Známý americký profesor mezinárodních vztahů John Mearsheimer zveřejnil dne 18. února 2024 výzvu za propuštění vězněného novináře Juliana Assange. Upozorňuje na to, že jeho vydání a další věznění ve Spojených státech by ohrozilo svobodu tisku. Přinášíme vám překlad této výzvy. Autorem překladu je Jaroslav Pešta.
„Jmenuji se John Mearsheimer a vyučuji na Chicagské univerzitě. Mým oborem jsou mezinárodní vztahy. Dnes bych rád řekl pár slov o případu Juliana Assange. Britský Vrchní soud brzy rozhodne o tom, zda bude Assange vydán do Spojených států, kde byl americkou vládou obžalován a měl by být postaven před soud. Žádám soud, aby neudělil souhlas k vydání, ale naopak nařídil jeho propuštění.
Věřím, že se jedná o jasný případ. Dovolte mi to vysvětlit. Začněme tím, že případ zahrnuje širokou škálu utajovaných dokumentů, které Chelsea Manningová, zaměstnankyně vlády, poskytla Julianu Assangeovi, novináři provozující Wikileaks, známý web publikující utajované a soukromé dokumenty, jež neměly být zveřejněny. Manningová byla chycena a potrestána (Bradley Manning prošel změnou pohlaví a nyní vystupuje jako Chelsea Manningová. Byla odsouzena na 35 let, ale strávila ve vězení zhruba 4 roky – pozn. překl.), protože byla zaměstnankyní vlády a porušila zákon tím, že předala Assangeovi utajované materiály. Assange je ale novinář a neporušil zákon, neboť je běžné, že novináři publikují utajované informace, které jim předají vládní informátoři.
Pokud by ve Spojených státech byli novináři posíláni do vězení za publikování utajovaných materiálů, věznice by byly plné mnoha z nejslavnějších amerických reportérů z New York Times, Washington Post a Wall Street Journal, ale samozřejmě se to téměř nikdy neděje. Jednoduše řečeno, noviny publikují utajované materiály a téměř nikdo kvůli tomu nekončí ve vězení. Proč tomu tak je, jaký je k tomu důvod? Vlády každého typu, a to zahrnuje liberální demokracie jako jsou Spojené státy a Británie, někdy vynakládají velké úsilí, aby skryly své činy nebo politická rozhodnutí před veřejností, což téměř znemožňuje hodnotit a kritizovat jejich chování vzhledem k tomu, že vlády někdy jednají pošetile nebo dokonce lehkomyslně. To není dobrá situace.
V důsledku toho se ve Spojených státech vyvinula bohatá tradice, kdy insiderové předávají informace o utajovaných politikách novinářům, kteří informace zveřejní, aby je veřejnost mohla hodnotit a bránit se proti nesprávným politickým rozhodnutím. Nejslavnějším případem, který tento jev ilustruje, jsou proslulé Pentagon Papers, což byla vícesvazková studie amerického rozhodnutí vstoupit do války ve Vietnamu v období 1964-65 a následné eskalace v dalších letech. Daniel Ellsberg, který byl insiderem a měl přístup k utajovaným materiálům, poskytl tyto dokumenty v roce 1971 do New York Times, které je následně publikovaly. Příběh v těchto dokumentech byl výrazně v rozporu s tím, co Johnsonova administrativa říkala americkému lidu o politice USA ve Vietnamu. Jak Ellsberg, tak New York Times vykonali důležitou veřejnou službu.
Odhalili nefunkční politiku, na jejímž základě byla postavena válka, kterou Spojené státy nemohly vyhrát. Ellsberg nešel do vězení navzdory úniku utajovaných informací, ačkoliv to v té době vypadalo, že by mohl skončit ve vězení. Jistě nikdo z New York Times nešel do vězení, protože opět, novináři v USA za publikování utajovaných informací nejsou posíláni do vězení. Je velmi důležité si pamatovat, že Julian Assange není ekvivalentem Ellsberga, neboť nebyl insiderem, který umožnil únik informací. Chelsea Manningová byla insiderem. Assange byl ekvivalentem New York Times, a tudíž by neměl být vydán, aby mohl být souzen ve Spojených státech.
Není žádným překvapením, že vládní lídři nemají rádi úniky, pokud je neuskutečňují oni sami, což často dělají. Jsou proto silně motivováni trestat ty, kdo vynášejí informace, a dokonce se občas pokoušejí trestat i novináře, kteří uniklé materiály zveřejní, jako v případě Assange. Je přijatelné, aby se vlády snažily jít po těch, kdo stojí za úniky informací, ale není přijatelné, aby šly po novinářích. To by přímo podkopalo svobodu tisku, která je zásadní pro monitorování vlád a přivádění politiků k zodpovědnosti, když sledují mylná politická rozhodnutí. Ve skutečnosti jedním z hlavních důvodů, proč je americká vláda tak odhodlaná dostat Assange za mříže, je fakt, že odhalil pochybení amerických politiků. Podle mého názoru je to k dobru věci a nezbytné pro to, aby liberální demokracie jako Spojené státy fungovaly co nejefektivněji a nejrozumněji.
Na závěr mi dovolte uvést dva důležité body. Zaprvé je důležité zdůraznit, že publikací dokumentů, které Assange zveřejnil, nebyl nikdo zraněn. Ničí život nebyl ohrožen kvůli tomu, co zveřejnil na Wikileaks, a určitě nikdo nebyl zabit. Kvůli Assangeovým činům byly odhaleny mylné činy mnoha amerických politiků, ale to je podle mého názoru správné. Za druhé, Assange již za své činy zaplatil vysokou cenu. Strávil ve vězení mnoho let. Poslat ho do Spojených států, kde je pravděpodobné, že bude odsouzen a dostane dlouhý trest odnětí svobody, by bylo příkladem krutého a neobvyklého trestu (hrozí mu odnětí svobody na 175 let – pozn. překl.).
Z těchto důvodů zdvořile žádám britský Vrchní soud, aby Assange nevydával do Spojených států. Podle mého názoru by to jednoznačně bylo správné rozhodnutí.
Děkuji.“
Originál výzvy Johna Mearsheimera:
Názory vyjádřené v této výzvě jsou názory autora a nemusí nutně odrážet stanoviska Epoch Times.
