Komentář
Před čtyřiceti lety byla Amerika na vrcholu optimismu, technologických možností a sebevědomí.
V roce 1980 utrpěl prezident Jimmy Carter nejhorší porážku ve volbách v americké historii. Do roku 1984 prezident Ronald Reagan změnil situaci v zemi – a Američané to věděli.
Překonali jsme nedobrou náladu prezidenta Cartera a politiku omezování a přijali víru prezidenta Reagana v lepší budoucnost. „Ještě jste nic neviděli“ byl jeden z jeho oblíbených termínů.
Psychologicky jsme se posunuli od strachu z technologií a zoufalého katastrofismu k pozitivní víře, že můžeme vymyslet lepší budoucnost. Nebylo náhodou, že 23. března 1983 pronesl prezident Reagan celonárodní projev o „Strategické obranné iniciativě“. Liberální média – která prezidenta Reagana obecně nenáviděla – jeho návrh zesměšnila jako „Hvězdné války“. Dnes modernizovaná verze téhož systému účinně chrání Izrael před raketovými útoky.
Ekonomika se rychle zotavovala z Carterovy stagflace, která dosáhla vrcholu při 13% inflaci a 8% nezaměstnanosti (prezident Reagan tyto statistiky nazval „indexem bídy“).
Stejný problém měla ve Velké Británii i premiérka Margaret Thatcherová. Prezident Reagan s odhodláním a odvahou, které se vyrovnaly jeho přítelkyni Thatcherové, vydržel hlubokou recesi, aby v Americe zlomil hřbet inflaci. Zaplatil za to ztrátou republikánských křesel v Kongresu v roce 1982. Lék však zafungoval. Hrubý národní produkt se od čtvrtého čtvrtletí roku 1982 do čtvrtého čtvrtletí roku 1983 zvýšil během jednoho roku o 6 %. Celkově se ekonomika řítila zpět vzhůru.
Američané si byli dostatečně jisti budoucností. Slogan prezidenta Reagana pro rok 1984 zněl „Jitro v Americe“ a Američané tomu věřili.
Optimismus se přenesl i do zahraniční politiky. Když byl prezident Reagan dotázán na dlouhý konflikt se sovětským impériem, odpověděl jednoduše: „Tady je moje strategie studené války: My vyhrajeme, oni prohrají.“ Na všech ekonomických, technologických a psychologických frontách prezident Reagan tlačil Sověty ke kolapsu. SSSR se rozpadlo 11 let poté, co prezident Reagan složil přísahu na své první funkční období.
Úspěchy prezidenta Reagana byly úžasné. Ale my jsme sešli z cesty optimismu a úspěchu. Musíme se znovu naučit to, díky čemu byl prezident Reagan úspěšný – a co z Ameriky udělalo „zářící město na kopci“.
Nová kniha Craiga Shirleyho (předního Reaganova historika a životopisce) s názvem „Hledání Reagana“ je vynikajícím představením složitého, odhodlaného, veselého, ale hluboce realistického muže, který změnil Ameriku. (V České republice vyšel významný životopis prezidenta Reagana s názvem Reagan od Henryho Williama Brandse, pozn. překladatele)
V roce 1984 jsem sám přispěl k potenciálu, který prezident Reagan vytvářel, když jsem napsal svou první knihu „Okno příležitosti: Plán pro budoucnost“.
V té knize jsem napsal, že „Spojené státy dnes mají příležitost … vytvořit světlou a optimistickou budoucnost pro naše děti a vnuky“. Varoval jsem však, že „pokud budeme pokračovat v politice posledních dvaceti let, toto okno se zavře a my jim odkážeme pesimistickou budoucnost plnou hospodářského a sociálního úpadku“. Na 272 stranách jsem nastínil, jakou vizionářskou budoucnost by mohl vytvořit reaganismus.
Je tragické, že velká část Republikánské strany neměla pochopení pro optimismus, idealismus a vášnivou víru prezidenta Reagana v lepší budoucnost. Jeho ochota pracovat pro vizionářské cíle se tradičním politikům zdála nereálná – přesto byla klíčem k úspěchu prezidenta Reagana.
Nová kniha C. Shirleyho – a můj 40 let starý výrok o Americe, která mohla vzniknout – jsou užitečnými průvodci. Doufám, že si je přečtete. Stejně jako jsme to udělali s prezidentem Carterem v roce 1980, věřím, že můžeme opustit neduhy prezidenta Joea Bidena. Za čtyři roky můžeme být v pozoruhodně bezpečnější, silnější a prosperující zemi. Stačí, když se znovu naučíme návyky a politiky, které fungují.
Pokud se spojíme a určíme, co musíme udělat nyní, abychom vytvořili lepší budoucnost, můžeme se vrátit k „jitru v Americe“.
Převzato z Gingrich360.com.
Názory vyjádřené v tomto článku jsou názory autora a nemusí nutně odrážet názory The Epoch Times.
Článek původně vyšel na stránkách americké redakce Epoch Times.
