvojená, prostě si věci nezapamatujeme tak dobře. A dopad na vzdělávání je znepokojivý. „Jako profesor to vidím na vlastní oči,“ řekl Johnson a upozornil na dopady digitálního rozptýlení na výuku.
„Čím déle na těchto platformách trávíte čas, tím více se podvolujete okamžitému uspokojení. Vybudujete si skutečně nepříjemnou netrpělivost se zážitky, které nejsou okamžitě uspokojující. Vzdělávání je dlouhodobý plán. Studenti ztrácejí trpělivost s dlouhodobějšími podniky, jako je učení se předmětu nebo absolvování kurzu,“ komentuje Johnson.
Google efekt
Dalším způsobem, jak může intenzivní používání sociálních médií ovlivnit paměť, je fenomén, který vědci nazývají „Google efekt“. Ještě nedávno znamenalo vyhledání informací o neznámém předmětu značné osobní úsilí – návštěvu knihovny, listování v příručkách nebo telefonáty odborníkům.
Nyní, když lze prakticky jakoukoli informaci, od té nejtriviálnější až po tu nejzáhadnější, najít během několika sekund prostřednictvím Googlu nebo jiných vyhledávačů, nejenže nás vyhledávání informace stojí méně úsilí, ale většina z nás také vynakládá méně úsilí na to, aby si ji zapamatovala. V podstatě „outsourcujeme“ svou paměť internetu a používáme sociální média jako jednu z našich osobních online paměťových bank.
Jedna studie zveřejněná v časopise Science z 5. srpna 2011 dokonce zjistila, že „když lidé očekávají, že budou mít v budoucnu přístup k informacím, mají nižší míru vybavování si samotných informací, a místo toho si lépe vybavují, kde se k nim dostanou“. Jinými slovy, je pravděpodobnější, že si zapamatujeme, kterou webovou stránku máme vyhledat, než skutečné informace, které hledáme.
Johnson řekl, že pokud jde o učení, tam záleží na snaze a tvrdé práci. „Existuje opravdu silný vztah mezi úsilím, které máte tendenci věnovat nějakému úkolu, a tím, jaká je pravděpodobnost, že si ho zapamatujete. Čím více namáháte své kognitivní schopnosti, tím lépe si ho zapamatujete. Pokud se kvůli tomu musíte opravdu nadřít a kombinovat mnoho různých kognitivních procesů, bude to velmi silná vzpomínka. Online sice dostanete odpověď, ale v podstatě si ji nebudete pamatovat a budete ji muset znovu vyhledat. Do těchto zařízení exportujeme naši dlouhodobou paměť.“
Jak odbourat návyk
Do jaké míry mohou sociální média vytvářet příjemné zážitky a smysluplné vazby mezi lidmi, je možná na diskusi, ovšem jedna věc je nezpochybnitelná – množství času, které většina z nás tráví na sociálních sítích, mění to, co si pamatujeme, jak si to pamatujeme, a možná i kapacitu naší paměti. A rostoucí počet výzkumů naznačuje, že ve velkém množství je vliv na paměť většinou škodlivý.
Nelze přesně říci, kolik času stráveného na sociálních médiích je příliš mnoho, ale existuje několik jednoduchých pokynů, které mohou pomoci zvládnout jejich používání, zejména u dospívajících. Výzkumy naznačují, že negativní účinky na duševní zdraví se zvyšují, když se na sociálních sítích stráví více než dvě hodiny denně, takže to může být dobrá horní hranice, kterou je třeba si uvědomit a hlídat.
Johnson také doporučuje pravidelně reflektovat své nedávné zážitky ze sociálních sítí a uvědomovat si případné výčitky nebo negativní zkušenosti spojené s tímto časem. Rozumné je také stanovení jasných limitů pro čas strávený na sociálních sítích. Johnson doporučuje používat časovač, který vám zvukově připomene, kdy čas vypršel.
„Když časovač zhasne, vypněte [aplikaci], i když jste uprostřed videa. Nastavte si přísnou strukturu toho, jak dlouho si dovolíte na těchto aplikacích zůstat. V podstatě je třeba exportovat náš přístup k nim do vnějších pravidel. Pokud to necháme na naší vlastní sebekázni, aplikace nás pokaždé porazí, protože k tomu jsou určeny.“
Z anglického originálu na The Epoch Times přeložil Ondřej Horecký.
