Když se prodíral sněhem po pás, uviděl nad hlavou světla, na horizontu visely smaragdové stuhy. „Chystala se fantastická noc,“ řekl fotograf Nicholas Narog, 35 let, deníku Epoch Times. „Bylo to ale stále lepší a lepší a nakonec se mi světla objevila nad hlavou.“
Jako účetní z Minneapolisu Narog věděl, že druhý den ráno musí do práce, i přesto zůstal venku několik hodin po půlnoci a nakonec pořídil asi 7 500 snímků polární záře. Podle jeho slov může být polární záře „zážitkem, který člověku téměř změní život“. „Sledovat barvy, které se na obloze objevují ve vlnách a pásech světel, je zejména pro fotografa velmi vzrušující, protože se může na oblohu podívat zezadu.“
Ještě nedávno měl Narog pocit, že neprožil zdaleka tolik dobrodružství, co by chtěl. Pořizoval fotografie z místního renesančního festivalu v Minneapolisu, ale ve skutečnosti chtěl „vyrazit do světa a prostě zažít něco nového“, řekl. „Od chvíle, kdy jsem to začal dělat, mám spoustu skvělých vzpomínek na pobyt venku, na zimu, na tmu a na věci, které by mě nikdy nenapadlo dělat, kdybych se nevěnoval fotografování.“
Nedávno se vrátil z fotografické expedice na Aljašku, což byl podle jeho slov „neuvěřitelný zážitek“. „Vlastně mám na ruce stále ještě následky omrzlin.“ Příští rok plánuje Narog navštívit Island, pokud bude vše v pořádku.
Právě v ten den, 23. března, vydržely k Narogově úlevě ideální podmínky pro sluneční záření, které určovalo počasí, až do večera, a on se vydal na tři a půl hodiny na sever za Duluth k jezeru Boulder Lake, kam dorazil těsně před západem slunce. Nebyl zklamaný.
Se třemi fotoaparáty natočil jakési video technikou časosběrného snímání. Na severním pobřeží měl dostatek příležitostí k pozorování. „Všude kolem na modré obloze viděl pásy zelených světel“ a „překvapivě hodně fialových a červených, což není příliš obvyklé“. Dokonce se mu zdálo, že v jednu chvíli spatřil „anděla na nebi“.
Pro laiky to může být neznámé, „ale lidské oko ve skutečnosti v noci barvy vidí velmi špatně“, uvedl Narog, když mluvil o polárních zářích. „Fotoaparát může provádět delší expozice a zachytit více světla.“ Výsledkem je téměř ohnivá směsice odstínů, která nebyla před nástupem digitální fotografie možná.
Po celou dobu výletu nebyl Narog sám. Podobně uvízlých ve sněhu po pás bylo totiž poblíž několik dalších lovců polární záře. A stejně přemoženi nebeskou směsicí „radostí poskakovali“, protože věděli, že to není příliš běžná věc.
Z původního článku newyorské redakce deníku The Epoch Times přeložila Jaroslava Baslerová.
