Komentář
Bitcoin je meziročně na polovině své hodnoty a je níže než před pěti lety. Slogany typu „(letí) na Měsíc“ zmizely, stejně jako výzvy k HODL za každou cenu.
Připomeňme, že HODL je módní způsob, jak říct „držte svůj bitcoin“, vzniklý překlepem v nějakém internetovém fóru a používaný zasvěcenci k prosazování něčeho, co se nakonec ukázalo jako velmi špatná finanční rada.
Tento sektor nyní sleduji už 16 let.
Začínal jsem jako skeptik, v roce 2013 jsem se navzdory vlastnímu úsudku stal skutečným věřícím. A dnes s úžasem sleduji, jak se věc, která měla světu přinést bohatství a svobodu, proměnila v nástroj masového finančního dohledu v měřítku, které by bylo dříve nepředstavitelné.
Píše se mi to těžce, protože jsem bitcoinu léta fandil jako synovi, který stále zaostává ve škole. Děláte, co můžete. Snažíte se mu dodat sebevědomí a pomoci dobrou radou. Nakonec ale přijde chvíle, kdy nad ním prostě musíte zlomit hůl.
Ta chvíle nastala právě teď. Tím nijak nesnižuji genialitu této technologie. Existují i jiné způsoby využití blockchainové technologie a tokenizace, které jsou v souladu s původním snem.
Pokud jde ale o samotný bitcoin, byl pomalu a neúprosně překroucen do podoby pravého opaku toho, čím měl být.
Potíže začaly krátce poté, co jsem se přidal na jeho stranu. Na začátku roku 2013 jsem si poprvé pořídil bitcoin a experimentoval s jeho peer-to-peer metodami bezpečného přesunu vzácných balíků informací. Žádné jméno, žádná banka, žádná zprostředkující instituce. Jen čistě peněžní obchod.
To je ono, pomyslel jsem si, peníze bez státu. Lidé se o něco takového pokoušeli už od začátku 90. let, ale bez úspěchu. Tyto systémy byly neustále hackovány. Nebo je provozovala soukromá firma s vlastníkem, který nakonec utekl s penězi.
Význam byl ještě větší. Po tisíce let kontrolovaly peníze vlády. Někdy se dokonce chlubily, že samotné peníze vytvořil stát – což je při pohledu do historie zjevně nepravda. V každém případě bylo získání kontroly nad penězi vždy a všude první prioritou režimů a právě tam začínají problémy.
Teoretik F. A. Hayek v roce 1976 navrhl jiný systém, něco fungujícího zcela mimo dosah vlád. Uvažoval o komoditním koši zboží, který by bylo možné proměnit v obchodovatelná aktiva. Vláda by mohla mít své peníze, ale soukromý sektor by používal něco spolehlivějšího.
Napsal to příliš brzy na to, aby si dokázal představit digitální aktiva. S bitcoinem se však zdálo, že jsme vyřešili problém hackování. A protože fungoval na účetní knize zvané blockchain – veřejné účetní knize, kterou neovládala žádná firma – vyřešil i problém korupce. Jeho kryptografie s dvojicí klíčů chránila transakce před zvědavými pohledy. A jeho přísné limity na tempo vytváření nových jednotek znamenaly, že hodnota mohla pouze růst.
A nejen to, tvůrci systému promysleli i pobídky. Pokud jste dobrovolně poskytli výpočetní výkon k hostování blockchainu a potvrzování příchozích transakcí, byli jste odměněni nově vytvořenými mincemi. Nazvali to těžbou jako poctu zlatému standardu. Geniální!
Když jsem viděl, jak to všechno do sebe zapadá, napsal jsem v únoru 2013 svůj první článek oslavující tuto novou věc.
Později téhož roku zasáhlo v USA ministerstvo financí a určilo, kdo smí a kdo nesmí směňovat dolary za bitcoin. To smějí dělat pouze schválené burzy. Tento příkaz přišel v podobě jednostránkového PDF dokumentu. V jediném okamžiku byly kriminalizovány a zničeny tisíce začínajících podniků. Získání takového schválení bylo příliš drahé.
Přes noc získaly vlády kontrolu nad vstupy a výstupy systému s cílem sledovat celý systém.
Bylo to matoucí, ale stále jsme měli samotný bitcoinový ekosystém. Dokud jste zůstali uvnitř něj, mohl růst a konkurovat státním měnám. Pořád jsme na tom byli dobře.
