Listopad – list opad´. To je realita i název podzimního měsíce, jedenáctého v řadě. Barevné listí již opustilo větve stromů, sneslo se a ulehlo na trávník pod nimi. Strohost potemnělé krajiny zahání obyvatele domů, anebo při procházce tvoří scénu pro vážné úvahy o hodnotách života.
Práce na poli jsou ukončeny, seno uskladněno, maso zavařeno nebo naloženo, naložené zelí kysá v sudu, dřevo naštípáno a může se topit v kamnech – nebo v peci.
Lidské činnosti se v listopadu přemísťují do vnitřních prostor. Lidé tráví více času doma u teplých kamen. A zároveň tomuto času přizpůsobují své činnosti.
Za starých časů se dralo peří. Protože domácí opeřenci poskytli svůj péřový šat lidem, ti jej zužitkovali tak, aby si jím mohli naplnit cíchy a přikrývat se jím za mrazivých nocí. A když jedna sousedka vyhlásila draní peří, ostatní přišly a přidaly se. Byla to vyloženě ženská práce, spojená se zábavou. Děti měly dovoleno být při tom, ale nesměly pobíhat, aby nerozvířily lehké peří, které by se rozlétlo všude po příbytku.
A vyprávělo se. Různé příběhy, zejména strašidelné, při kterých měly děti oči vykulené, a ty sousedovic se potom bály jít potmě domů.
Babičky vytáhly jehlice a pletly ponožky, rukavice, šály a čepice, aby ovinuly svá vnoučata a rodinu před nadcházející zimou.
Svátky listopadu
Listopad začíná svátkem Slavnosti všech svatých, po němž následuje Památka zesnulých, tzv. Dušičky. Dříve lidé věřili, že v tyto dny jsou zesnulí rodinám blíže, a zapalovali svíčky. Světlo svíce mělo ochránit živé i mrtvé, současně mělo také očistný význam. Lidé věřili, že nastává čas ztišení a rozjímání.
Po celoroční práci si lidé našli čas a očistili hroby svých předků, aby je pak upravili a ozdobili vlastnoručně vytvořenými věnci nebo kyticemi.
V současnosti se ujímá také Halloween, spíše anglosaský svátek, doprovázený světly i strašidly, který předchází 1. listopadu.
Po Dušičkách následuje svátek svatého Martina, velmi známého světce, který kdysi v pohnutých dobách, když sloužil ještě jako římský voják, uřezal mečem ze svého vojenského pláště a věnoval jej žebrákovi, aby se jím zahalil.
Scéna dělení pláště sv. Martina patřila po celá staletí k nejznámějším a nejoblíbenějším světeckým motivům umělců. (Wilfred Thompson, volné dílo)
Ke svatému Martinovi se říká, že přijíždí na „bílém koni“. Bělouš znamená sníh, a opravdu někdy touto dobou počátkem listopadu zasněží. Sníh však většinou nemá dlouhého trvání.
V současnosti pořádají města a obce velkolepé martinské průvody, v jejichž čele jezdí představitel světce Martina na bílém koni.
Ke svátku svaté Kateřiny 25. listopadu se váže pranostika: „Kateřina na blátě, Vánoce na ledě.“ Většinou se pranostika vyplní, ať tak, či naopak.
Kateřina Alexandrijská byla křesťanská mučednice, jejíž jméno má zřejmě starořecký původ a znamená čistá, cudná, mravná.
Její úděl nám opět může připomenout, že v listopadových dnech, kdy se tak záhy šeří, bychom si měli udělat čas na tiché posezení, rozjímání nebo meditaci. A děti si mohou po večerech číst při lampičce nějakou hezkou knížku, ne moc strašidelnou, aby se potom nebály.
Svatá Kateřina Alexandrijská, křesťanská mučednice. (M. Caravaggio – Volné dílo)
