Podívejme se na některé radosti a výhody, které nám přinášejí děti.
V článku Proč se obtěžovat s dětmi? Jim Dalrymple, spisovatel Institutu pro rodinná studia, začíná podobnými výroky papeže Františka a Elona Muska. Ano, jde o dvě velmi odlišné veřejné osobnosti, ale vzhledem k tomu, že porodnost v mnoha zemích, zejména těch bohatších, klesá, oba muži se domnívají, že svět potřebuje více dětí.
Papež František říká, že bez dětí „civilizace stárne“, přičemž Musk přitakává: „Pokud lidé nebudou mít více dětí, civilizace se rozpadne.“
Možná ano, ale Dalrymple odmítá takzvaný „argument sociálního zabezpečení“.
„Kdo bude mít děti, aby zachránil sociální zabezpečení (nebo ekonomiku obecně)?“ ptá se. „Nikdo.“
Dalrymple pak navrhuje několik dalších motivačních faktorů pro pořízení a výchovu dětí. Jsou například investicí do stáří, což znamená, že senioři očekávají, že se o ně jejich potomci postarají, a vztah dítěte a rodiče je „základní lidskou zkušeností“.
To jsou sice pádné důvody, proč mít a vychovávat děti, ale stále jsou to argumenty velkého významu, které si pravděpodobně nezískají srdce párů, které uvažují o rodičovství. Abychom odpověděli na otázku pana Dalrympla „Proč se obtěžovat mít děti?“, prozkoumejme některé radosti a výhody, které děti poskytují nám ostatním a které jsou nám trochu bližší.
Dítě se poprvé usmívá. Batole v plenkách a dupačkách poskakující při vánoční hudbě. První školní den. Dvanáctiletý kluk, který se dvakrát trefí a dá vítězný gól. Druhák na střední škole, který prožívá zlomené srdce. Chlapec, který se vrátí z výcvikového tábora jako muž. Dcera, která jde k oltáři, aby řekla svůj svatební slib.
To je jen několik zajímavostí z nejlepší reality show na světě. Tato show pokračuje i poté, co její aktéři opustili domov a vstoupili do širého světa dospělosti. Rodiče, prarodiče, tety, strýcové a další rádci, kteří zůstávají dítěti nablízku, zažijí celoživotní sérii komedií, tragédií a všeho mezi tím.
Zapojte se, zůstaňte zapojeni a stanete se součástí silného a krásného dramatu.
Prolomení ledů
Vezměte dítě do obchodu s potravinami a ten malý drobeček k vám přitahuje lidi jako magnet. Vezměte osmiletého chlapce na fotbalový zápas, a zatímco on běhá po hřišti, vy sledujete tým a povídáte si s ostatními rodiči. Vaše dcera vystupuje v Louskáčkovi a během její výuky a zkoušek se přátelíte s rodiči a příbuznými ostatních malých tanečníků.
Chcete-li nové přátele, děti vám je přivedou.
Dospívání
Když dospělí pomáhají dítěti dospět, dospívají i oni sami. Tento proces je u rodičů nebo mentorů mnohem nenápadnější než u dětí, ale všechny tyto drobné projevy odpovědnosti a chvíle úzkosti dovedou dospělé ke zralosti stejně spolehlivě jako jejich děti.
V nádherném starém románu Dobré ráno, slečno Doveová trpí „ strašlivá slečna Doveová“, učitelka s pevnými zásadami, život ohrožující nemocí, která vyžaduje operaci. Když leží na nemocničním lůžku a vzpomíná, uvědomí si, že děti, které celé ty roky učila a které jsou nyní dospělé a starají se o ni, si ji zamilovaly a ona je.
Vyučování a zrcadlení ctností dětem, jak to dělala slečna Doveová, v nás tyto ctnosti posiluje, zatímco zodpovědnost spojená s péčí o druhé – naše děti, staré rodiče, přátele – působí jako kvas pro větší zralost.
Pomáháme dětem vyrůstat. Děti dělají totéž pro nás.
Pokračování je stejně dobré jako originál
Tohle je pro prarodiče. Věnovali jste čas a udělali vše pro to, abyste ze svých dětí vychovali zásadové a pevné dospělé lidi, a vaše úsilí se vyplatilo. Vaši dospělí synové a dcery jsou na vás hrdí.
A nyní mají tyto děti vlastní děti.
Pro mnoho prarodičů právě tady začíná ta pravá zábava. Nejenže můžete čerpat ze zkušeností, které jste získali jako rodiče, ze svých úspěchů i neúspěchů, ale zároveň mizí stres a napětí, které jste pociťovali jako máma nebo táta. Tentokrát si můžete hrát na zahradě na honěnou, aniž byste se museli starat o to, jestli děti udělaly domácí úkoly, nebo bezdůvodně podávat kořeněné pivo. A pokud jste se někdy chtěli cítit jako superhrdinové, teď máte šanci.
„Vnoučata jsou výhodná koupě!“ řekl komediální spisovatel Gene Perret. „Dávám jim své drobné a oni mi dělají radost za milion dolarů.“
Památníky lásky
Někteří lidé, které dobře znám, nemají vlastní děti, včetně dvou blízkých přátel. „Strýček John“ je neoficiálním kmotrem osmi dětí mé dcery. S výjimkou novorozence je klíčovou postavou jejich života. Při návštěvách jim rozdává pytlíky s pamlsky, hraje s nimi hodiny v kuse karty a všem od šestiletého dítěte až po čerstvého absolventa střední školy propůjčuje vstřícné ucho. Johnovi příbuzní o této živé partě mluví jako o „jeho druhé rodině“.
Moje další kamarádka přináší své nadšení pro mentoring a mateřství svým mladým příbuzným a třídám nedělní školy ve městě, které vede. Stejně jako John pomáhá dětem růst. A stejně jako si moje vnoučata budou do konce života pamatovat Johna, budou i tyto děti nosit tuto ženu ve svých vzpomínkách, dokud budou žít.
Stejně jako moji dva přátelé, i my všichni, kteří se věnujeme dětem, máme možnost zanechat stopu v budoucnosti a ve světě a vzpomínky a lekce, které po sobě zanecháme, se stanou našimi památníky.
„Tanec mých prarodičů na mé svatbě byl jednou z nejkrásnějších scén, které jsem kdy viděl.“ „Teta Ginny mi neustále opakovala, abych vždy tvrdě pracoval a nikdy se nevzdával.“ „Můj táta mě naučil rybařit, stejně jako já učím tebe.“ „Maminčina kamarádka Sadie Beth mi dokázala zlepšit náladu bez ohledu na to, jak hrozně jsem se cítil. Dovol mi, abych tě objal se Sadie Beth.“
Děti, které jsme vychovali a vedli, nás udrží při životě i za hrobem. Pokud jsme s nimi sdíleli to nejlepší ze sebe, budeme v nich a v jejich potomcích žít ještě dlouho po naší smrti.
Takto je láska skutečně silnější než smrt.
Článek původně vyšel na stránkách americké redakce Epoch Times.
