Představa Robina Hooda jako ušlechtilého zbojníka, který bohatým bere a chudým dává, je podle historiků spíše pozdějším mýtem než odrazem původních středověkých příběhů. Rané legendy ho naopak vykreslovaly jako mnohem temnější, morálně nejednoznačnou postavu, napsal server BBC.
Příběhy o Robinu Hoodovi se začaly šířit jako ústní tradice už ve 12. století. První písemné záznamy se objevily přibližně o dvě století později a jejich hrdina se od pozdějších romantizovaných představ výrazně lišil. Nebyl šlechticem ani symbolem spravedlnosti, ale svobodným venkovanem, který žil na okraji společnosti a vystupoval především proti zkorumpovaným duchovním a místním mocným.
V těchto raných verzích nebyla podle historiků hlavním motivem ochrana chudých, ale spíše osobní přežití, vzdor a násilný odpor vůči tehdejším mocenským strukturám. Postava Mariany se v příbězích navíc objevila až mnohem později, zhruba v 16. století, kdy se legenda začala výrazně proměňovat.
Zlom nastal v období vlády Tudorovců, kdy se Robin Hood postupně přesunul z okraje společnosti do jejího kulturního středu. Oblíbil si ho například král Jindřich VIII., který se podle dobových zmínek sám stylizoval do jeho role. V té době se z původně problematické a násilné postavy stal ušlechtilý šlechtic, loajální vůči králi Richardu Lví srdce a bojující proti jeho bratrovi Janovi.
Tato idealizovaná podoba se dále upevňovala v následujících staletích. Viktoriánská literatura Robina Hooda přetvořila v morálně čistého hrdinu vhodného pro dětské čtenáře a 20. století jeho obraz definitivně upevnilo prostřednictvím filmu. Výrazný vliv měl zejména animovaný snímek společnosti Disney z roku 1973, který z Robina Hooda udělal charismatického, dobrosrdečného zbojníka v podobě lišky.
Původní Robin Hood přitom podle historičky Amy Kaufmanové nebyl žádný romantický hrdina, ale násilná, často bezohledná postava, která se pohybovala na hraně zákona i morálky. Současná popkultura se k této podobě v posledních letech znovu vrací. Nové filmové a literární adaptace zobrazují Robina Hooda jako stárnoucího, unaveného a rozporuplného muže, který se vyrovnává s vlastní legendou a zpochybňuje obraz, který o něm společnost vytvořila.
Podle tvůrců těchto reinterpretací není cílem zničit známý mýtus, ale spíše ukázat jeho složitost. Robin Hood se tak stává nejen postavou z dávných legend, ale i odrazem toho, jak se v různých epochách mění představa o hrdinství, spravedlnosti a moci.
Odborníci přitom nepředpokládají, že by temnější verze legendy vytlačily jeho tradiční podobu. Ta je podle nich v kultuře natolik zakořeněná, že připomíná spíše kulturní symbol než historickou postavu – podobně jako jiné globální mýty, které se v průběhu staletí výrazně vzdálily svým původům.
„Ne každý chce, aby byla jeho představa Robina Hooda narušena. Stal se něčím jako Santa Klaus v tom smyslu, že představuje něco většího, než jaká byla skutečná legenda,“ uvedla Kaufmanová.
