Komentář
Čínská lidová banka, centrální banka Čínské lidové republiky, snížila úrokové sazby již podruhé během pouhých dvou měsíců. Je zřejmé, že vláda v Pekingu touží po tom, aby Čína znovu získala svou ekonomickou dynamiku. Toto gesto v oblasti úrokových sazeb je však jen o ždibec víc než pouhým gestem.
Snížení je příliš malé na to, aby mělo nějaký znatelný vliv na hospodářskou aktivitu. Ale i kdyby byl pokles sazeb mnohem odvážnější, měnová opatření nejsou tím, co Čína potřebuje. Čínská ekonomika si naopak žádá nápravu politických chyb posledních tří a více let – chyb, které zničily důvěru čínských domácností a soukromých podniků, velkých i malých. Je pak smutné, že Peking zřejmě ani neví, co je potřeba, a i kdyby to věděl, není schopen podniknout potřebné kroky.
Zdá se, že částečné probuzení Pekingu k potřebám ekonomiky začalo loni v lednu, kdy úřady konečně upustily od přísných opatření v rámci politiky nulového covidu. Na začátku roku se na krátkou dobu zdálo, že Čína reaguje dobře, ale na jaře začala dynamika růstu opět slábnout. V reakci na to úřady zavedly program výdajů na infrastrukturu, který se měl rozložit do několika měsíců.
Kromě toho nechaly v červnu snížit úrokové sazby centrální banky, aby přiměly spotřebitele méně spořit a více utrácet a inspirovaly soukromé podniky k půjčkám a investicím na expanzi. Banka snížila základní úrokovou sazbu pro jednoleté úvěry o 0,10 % na 3,55 % a pro pětileté úvěry o 4,20 %. Nemělo to žádný znatelný účinek. V srpnu přijala Čínská lidová banka ještě nesmělejší opatření. Snížila pouze jednu sazbu, a to hlavní úrokovou sazbu úvěrů na 3,45 %.
Za nejlepších okolností by takovéto mírné snížení sazeb mohlo jen stěží podnítit nový růst. Dnešní okolnosti mají k ideálu daleko. Vezměme si, že Čína v červenci skutečně vykázala mírnou meziroční deflaci ve výši 0,3 %. Jakýkoli dlužník pak zaplatí za roční půjčku 3,45 % a splatí ji jüany, jejichž kupní síla je o 0,3 % vyšší. Reálná úroková sazba pak dosahuje 3,75 %, což je sotva pobídka k půjčce, ať už na podporu spotřeby, nebo na rozšíření podnikatelské činnosti.
I kdyby centrální banka jednala agresivněji, není zdaleka zřejmé, zda by čínská ekonomika reagovala. Velká část privátní ekonomiky, domácnosti i podniky, trpí vážnou krizí důvěry, která způsobuje, že nikdo není ochoten riskovat nebo se jakkoli rozšiřovat, natož plánovat investice do rozšiřování podniků.
Část tohoto problému vyrostla ze zátěže, kterou na Číňany po léta uvalovala pekingská politika nulového covidu. Zdánlivě svévolné, přesto přísné karantény a lockdowny přikázané vládou zničily podnikatelské plány a zasely do lidí obavy, zda si vůbec mohou zajistit pravidelný příjem. Kolaps trhu s rezidenčními nemovitostmi zároveň snížil hodnotu nemovitostí, které jsou pro většinu Číňanů kvintesencí. Ceny domů až do loňského prosince klesaly 16 měsíců v řadě, a přestože se zdálo, že se na začátku letošního roku stabilizovaly, na jaře začaly opět klesat.
Proti takové zátěži bude zapotřebí více než jen mírné snížení úrokových sazeb, aby lidé a manažeři začali agresivněji utrácet a expandovat. Čínskou ekonomiku však brzdí ještě další faktory. Počínaje rokem 2021 začal čínský vůdce Si Ťin-pching, možná z přesvědčení, možná v reakci na pochvalné zpravodajství, které mu věnují západní média, hovořit o opětovném zavedení čínských marxistických principů.
Řekl, že méně marxistickou minulost za jeho bezprostředních předchůdců je třeba dohnat. Teď, když se Čína etablovala, se může k těmto kořenům vrátit. A jako by to nestačilo k tomu, aby se soukromí podnikatelé měli na pozoru, pokračoval tehdy čínský vůdce obviněním firem, že sledují možnosti zisku místo programu komunistické strany.
Nyní, když vidí potřebu soukromých podnikatelských investic a expanze, změnil náladu a o soukromých podnikatelích a čínských podnikatelích mluví jako o „našich lidech“. Domácnosti i podniky však zůstávají obezřetné, první z nich místo utrácení šetří a soukromé podniky v uplynulém roce skutečně omezily své kapitálové výdaje.
Je zřejmé, že Peking musí udělat více. Centrální banka by měla výrazněji snížit úrokové sazby a další orgány v Pekingu, včetně Si Ťin-pchinga, musí podnikům nabídnout záruky, že se proti nim úřady později opět neobrátí.
Bude zapotřebí odhodlání umožnit podnikům, aby se řídily obchodními příležitostmi, které vidí na trhu, a nikoliv těmi, které vyplývají z centralizovaného plánu vytvořeného v Pekingu. Taková změna bude vyžadovat větší představivost, než jakou kdy pekingští funkcionáři projevili. Zdá se totiž, že taková změna je v rozporu s DNA Pekingu. Do té doby zůstává čínská ekonomika špatnou sázkou.
Z původního článku americké redakce deníku The Epoch Times přeložila Kateřina Kudláčková ml.
