Rada EU a Evropský parlament schválily návrh směrnice Evropské komise proti tzv. greenwashingu*. Firmy budou muset být napříště obzvláště opatrné při reklamních tvrzeních, která se týkají životního prostředí.
V noci ze středy na čtvrtek 20. září 2023 se Evropský parlament a Rada Evropské unie dohodly na směrnici proti tzv. greenwashingu, která byla oznámena již před několika měsíci. Očekává se, že europarlament směrnici schválí v listopadu a poté budou mít členské státy dva roky na její transpozici do vnitrostátního práva.
Směrnice má poskytnout vodítko spotřebitelům, kteří si cení udržitelného nakupování, a zabránit reklamě se zavádějícími environmentálními tvrzeními. Má také podpořit tzv. oběhové hospodářství, a tím i Green Deal. Ten předpokládá „klimatickou neutralitu“ hospodářství EU do roku 2050.
Nejméně polovina všech environmentálních tvrzení by mohla být greenwashingem
Důvodem pro opatření proti greenwashingu bylo podle iniciátorů rozšíření nepodložených environmentálních tvrzení v informacích o výrobcích. Společnosti například inzerovaly své výrobky jako „šetrné k životnímu prostředí“, „klimaticky neutrální“ nebo „biologicky odbouratelné“, aniž by tato tvrzení doložily.
Kromě toho se v současné době „množí“ více než 230 ekoznaček, pečetí nebo certifikátů, kterými společnosti označují své výrobky. Ve většině případů spotřebitelé nevědí, jaké konkrétní vlastnosti jsou s těmito značkami spojeny.
Studie Komise EU z roku 2020 dospěla k závěru, že 53,3 % zkoumaných environmentálních tvrzení bylo „vágních, zavádějících nebo nepodložených“. U čtyř z deseti neexistovaly vůbec žádné důkazy. Cílem současné směrnice proti greenwashingu je vytvořit jednotné a společné standardy pro ekologická tvrzení.
Certifikační procesy budou podléhat požadavkům platným v celé EU
V budoucnu budou muset společnosti, které inzerují své výrobky jako „šetrné ke klimatu“ nebo „přírodní“, tyto vlastnosti prokázat na základě stanovených norem. Používání značek udržitelnosti bude povoleno pouze tehdy, pokud budou pocházet od veřejných orgánů nebo uznávaných certifikačních orgánů.
Veřejné systémy označování a certifikáty by se měly používat především tehdy, pokud byly vyvinuty na úrovni Evropské unie. Vlastní soukromé zkušební značky by měly být povoleny pouze tehdy, pokud prokáží svou přidanou hodnotu. Tento důkaz by musela poskytnout akreditovaná organizace nebo zkušební orgán. Plošné hodnocení celkového dopadu výrobku na životní prostředí má být povoleno pouze tehdy, pokud to výslovně stanoví právní předpisy EU.
Podle Obchodní a průmyslové komory v Regensburgu budou mít úlevy pouze mikropodniky s méně než deseti zaměstnanci a obratem nebo bilanční sumou nižší než dva miliony eur (48 milionů Kč).
Jak dalece bude greenwashing skutečně hmatatelný?
Klamavá reklama je sice zakázána již podle současného zákona o hospodářské soutěži, ale riziko prokázání sklonu ke klamání nese žalobce. Naproti tomu v rámci opatření EU proti greenwashingu má každý členský stát zřídit vlastní kontrolní orgán, pokud jde o zelená tvrzení. Sankce za porušení mají sahat od pokut přes vyloučení z veřejných zakázek až po krácení zisku.
Skupina Danone byla například obviněna z greenwashingu v souvislosti s obaly jogurtů Activia. Deutsche Umwelthilfe (Německá asociace na podporu ochrany životního prostředí, DUH) vydala společnosti varování, protože inzerovala obaly vyrobené z „bioplastu kyseliny polymléčné (PLA)“ jako obzvláště šetrné k životnímu prostředí. Důvod: zatím to platí pouze teoreticky, protože pro tento plast dosud neexistuje třídicí skupina v rámci Zeleného bodu. Z tohoto důvodu se kelímek v současné době nerecykluje, ale spaluje.
Vyzkoušet by se mohly také certifikační známky, jako je MSC nebo „Dolphin Safe“. Greenpeace potvrzuje, že mají pozitivní vliv na ochranu rybích populací nebo zamezení nežádoucím vedlejším úlovkům v odvětví tuňáků, ale existují i aspekty udržitelnosti, které byly z procesu certifikace vynechány.
Některé společnosti, které jsou obecně známé neudržitelnými obchodními praktikami, také cíleně propagují jednotlivé aspekty, aby zdůraznily své ekologické povědomí. Uvidíme, do jaké míry bude směrnice schopna zachytit i tyto zastírací praktiky.
Trvanlivost a záruka jako další bod směrnice
Kromě platnosti environmentálních tvrzení se současná směrnice zabývá také trvanlivostí výrobků. V budoucnu budou muset podniky informovat spotřebitele o trvanlivosti výrobku a o tom, zda jej lze opravit. Vysvětluje poslankyně Evropského parlamentu za Zelené Anna Cavazziniová:
„Nové předpisy týkající se předčasného opotřebení v budoucnu ztíží setrvání výrobků, které se kazí rychleji, než je nutné, na trhu. Je to poprvé, kdy bude praxe výrobců omezovat dobu trvanlivosti zahrnuta mezi nekalé obchodní praktiky.“
V budoucnu se také již nebude po lidech požadovat, aby vyměňovali materiály, jako jsou náplně do tiskáren, dříve, než je nezbytně nutné. Kromě toho budou muset prodejci uvádět, jak dlouho jsou náhradní díly k dispozici a za jakou cenu.
Kromě toho má být u každého výrobku uvedeno upozornění na délku záruky. „60 procent evropských spotřebitelů ani neví, že na každý výrobek existuje zákonná záruka,“ vysvětlila sociálnědemokratická zpravodajka Biljana Borzanová. Pokud záruka přesáhne zákonný požadavek dvou let, mělo by být povinné dodatečné označení.
(S využitím materiálů agentur AFP a dpa)
*Jde o formu marketingu, která se používá k přesvědčení veřejnosti, že výrobky, cíle a zásady organizace jsou šetrné k životnímu prostředí. Firmy, jež záměrně využívají komunikační strategie greenwashingu, tak často konají, aby se distancovaly od ekologických přešlapů svých dodavatelů a vylepšily svůj veřejný obraz vnímání. Zdroj: PIZZETTI, Marta; GATTI, Lucia; SEELE, Peter. Firms Talk, Suppliers Walk: Analyzing the Locus of Greenwashing in the Blame Game and Introducing ‘Vicarious Greenwashing’. Journal of Business Ethics. 2021-04-01, roč. 170, čís. 1, s. 21–38.
Z původního článku německé redakce deníku The Epoch Times přeložila Gabriela Kalinová.
