Sýček sedí na střeše stodoly a houká: „Půjď, půjď!“ Přivolává samičku, aby spolu mohli založit rodinu. Samička však nepřilétá.
V současnosti ornitologové smutně konstatují, že v Česku zbývá zhruba posledních 100–150 párů sýčků obecných.
Kdysi se k nám sýčkové nastěhovali z jihu a líbila se jim naše pestrá krajina osázená políčky, loukami a háječky. Jak staří lidé vzpomínají, sýčků večer létalo po vsi mnoho. V průběhu jediné lidské generace však sýčků ubylo natolik, že vyvstala potřeba je chránit.
Sovy v naší krajině s námi dříve žily v hojných počtech. Vyskytovalo se více druhů sov, z nich neobávanějším predátorem byl výr velký. Ten by dokázal ulovit nejen drobné hlodavce nebo ježky, ale i malé srnčí.
Sýček je menší sova o velikosti hrdličky. Potřebuje prostory s nízkou trávou ohraničené stromovím. Nevyhledává lesy, ale nyní spíše lidská obydlí. Je špatný letec, v době, kdy krmí svá mláďata, létá v noci i ve dne a může se úplně vyčerpat.
Z důvodu ochrany a zachování druhu ochranáři z České společnosti ornitologické (ČSO) a Ústavu biologie obratlovců AV ČR (ÚBO AVČR) v uplynulých třech letech zintenzivnili ochranářské i popularizační aktivity v rámci projektu Zachraňme sýčka. Program schválilo Ministerstvo životního prostředí a jeho cílem je zajištění životaschopnosti populace sýčků v Česku.
„Pro malé a izolované sýččí populace v Česku je problematické i příbuzenské křížení, které by mohlo vést k snížení reprodukce, tělesným deformacím či nižší schopnost adaptace na měnící se prostředí,“ uvádí FB stránka Ochrana sýčka.
„Průběžně proto monitorujeme genetickou variabilitu, abychom zjistili, jaký vliv na populaci má příbuzenské křížení. Dále můžeme vyvodit, zda dochází k přeletu jedinců na delší vzdálenosti či míru příbuznosti mezi jedinci v rámci subpopulací,“ vysvětluje Šálek.
Ornitologové natočili velmi zajímavý film o životě a ochraně sýčků: Slyšet sýčka.
Ruku v ruce se zemědělci
„Naprosto zásadní pro efektivní ochranu sýčků obecných je úzká spolupráce s farmáři a majiteli pozemků, kde sýčci hnízdí,“ sdělují ornitologové v tiskové zprávě.
Bylo to velkoplošné intenzivní zemědělství, jež vedlo k úbytku krajinných prvků a ztrátě biologické pestrosti krajiny a je hlavním dlouhodobým důvodem, proč sýček, podobně jako jiné druhy ptáků zemědělské krajiny, ubývá.
V tiskové zprávě Martin Šálek doplňuje, že sýček je nyní nejohroženější sovou, jejíž páry se počítají už jen na desítky. V Záchranném programu navrhli a plnili celou řadu aktivit, jak sýčky co nejefektivněji podpořit.
Kromě toho v rámci projektu proběhlo také sociologické šetření mezi zemědělci s cílem zjistit, za jakých podmínek jsou zemědělci ochotní se zapojit do ochrany sýčka.
„V dnešní době žije většina české populace sýčků na severozápadě Čech a většina obsazených lokalit se nachází na farmách. Mnoho našich aktivit proto probíhá v úzké spolupráci s farmáři, kteří jsou naši hlavní spojenci při záchraně této kriticky ohrožené sovy. Jsme rádi, že nám farmáři mnohdy vycházejí vstříc a pomáhají vytvořit vhodné podmínky pro sýčky, kteří jinak v české sterilní krajině s velkými lány nemají kde žít ani co lovit,“ sdělil Martin Šálek, koordinátor ochrany sýčků z ÚBO AV ČR a ČSO.
Ve filmovém snímku tradiční zemědělec v Polabí vysvětluje: „Když ručně obdělám dvacet řádků brambor, bez chemie, je to kapka v moři. Ale když tu kapku tam nedáme, bude tam chybět.“
Zajištění „pastí“
Farmáři samozřejmě sbírají dešťovou vodu do velkých nádob, aby sloužila k zalévání. Právě do takových nádob s vodou někdy spadne sýček a nemůže se odtud dostat ven. Další pasti jsou fukary nebo jiné plechové roury, do kterých sýček vleze a už se nemůže dostat ven. Ve filmu ukazují, že opřenou rouru stačí položit na zem, a přestane být pastí.
Mezi důležité ochranářské aktivity v terénu patří zabezpečování či odstraňování potenciálně nebezpečných „technických“ pastí, kde by sýčci mohli uhynout.
„Jedná se například o umisťování plováků do sudů a napáječek a zabezpečování komínů, okapů či trubek. Zároveň s farmáři domlouváme vhodný způsob hospodaření v okolí hnízdišť – například mozaikovou seč travních porostů, zmenšování velikosti půdních bloků, výsadbu stromů a keřů či instalaci berliček. Se správci silnic pak dojednáváme nesekání silničních okrajů, aby nízká tráva nelákala lovící sýčky, kterým by pak hrozila srážka s autem,“ vysvětluje Zuzana Holubová, terénní pracovnice projektu „Zachraňme sýčka“ z ČSO.
Bezpečné budky pro sýčky
Sýček ke svému hnízdění nenachází přístupy do lidských obydlí. Velká část sýčků hnízdí ve speciálních budkách.
„V rámci projektu jsme na vhodné lokality instalovali 50 nových budek ve Středočeském, Ústeckém a Libereckém kraji. Součástí této aktivity je také zabezpečování všech stávajících hnízdišť proti sýččím predátorům, jako jsou kuny a kočky,“ doplňuje Holubová.
V oblastech s nedostatkem přirozené kořisti, především hrabošů, ornitologové přistoupili k přikrmování.
„Na základě modelu vhodnosti prostředí navrhujeme oblasti, které jsou pro ochranu sýčků nejdůležitější, a kam tedy směřovat jejich ochranu. Jinými slovy – kde má ochrana sýčků smysl. Významně to pomůže například i při repatriacích, tedy vypouštění sýčků odchovaných v lidské péči. V minulosti se již stalo, že sýčci byli vypuštěni na místa, kde neměli dostatek potravy ani vhodné místo k hnízdění a nepřežili,“ sděluje Šálek.
