Neuropatolog dr. Peter Cummings byl přesvědčen, že vše, co se týká vědomí, včetně hlubokých zážitků blízké smrti – tzv. near death experience (NDE), lze vysvětlit vědecky a má kořeny v mozku – dokud NDE sám nezažil.
Cummings byl muž orientovaný na kariéru, kde se mu dařilo v práci lékaře a docenta na lékařské fakultě Bostonské univerzity na katedře anatomie a neurobiologie.
„V té době [bylo] opravdu příjemné žít pro tento typ věcí v onom světě,“ řekl Cummings ve videu zveřejněném na stránkách Mezinárodní asociace pro studium blízké smrti (International Association for Near-Death Studies).
Výlet do Kostariky k 50. narozeninám jeho ženy však zcela změnil jeho pohled na věc. Rozhodl se, že se svou ženou a synem vyrazí raftovat.
Cummings se vždycky bál vody, i když nevěděl proč. Často trénoval zadržování dechu, protože cítil, že se mu to jednou bude hodit. „Ve škole jsem se hodně nudil a jednou z věcí, které jsem dělal, bylo, že jsem zadržoval dech. Zkoušel jsem, jak dlouho dokážu dech zadržet, a pak jsem se snažil tento rekord překonat. A vždycky jsem si říkal, že se mi to jednou bude hodit,“ vzpomíná Cummings.
„Vždycky jsem si našel výmluvu, abych nemusel do vody, protože jsem měl pocit, že se utopím,“ řekl Cummings.
Toho dne v Kostarice se mu to málem podařilo, když se člun, na kterém byl s rodinou, převrátil. Chvíli se ještě houpal ve vodě, dokud ho proud nestáhl pod hladinu. „V jednu chvíli jsem se topil. A věděl jsem to,“ řekl Cummings.
Překvapilo ho, jak klidný byl tváří v tvář smrti. „Vzpomněl jsem si na pitvy, které jsem dělal u lidí, kteří se utopili. Tohle má být velmi klidný způsob smrti. A pak jsem si pomyslel, no dobrá, co to sakra trvá tak dlouho?“
Na dně řeky Cummings zažil něco, co by neurověda pravděpodobně nazvala halucinací. „V tu chvíli se všechno zastavilo, byl jsem vedle obrovského balvanu a všechny bubliny se zastavily. Pohyboval jsem rukou skrz bubliny a všechny se mi tak nějak podivně pohybovaly kolem ruky. A pak se objevilo jasné světlo,“ řekl.
Pak pocítil „neuvěřitelný pocit lásky“. Slyšel hlas, který k němu promlouval. „Byl jsem opravdu dojatý, ne proto, že by mě to rozrušilo, ale proto, že jsem se ocitl v tom okamžiku té krásy. A věděl jsem, že moje rodina bude v pořádku. A ten hlas říkal: ‚Nepotřebují tě, budou v pořádku‘,“ vzpomíná. Nějak také věděl, že jeho ženu a syna už vytáhli z vody. Opravdu byli v pořádku.
Pak do hovoru vstoupil jeho vědecký mozek. „Jsi jen hypoxický. Zadrž dech. Musíš překonat svůj rekord. A v tu chvíli se světlo tak nějak rozplynulo,“ řekl.
Cummingse vytáhli z vody a on si pomalu řekl, aby se uvolnil a mohl znovu nabrat dech. Ten večer v hotelu Cummings, který si vždy bedlivě hlídal srdeční tep, zkontroloval své hodinky Apple a zjistil, že zatímco byl pod vodou, jeho srdce se zastavilo. „Vzpomínám si, že jsem se podíval na své hodinky Apple, protože jsem tak trochu maniak na zdraví a jsem poněkud posedlý sledováním svého srdečního tepu. Podíval jsem se na své Apple Watch a zjistil jsem, že jsem měl v tomto časovém úseku osm minut nezaznamenanou srdeční frekvenci,“ řekl Cummings. Elektronická zařízení nejsou stoprocentně přesná a zaznamenávají srdeční tep v určitých intervalech, ale Cummings se domnívá, že v oněch osmi minutách bylo období, kdy neměl žádný srdeční tep.
Po zážitku blízké smrti
Po zážitku blízké smrti Cummings zjistil, že intenzivní akademický život už není to, po čem touží. „Začal jsem se cítit velmi nesvůj ve své kariéře. Tyto věci už pro mě nebyly důležité. Tvrdím, že jsem napsal několik velmi špatných románů. A s žádnou z těch věcí jsem se již nedokázal ztotožnit,“ řekl Cummings.
Když vycítil, že se pro život v Bostonu už nehodí, přestěhoval se s rodinou zpět do Maine, kde vyrůstal. Tato zkušenost změnila Cummingse v přemýšlivějšího lékaře. Jako patolog hovořil s mnoha rodinnými příslušníky zemřelých.
„Nejčastější otázka, kterou mi vždycky kladli, byla: ‚Trpěli?‘ A jako lékař vždycky odpovíte: ‚Ne, samozřejmě že ne.‘ Ale já jsem si vždycky připadal jako lhář. Protože to nevím,“ řekl Cummings.
A po svém zážitku blízké smrti věděl, jaké to je, umírat. „Přál bych si, abych mohl s těmi lidmi znovu mluvit a říct jim: Podívejte, je to nádherné. I za těch strašných okolností, ale strašná okolnost je vteřina. Ten proces potom je úžasný. A není se čeho bát,“ svěřil se Cummings.
V medicíně znamená smrt konec. Cummings ale nyní cítil, že smrt není něco, čemu by se měl člověk vyhýbat mluvit. „Udělali jsme smrt tak sterilní a držíme ji za oponou. Nemáme šanci skutečně prožít a oslavit proměnu, která se uskutečňuje,“ řekl.
Cummings se po této příhodě svěřil, že to nejen změnilo jeho pohled na práci, ale „opravdu mi to pomohlo vyrovnat se s tím, kdo jsem jako manžel a otec, [kde je mé] lidské místo na planetě“.
Cummings není jediný, kdo se po tomto zážitku, kdy málem přišel o život, změnil. Dr. Bruce Greyson provedl rozsáhlý výzkum zážitků blízkých smrti (NDE). Z jeho pozorování vyplynulo, že tyto zážitky často změní člověka, který je prožil, k lepšímu.
„Dr. Greyson sleduje případy po desetiletí a zjistil, že přibližně v 95 procentech případů přetrvává stav, jako by se zážitek NDE právě stal,“ řekl pan Greyson v roce 2015 deníku The Epoch Times.
„V jednom případě byl muž alkoholik a byl hrubý vůči své ženě. Avšak po NDE se z něj stal po všech stránkách lidumil. Nepil, byl hodný na svou ženu, pomáhal ostatním. Například spěchal do New Orleansu, aby pomáhal místním po hurikánu Katrina,“ popsal doktor Greyson.
Článek původně vyšel na stránkách americké redakce Epoch Times..
