Jakmile se ve Dvořákově síni Rudolfina 10. března ztlumila světla a otevřely se dveře na jeviště, vstoupil Víkingur Ólafsson a dočkal se vřelého přivítání od pražského publika. Na rozdíl od energického a sebevědomého nástupu, který by se dal očekávat od umělce jeho věhlasu a vzezření – jakožto dědice vikingského odkazu – byli jsme svědky pokorné, téměř plaché chůze ke klavíru, který byl umístěn přímo uprostřed historického pódia. Pan Ólafsson nebyl bázlivý a ani mu nechybělo sebevědomí. Byl si vědom tíhy mistrovského díla J. S. Bacha, které se chystal předvést. Po obřadném kroku následoval první kontakt s klaviaturou v rituálu podobném tomu, jakým poutník přichází na posvátné místo. Přičemž obdobně i kontakt s Goldbergovými variacemi může být velmi duchovním zážitkem.
Monumentální dílo, které dnes známe jako Goldbergovy variace, vzniklo před téměř 300 lety a bylo pojmenováno mnohem skromněji: „Klávesová studie sestávající z árie a variací“. Jak název napovídá, toto dílo by se dalo jednoduše popsat jako 30 skladeb, které následují schéma stanovené v první části, známé jako téma, jež je napsané ve formě árie. Nicméně to, co J. S. Bach dokázal v celé své tvorbě a v tomto díle zvláště, je všechno, jen ne jednoduché, a řadí se mezi nejlepší hudební díla, která kdy Bach či kdokoliv jiný napsal.
Během debaty, která následovala po skončení koncertu, pan Ólafsson popsal toto dílo jako sluneční soustavu. To je velmi výstižný popis, jelikož každá variace je jako planeta obíhající kolem jediné síly, ovlivňující se navzájem, přičemž jejich místo, rozměr a krása nejsou výsledkem náhody nebo shody okolností, ale důsledkem nebeských zákonů, které řídí svůj vlastní vesmír.
Víkingur Ólafsson nás provedl touto planetární cestou a s úžasným umem nám v každé variaci ukázal vrstvu za vrstvou detailů a nuancí. V opakování každé pasáže odhalil jinak skryté hlasy, nečekané harmonie a zvuky, aby nás pak přenesl do plynulého a přirozeného přechodu z jedné variace do druhé, s jasným sdělením, že každá z nich je nevyhnutelným důsledkem té předchozí.
Další analogií, kterou pan Ólafsson použil k popisu díla, je přirovnání k zrcadlu, které odráží interpreta, ukazuje jeho silné a slabé stránky a emoce. Z širšího pohledu mohou být Goldbergovy variace odrazem samotného života. Od začátku jako čistá forma, procházející okamžiky štěstí a smutku, rozjímání a čiré radosti, tragédie a naděje, s jediným cílem uzavřít cyklus na konci a vrátit nás zpět k výchozí árii, která je počátkem toho všeho.
Nezbývá než dodat, že dar Bachovy hudby je v rukou Víkingura Ólafssona v bezpečí.
Český spolek pro komorní hudbu – Víkingur Ólafsson
10. března 2024, 17:30 hodin
Rudolfinum – Dvořákova síň, Praha
Program:
Johann Sebastian Bach: Goldbergovy variace, BWV 988
Účinkující:
Víkingur Ólafsson – klavír
