V pondělí rozezněl pražské Rudolfinum Symfonický orchestr Českého rozhlasu pod taktovkou svého šéfdirigenta a uměleckého ředitele Petra Popelky. Koncert „tří českých S“ vysílaly jak české, tak i zahraniční rozhlasové stanice.
Prvním „S“ byl Josef Suk a jeho Pohádka (op. 16) o čtyřech větách. Dílo, které vzešlo ze scénické hudby k Zeyerově dramatické pohádce Radúz a Mahulena, tedy dvou zamilovaných, psal Suk v době, kdy jej „láska nebeská“ dávala dohromady s dcerou Antonína Dvořáka Otilkou, jeho nastávající manželkou.
Jemnost, lehkost, ráznost, něha, štěstí, rozjímání, smutek či hněv – škála emocí zamilovaných a osudu se během zhruba půlhodinové skladby střídala jedna za druhou v proudu ladnosti obohaceného harfou. Dokonce třetí věta pojmenovaná „Smuteční hudba“ byla pohádkově pěkná, byť odrážela tragickou událost. Není divu, že i sám mistr Dvořák se ve své době nechal slyšet, že „ten Radúz, to je muzika z nebe…!“.
Skvělou práci zde odvedla spolupráce tělesa, kdy dirigent neúnavně komunikoval se sekcemi orchestru, aby vytáhl do popředí to, co mělo v danou chvíli chytnout za srdce nejvíce.
Dvořákova zetě vystřídal novodobý český skladatel Miroslav Srnka, jehož Standstill pro cembalo a orchestr se v tento večer těšil české premiéře.
Jako třetí S přišel na řadu Bedřich Smetana, u nějž letos zaznamenáváme 200 let od jeho narození.
Podobě jako Sukova pohádka přinesla pestrou paletu emocí i původně komorní skladba pro smyčcový kvartet Z mého života. Orchestrálního zpracování jednoho z nejgeniálnějších děl skladatele se ujal jeho obdivovatel a proslulý dirigent maďarského původu George Szell.
V jinak skvělých výměnách napříč orchestrem zdobených bicí sekcí se ve svých samostatných „chvilkách slávy“ vyjímal lesní roh a violoncello. Třešinkou na dortu pak byl „pisk“ symbolizující přicházející hluchotu našeho velikána.