Existoval však jeden zádrhel. Týkal se samotného protokolu, který dočasně zmrazil digitální velikost bloků přidávaných do účetní knihy, byť jen proto, aby v počátcích zabránil spamu. Pokud měl systém růst a uspokojit potřeby obchodu, musely se tyto bloky zvětšit.
A jak stále více podniků začalo token přijímat a zákazníci si stahovali peněženky, a dokonce v něm přijímali platby, bitcoinový ekosystém se rychle rozrůstal.
Tím se dostáváme o 10 let zpět, kdy se v komunitě náhle rozhořel spor. Někteří velmi mocní lidé odpovědní za vývoj základního kódu se rozhodli, že nechtějí velikost bloků zvětšovat. Nechtěli škálovat. Nechtěli širší přijetí. Nechtěli, aby jej obchodníci přijímali.
To mi vyrazilo dech. Jak lze celou teorii a důvod existence bitcoinu obrátit naruby? Něco se dělo, ale trvalo mi roky, než jsem pochopil co.
Mezitím se systém samozřejmě zpomaloval až na hlemýždí tempo. Potvrzení transakce trvalo celé dny. Bylo to proto, že jste museli čekat ve frontě. Bloky byly tak malé a poptávka tak vysoká, že celý systém byl silně přiškrcen. A nejen to, samotné náklady na odesílání se staly pobuřujícím způsobem nedostupné, téměř jako luxusní zboží.
A přesto po celou dobu oligarchové systému tvrdili, že je vše v naprostém pořádku. Funguje to přesně tak, jak bylo slíbeno. Kromě toho prý pracují na technologii druhé vrstvy, která všechny zdánlivé problémy vyřeší. To, že není bezpečná a není skutečně demokratická jako základní měna, je podle nich pouze odrazem toho, jak nová tato technologie ve skutečnosti je.
Mezitím titíž lidé všem říkali, aby neprodávali, protože cena směřuje k milionům, k mnoha milionům. Brzy budou všichni bohatí. Jen vydržte.
Cena kolísala, někdy se propadla o polovinu a pak se opět zotavila. Nestabilní je pro to příliš slabé slovo. Jako uchovatel hodnoty to bylo v každém případě zjevně nepoužitelné. Jediné dolary vhodné k investování do tohoto systému byly ty, které jste mohli bez problémů postrádat, pokud jste tedy nebyli blázen.
Dnes se díváme na těžce poškozený systém, který slouží státnímu dohledu lépe než cokoli jiného v historii. Pokud je veřejný klíč vaší peněženky kdykoli spojen byť s jedinou transakcí – něco, co mohou soudy velmi snadno nařídit – každá transakce, kterou jste kdy provedli, se stane viditelnou pro úřady i kohokoli dalšího.
Banky obvykle uchovávají záznamy tři roky nebo nanejvýš sedm let. Bitcoinové transakce jsou navždy. Úřady mohou zpětně sledovat vaše příjmy i odeslané platby až do roku 2009 a budou to moci dělat až do konce časů. Jde o naprosté zrušení veškerého finančního soukromí.
Šok, který jsem osobně zažil při tomto zjištění, se nedá popsat. Je zřejmé, že jsem dovolil, aby mé nadšení pro technologii předběhlo můj racionální skepticismus – což není v naší době nijak neobvyklý problém.
Je pravda, že existují i jiné kryptoměny, které se některým z těchto problémů vyhýbají. Některé jsou rychlé a levné. Existují kryptoměny zaměřené na soukromí, které brání sledování a dohledu, ale na regulovaných platformách se s nimi obchodovat nesmí.
Prohlížel jsem si webové stránky Banky pro mezinárodní platby a narazil jsem na návrh, jak využít blockchain k tokenizaci nejen peněz, ale veškerého existujícího majetku. Takto podle ní vypadá finanční architektura pro zbytek 21. století.
Nepřipadá vám to pozoruhodné? Mně ano. Jaké z toho plyne poučení? Ukazuje to, jak nenasytná je touha vlád kontrolovat naše peníze a naše životy. Zároveň to slouží jako připomínka, že je dobré číst i drobné písmo a představovat si všechny způsoby, jakými se mohou přísliby utopie zvrtnout.
Především příběh bitcoinu zdůrazňuje jednu zásadní skutečnost: svoboda nemůže vzejít z technické změny. Přichází pouze tehdy, když se celá společnost zaváže určitému ideálu a je ochotna se za něj postavit a bojovat. Neexistuje žádný zázračný vynález, který by to mohl nahradit.
Názory vyjádřené v tomto článku jsou názory autora a nemusejí odrážet stanoviska Epoch Times.
–ete–
