První dámy zaujímaly v dějinách republiky významné místo. Ženy po boku prezidentů je podporovaly v náročné veřejné službě, zároveň však samy ovlivňovaly společenský život a věnovaly se veřejně prospěšným tématům.
Průkopnicí a výrazným vzorem této role se stala Charlotte Garrigue Masaryková.
„Dobrá, ale co s tím uděláš?“
Tato zdánlivě prostá otázka podle vzpomínek dobře vystihovala přístup Charlotte, kdykoli si její muž Tomáš Garrigue Masaryk stěžoval na politické či životní překážky. Svědčí o jejím pragmatismu, nezdolné vůli a síle, kterou budoucímu prezidentovi dodávala.
Jaké úkoly vlastně role první dámy obnáší? Jaký odkaz Charlotte Garrigue Masaryková této roli vtiskla a které tradice pomohla založit?
Charlotte Garrigue Masaryková: Klavíristka s americkými kořeny
Píše se rok 1850 a v americkém Brooklynu se do zámožné rodiny s hugenotskými kořeny narodila Charlotte Garrigue. Odmalička vyrůstala ve svobodomyslném prostředí a hluboce se zajímala o umění a klasickou hudbu. Její velkou vášní byla hra na klavír, kterou se později rozhodla studovat na konzervatoři v německém Lipsku.
Toužila se stát profesionální klavíristkou, avšak kvůli bolestivému zranění ruky způsobenému nadměrným cvičením musela tento sen opustit. Vrátila se proto do USA, kde se začala věnovat studiu matematiky a také vyučovala hru na klavír.
Osudové setkání v Lipsku: Od přátelství k zásnubám
V knize Hovory s T. G. Masarykem spisovatele Karla Čapka popsal sám prezident setkání se svou budoucí ženou slovy: „V Lipsku, to bylo v létě 1877, prožil jsem osudovou událost, která se stala rozhodující pro můj život, pro můj duchovní vývoj, to byla moje známost s Charlottou Garriguovou.“
Do Lipska, kde dříve studovala, se Charlotte v červnu roku 1877 vrátila na návštěvu k rodině Göringových. Právě zde se poprvé osobně setkala s mladým Tomášem Masarykem, který v domě bydlel od podzimu předchozího roku poté, co získal doktorát na Vídeňské univerzitě. Ihned se spřátelili a od počátku je spojovaly stejné intelektuální zájmy, láska k hudbě i filozofii.
V červenci téhož roku nastala osudová chvíle, která jejich přátelství proměnila v hlubší cit. Při společné vyjížďce na loďce spadla paní Göringová do vody a začala se topit. Jediný Tomáš Masaryk dokázal zachovat chladnou hlavu, skočil do vody a ženu zachránil. Tento projev odvahy Charlotte hluboce zasáhl a ještě téhož léta vedl k jejich zásnubám.
Manželství založené na úctě
Československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk svou ženu po celý život láskyplně nazýval „Charlie“. Jejich vztah byl založen na hlubokém citu a vzájemném respektu. Vzali se roku 1878 v New Yorku a právě tehdy učinil budoucí prezident na svou dobu nevídané gesto – z úcty ke své ženě a její rodině přijal její příjmení Garrigue do svého jména.
Po svatbě společně odjeli do Vídně, kde se Charlotte začala učit česky. Následně se novomanželé přestěhovali do Prahy, kde Tomáš získal místo profesora na tehdejší české Karlo-Ferdinandově univerzitě.
Charlotte stála věrně po boku svého muže také v dobách, kdy se jeho postoje setkávaly se silným odporem veřejnosti. Výrazně ho podporovala například během celonárodní štvanice v bojích o pravost Rukopisů královédvorského a zelenohorského. Byla to ona, kdo mu dodával odvahu nevzdat se. Sám T. G. Masaryk její myšlenkový vliv později shrnul slavnými slovy: „Bez ní bych si nebyl ujasnil smysl života a svůj politický úkol.“
Jejich myšlenkové souznění se projevovalo také ve veřejném životě. Charlotte sice osobně vstoupila do tehdejší sociální demokracie, se svým mužem však ostře odmítala marxistickou teorii třídního boje. Pro oba byla na prvním místě lidskost a spravedlnost.
Válka, vězení a nejtěžší zkouška
S Tomášem Garriguem Masarykem měla Charlotte pět dětí: syny Jana a Herberta a dcery Alici, Olgu a Eleanor, která zemřela ještě jako nemluvně.
Po vypuknutí první světové války v roce 1914 odešel TGM s nejmladší dcerou Olgou do exilu, aby v zahraničí bojoval za samostatný československý stát. Charlotte zůstala v Praze a stala se hlavním terčem rakouského policejního dohledu a tvrdého politického nátlaku.
Situace byla kritická. Její muž byl v Rakousku-Uhersku odsouzen za velezradu k smrti a rodina zůstala téměř bez prostředků. V roce 1915 navíc přišla krutá osobní rána, když syn Herbert podlehl nákaze tyfu.
Nejstarší dcera Alice byla zatčena, zatímco samotná Charlotte byla vězení ušetřena jen díky svému prokazatelně špatnému zdravotnímu stavu.
Ke konci války, vyčerpaná bídou, strachem o rodinu a celoživotními depresemi, musela pobývat v sanatoriu pod dohledem lékařů. Úřady ji nakonec zbavily svéprávnosti.
Když válka v roce 1918 skončila a vznikla první republika, Masaryk se po návratu do vlasti vydal za svou ženou do sanatoria, aby ji osobně vyzvedl.
Boj za ženskou důstojnost
Charlotte Garrigue Masaryková se celý život intenzivně zajímala o ženskou otázku. Výrazně působila ve formujícím se ženském hnutí i v dámské sekci Sokola, podporovala rozvoj českého dívčího školství a materiálně pomáhala chudým ženám a matkám v tísni.
Její dlouhodobé úsilí o rovnoprávnost žen se promítalo také do názorů jejího muže. Československá ústava z roku 1920 následně zakotvila rovnost občanů bez ohledu na pohlaví.
Když se v témže roce konaly první parlamentní volby, Charlotte se jich osobně zúčastnila, aby šla novým voličkám příkladem.
Svou skromností, intelektem a oddaností rodině i národu se stala trvalým symbolem ženské důstojnosti.
Jak se rodila tradice první dámy
Podoba role první dámy se v československém prostředí začala utvářet právě za Charlotte Garrigue Masarykové. Přestože šlo o pozici zcela neoficiální, Charlotte jí vtiskla výrazný společenský rozměr.
Když kvůli vážným zdravotním komplikacím nemohla své povinnosti vykonávat naplno, reprezentativní roli po jejím boku převzala nejstarší dcera Alice, zakladatelka a první předsedkyně Československého červeného kříže.
Právě tyto dvě ženy významně ovlivnily představu o tom, co od první dámy očekáváme dodnes. Tato role tradičně spočívá v důstojné reprezentaci státu, doprovázení prezidenta při státních návštěvách či ceremoniích a hostění zahraničních delegací.
Nejdůležitějším pilířem však zůstává charitativní a společensky prospěšná činnost. Charlotte a Alice ukázaly, že být první dámou neznamená pouze stát po boku prezidenta, ale také využívat své postavení k pomoci potřebným a podpoře veřejně prospěšných témat.
