Životopisný hymnus, který se stal americkou ikonou
21. března 1748 se bývalý zaměstnanec královského námořnictva a lodní dělník John Newton poprvé po mnoha letech modlil, zatímco jeho loď byla zmítána prudkou a náhlou bouří u irského pobřeží. Poté, co přežil špatné počasí a dostal se na břeh, ačkoli doposud vedl život, v němž se zdržoval náboženství, se právě tehdy přihlásil ke křesťanství.
Každý následující rok strávil den 21. března hlubokým duchovním rozjímáním. Nějaký čas věnoval též studiu teologie a prožil výraznou morální obnovu.
Newton měl od mládí vzpurnou povahu. Jeho pohotový vtip a záliba v překračování hranic způsobovaly, že se často dostával do potíží. Když musel podle nařízení vlády sloužit v královském námořnictvu, byl občas kapitány vyhozen a poslán na jiné lodě kvůli svému neukázněnému chování.
Nakonec skončil na lodi, která se plavila po atlantické cestě obchodníků s otroky. Kvůli své neukázněné povaze, která se vyrovnala i pověstnému arogantnímu kapitánovi, byl spolu s otroky ponechán v Sieře Leone a musel pracovat na plantáži vedené domorodým národem Sherbro.
Po několika měsících se nakonec jeho otci podařilo ho vypátrat a osvobodit. Newton pak několik let s přestávkami pracoval na lodích podél trasy obchodu s otroky, ale morální důsledky s tím spojené tížily jeho svědomí. Nakonec se stal otevřeným zastáncem zrušení otroctví a vysvěceným duchovním anglikánské církve.
Přestože neměl univerzitní vzdělání, aby mohl oficiálně vstoupit do církve, bylo mu nabídnuto místo vikáře (kněze) pro venkovskou farnost v hrabství Buckinghamshire poté, co si domácí přečetl jeho spisy o víře. Tato jedinečná duchovní funkce ve farnosti Olney se zaměřovala na společenství a vybízela občany farnosti, aby udržovali osobní vztah s vikářem za účelem poradenství a společenství.
Boží spásná milost
Newton věřil, že Boží milosrdenství bylo vůdčí silou, která mu v roce 1748 změnila život na lodi zmítané bouří. Zatímco se staral o Olney jako vikář, věnoval se také psaní básní a písní. Když se spojil s profesionálním skladatelem Williamem Cowperem, zažil tento oddaný duchovní další duchovní probuzení.
Oblíbený vikář i talentovaný Cowper přispěli v roce 1779 originálními skladbami do sbírky písní věnované Newtonově farnosti nazvané „Olney Hymns“. V rámci tohoto historického vydání měla svůj oficiální debut píseň „Amazing Grace“.
Původně byla píseň použita jako malá část novoročního kázání v roce 1773 a původně obsahovala pouze text. Historici se domnívají, že první verze této silné skladby byly zpívány a cappella nebo zpívány sborem. Newtonův dojemný a upřímný text byl navíc komponován se záměrem být autobiografický.
Newton napsal slova písně, když přemýšlel o Kristově milosti, a chtěl se podělit o svou osobní zkušenost s obrácením ke křesťanství jako o poselství naděje pro lidi ve své skromné farnosti.
Zpívání Slova
Zatímco v roce 1779 zůstala píseň v ulicích Olney v hrabství Buckinghamshire, jakmile se jí v 19. století podařilo dostat přes oceán do Ameriky, získala široký ohlas.
Její příchod do Ameriky se časově shodoval s jedním z největších náboženských hnutí v zemi, druhým velkým probuzením, které dalo vzniknout nezávislým putovním revivalům, jež přilákaly stovky stoupenců a účastníků. „Amazing Grace“ se brzy stala nedílnou součástí těchto akcí, zejména na Jihu.
Píseň v průběhu staletí vystřídala mnoho různých melodií, ale teprve hymna „Nová Británie“ z roku 1835, kterou napsal jihokarolínský skladatel William Walker, se stala melodií, kterou si věřící spojili s Newtonovým textem. I dnes je tato verze „Amazing Grace“ považována za oficiální provedení a je hrána nejčastěji.
V současné době se podle odhadů hraje tato vzácná skladba asi 10-milionkrát ročně. Píseň je nadále zásadní součástí duchovní kultury, že hudební kritik a historik Gilbert Chase poznamenal, že je „nepochybně nejznámější ze všech lidových písní“.
V souladu s poselstvím písně a opětovným důkazem, že její krása překračuje hranice místa, se „Amazing Grace“ rozšířila do nejširších kruhů, mezi něž patří i mainstreamoví umělci, kteří také rádi zpracovávají hymnické písně. Objevuje se na více než 1 100 nahrávkách křesťanských i světských hudebníků.
Od první oficiální nahrávky, kterou v roce 1922 pořídil sbor Sacred Harp, byla tato staletí stará píseň nahrána více než 7 000krát. Sbírka v Kongresové knihovně USA obsahuje více než 3 000 publikovaných nahrávek písně „Amazing Grace“ v podání různých hudebníků a souborů.
Článek původně vyšel na stránkách americké redakce Epoch Times.
