Žena, která se nikdy nevzdala svého slepého koně, mu pomohla překonat jeho handicap. Dvojice od té doby ohromuje jezdecký svět. Statečný hřebec se stal národním šampionem a během své cesty vytvořil tři světové rekordy.
Sedmatřicetiletá Morgan Wagnerová provozuje stáj v Eugene v Oregonu, kde pracuje s třiadvacetiletým slepým koněm plemene appaloosa, Endem the Blind, i s dalšími handicapovanými zvířaty.
Když bylo paní Wagnerové 13 let, vybrala si Enda jako několikaměsíční hříbě ve stáji své babičky. Od té doby jsou nerozluční.
Když však Endo ve věku 8 let začal mít problémy s očima, paní Wagnerovou to překvapilo, protože podobné potíže neměl žádný z jeho rodičů, ani prarodičů.
„Byla jsem opravdu smutná. Vždyť je to můj nejlepší přítel,“ řekla Epoch Times. „Tekly mu oči a veterinář mu diagnostikoval periodickou oftalmii a řekl, že nakonec oslepne. S léky jsme to měli těžké, protože se se mnou hodně pral, když jsem mu chtěla kapat kapky do očí… [a] po perorálních lécích ho bolel žaludek. Nejraději ze všeho jí, a tehdy nechtěl ani to.“
Ještě předtím, než se Endovi začal zhoršovat zrak, lékaři paní Wagnerové diagnostikovali lupus. Endo se v té době stal její oporou. Když měla potíže chodit do stáje a dělat cokoli kolem něj, Endo se naučil lehat si, aby na něj mohla snadno nasednout. Naučil se také hlasové povely, podle nichž sklonil hlavu.
Když pak přišla chvíle, kdy péči potřeboval Endo, byla paní Wagnerová připravená udělat maximum. Poté, co veterináři Endovi odstranili jedno oko, začala ho paní Wagnerová připravovat na úplnou slepotu. Používala pásku přes oči a povzbuzovala ho, aby dělal vždy jen jeden malý krok, vedený jejím hlasem a uklidňovaný její přítomností.
O šest měsíců později přišel i o druhé oko.
„Bál se,“ řekla paní Wagnerová. „Nejdřív se vůbec nechtěl nechat vést, jen se třásl a nechtěl se pohnout. Tak jsme dělali malé krůčky. Nejdřív jsme chodili po stáji, potom po jízdárně, pak na krátkou chvíli ven a nakonec na delší procházky.“
Endova operace proběhla hladce a po odstranění očí ho méně trápila bolest. Utrpělo však jeho sebevědomí, a tak musela paní Wagnerová hledat věci, na kterých by spolu mohli pracovat.
„Doma jsem s ním nacvičovala spoustu různých situací, takže když jsme pak venku narazili na překážky, byla to jen další tréninková úloha,“ řekla.
Endo se dokonce bál přejít do cvalu směrem ke stěně. „Dokázal vycítit rohy… bál se, že narazí do zdi,“ řekla paní Wagnerová.
Jak se však zostřovaly jeho ostatní smysly, zostřovaly se i smysly jeho jezdkyně.
„Trvalo to dlouho,“ řekla. „Musím si hodně všímat povrchu… musím mu upravit krok?… Jsem mnohem citlivější na zvuky. Dokážu třeba jen podle toho, jak někdo jde, poznat, jestli je venku zima, protože slyšíte rozdíl, vlhkost v hlíně. Díky němu jsem si začala nesmírně všímat zvuků, abych mohla vnímat to, co slyší on.
„Teď ho můžu pustit kdekoli, i na nových místech, a on dokáže všechno vycítit. Pozná, jestli je brána otevřená nebo zavřená, kde je okno, kde je zeď a kde je plot.“
Endo své nové schopnosti prověřil 29. října 2022, kdy se zúčastnil národního šampionátu a odjel se třemi světovými rekordy. Dokázal tak, že jeho postižení ho už vůbec neomezuje. Získal tyto tituly: nejvyšší volný skok slepého koně: 106 cm, nejvíce přeskoků koně ve cvalu za jednu minutu: 39, a nejrychlejší čas slepého koně při proplétání mezi pěti tyčemi: 6,93 sekundy.
O cestě k získání titulů paní Wagnerová řekla: „První byl skok, takže jsem s ním musela pracovat na tom, aby před skokem nezastavoval. Doma dokáže skoky vycítit, trénujeme výšku… Nechám ho, aby se překážky nejdřív dotkl nosem, takže si potom pamatuje, jak vysoko musí skočit.“
„Druhý rekord se týkal počtu přeskoků ve cvalu… měnil nohu každé dva cvalové skoky. Poslední disciplínou byl nejrychlejší čas při proplétání mezi pěti tyčemi… Jednou jsme si to proběhli a potom byl připravený. To zvládl celkem snadno!“
Paní Wagnerová a Endo urazili dlouhou cestu od chvíle, kdy se poprvé setkali jako mladíci: Endo byl vytáhlé hříbě a paní Wagnerová dospívající dívka, která „ani nevěděla, jak koni nasadit ohlávku“. Učili se společně. Jejich oblíbenou činností se staly vyjížďky do terénu a skákání, ale závodů se začali zúčastňovat až poté, co Endo přišel o zrak.
Endo patří k nejtěžším koním, které kdy paní Wagnerová cvičila, ale díky jeho houževnatosti má jejich společná cesta ještě větší hodnotu.
„Prostě se snaží dál, dokud nepřijde na správnou odpověď. Pak mu můžu říct ‚hodný kluk‘ a on chápe, že udělal správnou věc,“ řekla paní Wagnerová Epoch Times. „Mám ráda překážky… přicházet na to, jak spolu něco zvládneme, třeba přejít most, velký kopec nebo prudký sráz. Prostě mě baví s ním řešit problémy.“
Slepý kůň plemene appaloosa má na sociálních sítích obrovské množství sledujících a lidé rádi sledují, jak si naplno užívá života. Dnes Endo dokáže všechno, co zvládne vidící kůň, a paní Wagnerová ho považuje za svého nejbezpečnějšího koně – nesmírně pomalého a opatrného.
„Mohla bych na něj posadit čtyřleté dítě, které vůbec neumí jezdit, a během pár minut by ho dokázalo řídit i zastavit,“ řekla. „Má rád, že je slavný, že ho všichni hladí a dávají mu sušenky… Handicap neznamená konec.“
