Popelka a Roger Scruton pomáhají rozplést význam tohoto aforismu pro současnou dobu.
Anglický básník a duchovní George Herbert (1593–1633) zařadil do své sbírky Jacula Prudentum, známé také jako Outlandish Proverbs (Prapodivná přísloví), větu „Dobře žít je nejlepší pomsta“. Když jsem tento aforismus před lety slyšel poprvé, představil jsem si podivína, kterému se na střední škole posmívali a šikanovali ho, který pak vynalezne nějaký zázrak špičkové technologie, stane se miliardářem a tráví večery popíjením Lagavulinu a smíchem nad šikanisty, které nechal v prachu.
Což není to, co měl Herbert na mysli.
Podle kritiků měl tento zbožný básník mnohem spíše na mysli to, že spořádaný život řízený kodexem vysokých mravních zásad nám přináší duševní klid a je výstrahou pro ty, kdo nám ublížili. Tím, že zůstaneme vznešení a věrní těmto zásadám a odmítneme pokušení mstít se, se chráníme před tím, abychom klesli na úroveň svých nepřátel.
Klasická pohádka Charlese Perraulta Popelka je skvělým příkladem této interpretace v praxi. Setkáváme se zde s krásnou dívkou „nevídané dobroty a líbezné povahy“. Popelka, opovrhovaná a zneužívaná krutou macechou a dvěma nevlastními sestrami, čelí ošklivým slovům a posměškům těchto tří harpyjí s trpělivostí a laskavostí. Na konci příběhu má plné právo se pomstít, ale místo toho svým sestrám odpustí a pozve je, aby s ní žily v jejím paláci.
Je to právě Popelčina dobrota a krása, která si získá srdce prince i těch, kteří tuto pohádku poslouchají.
V roce 2019, necelý rok před svou smrtí na rakovinu, se konzervativní britský filozof a spisovatel sir Roger Scruton stal terčem ostrých nadávek za své údajně antisemitské a protičínské výroky v rozhovoru pro list The New Statesman. V době, kdy uniklá nahrávka rozhovoru odhalila, že reportér Scrutonovy výroky zfalšoval za účelem jeho očernění, už byl Scruton davem souzen a odsouzen. Vláda ho propustila z jeho poradenské funkce na ministerstvu bydlení, mnoho médií se dožadovalo jeho cenzury, a dokonce i někteří konzervativní členové parlamentu ho odsoudili jako bigotního člověka.
Scruton se mohl pokusit pomstít se stejnou zlomyslností, s jakou byl pomluven. Místo toho se snažil zakrýt strašlivou újmu způsobenou jeho duševnímu stavu a sebeúctě tím, že v osobních rozhovorech útoky zlehčoval a nadále se choval jako člověk, kterým byl: laskavý, vyrovnaný a čestný. V důsledku toho se na něj po jeho smrti vzpomínalo spíše pro jeho pevný charakter než pro lži, které se o něm říkaly.
Bohužel žijeme v době, kdy jsou takové útoky spíše běžné než vzácné. K takovým pomluvám a urážkám dochází denně téměř všude, od volených politiků až po sociální sítě. V tomto zlomovém volebním roce 2024 můžeme očekávat jen nárůst těchto výbuchů přehánění a narážek, které pak vyvolávají pomstychtivé protiútoky.
Pomsta je vždy silným pokušením, ať už se jedná o vyhození někoho jako Scrutona z úřadu, šíření pomluv o spolupracovníkovi v práci, který nás podrazil, nebo o odplatu členovi rodiny, který se k nám choval špatně. Například když prezident USA Trump v roce 2017 kritizoval zpravodajské služby, senátor Chuck Schumer v televizi prohlásil: „Rád bych řekl, že když se pustíte do zpravodajské komunity, od neděle mají šest způsobů, jak vám to vrátit.“ A tak se stalo. Podobné poznámky autorit by měly nejen znechutit všechny občany, ať již se nalézají kdekoli a kteří si váží své republiky, ale také odhaluje hluboce zakořeněnou lidskou touhu páchat zlo na těch, kteří nám ublížili.
„Pomsta je pokrm, který je nejlépe podávat studený,“ říká starý aforismus.
Možná je však pomsta pokrm, který je nejlepší vůbec nepodávat.
Názory vyjádřené v tomto článku jsou názory autora a nemusí nutně odrážet názory The Epoch Times.
Článek původně vyšel na stránkách americké redakce Epoch Times.
