Jeff Minick

12. 5. 2024

Jaro symbolizuje naději ze všech čtyř ročních období nejlépe.

Pro zemědělce je to čas, kdy se země uvolní a půda, osivo, voda a sluneční svit vytvoří zelené výhonky, které představují naději na bohatou úrodu. Pro křesťany jaro znamená Velikonoce a naději na vzkříšení. Pro snoubence je to tradiční období výměny prstýnků a slibů v naději na společnou budoucnost. Pro děti jaro přináší nejen blátivé louže k cákání a konec těžkých kabátů, ale je také předzvěstí léta a očekávání dlouhých, volných dnů bez školních učebnic a zvonění.

A právě během tohoto jara roku 2024 se stalo něco, co mi dalo lekci o předávání naděje ostatním.

Žádost přítele

V polovině března se mi kamarádka, která tráví každý den dlouhé hodiny prací spisovatelky a redaktorky, v e-mailu zmínila, že prožívá větší stres než obvykle, což byl pravděpodobně slabý výrok. Ztratila „spisovatelské kouzlo“, říkala, a ptala se, jestli nemám nějaké tipy. Připadal jsem si jako učeň, který radí mistru tesaři, a poslal jsem jí pár nápadů. Poradil jsem jí, aby si vybrala téma pro psaní, které je vzdálené jejím osobním problémům, něco, k čemu můžeš přistoupit, aniž by ti to narušilo emoce. Uvědom si, že stres a únava si vybírají svou daň. Stanov si termín a ten dodržuj. Nezapomeň, řekl jsem jí, že máš kolem sebe rodinu, řadu přátel a kolegů, kteří si tě váží pro tvůj talent, charakter a dobrou povahu.

Druhý den ráno mi kamarádka odpověděla, poděkovala mi a sdělila mi, že ji můj e-mail povzbudil a dodal jí naději. Zmínila se také, že ji „velmi povzbudili“ další přátelé a členové rodiny, kteří se kolem ní shromáždili a nabídli jí podobné povzbuzení.

Ale tím příběh končí. A zde je začátek.

Vytváření vlastní naděje

Posledních pět let mě tato žena a další dva redaktoři, které obdivuji a které považuji za své přátele, žádají, aby články, které předkládám k uveřejnění, bez ohledu na to, jak bezútěšné je jejich téma, poskytovaly čtenářům nějakou, byť jen tenkou, záchrannou šňůru naděje. V našich vzájemných e-mailech jsem příteli tuto podmínku připomněl: „Od samého začátku jsi mě povzbuzoval, abych psal články plné naděje, a ne ty, které se rodí ze zoufalství nebo hněvu. Ten poslední článek, který jsem pro tebe napsal, ten krátký o setkávání s přáteli a rodinných piknicích a jídlech, je jen jedním z příkladů. Všichni si uvědomujeme možnosti temnoty, která může přijít – článků o tom je na internetu spousta – ale ty a ostatní jste mi pomohli ukázat, že naděje je zbraň.“

A tak jsem během nepokojů v létě 2020, bouřlivých voleb na podzim, katastrofální politiky během pandemie covidu-19 a inflačních a kulturních zmatků od té doby dostal za úkol přinést čtenářům trochu slunce. V důsledku toho jsem až na výjimky napsal několik set článků o všem možném, od ženy pečující o umírajícího manžela přes naše problémové školství až po ošklivé a nebezpečné rozdělení naší země, a vždy bylo samozřejmostí těchto úkolů najít něco dobrého, nějaký kousek světla, který by čtenáře spíše inspiroval než deprimoval.

Výsledek? V mém případě se naděje stala zvykem.

Předávání dál

Naděje je stejně jako jarní květiny balzámem na duši. (Biba Kayewich)

Naděje je nakažlivá – to je jedna z důležitých lekcí, které jsem se letos na jaře znovu naučil. Může se přenášet z jednoho člověka na druhého, někdy stačí pouhé slovo nebo gesto. Může se dokonce chovat jako střídavý elektrický proud, který se šíří tam a zpátky, jako se to stalo mezi mnou a mou kamarádkou, a nabíjí nás, když to potřebujeme.

Vynikající vedoucí pracovníci znají hodnotu této ctnosti. Například prezident Ronald Reagan pochopil, že naděje a zdraví naší země jdou ruku v ruce, a svou neustálou dobrou vůlí a mírným optimismem ukončil americkou malátnost. „Velký komunikátor“, jak byl Reagan někdy nazýván, byl odborníkem na to, jak využít pódium nebo tiskovou konferenci k tomu, aby nadchl publikum.

Šťastnější z nás znají muže a ženy – trenéra na střední škole, učitele, vedoucího – kteří mají stejnou schopnost vzbudit v lidech kolem sebe naději a důvěru. Bez těchto povzbuzujících lidí tým prohrává, student selhává a výkonnost pracovního týmu zůstává průměrná.

Tato naděje mimochodem není totéž co slepý optimismus. Jak si uvědomují prezidenti, trenéři a všichni ostatní lídři, naděje vychází ze srdce a nitra. Čelí potížím a problémům s očima otevřenýma dokořán, uvědomuje si boje a nepřízeň osudu, ale dává nám sílu a schopnost pokračovat v dobrém boji v naději na vítězství.

Předávání této odolnosti a naděje našim mladým lidem je obzvláště důležité, protože to jsou nezbytné nástroje pro jejich duševní a duchovní pohodu. Mladí lidé se o těchto ctnostech mohou něco dozvědět z příběhů z literatury a historie, ale v první řadě si tyto hodnoty osvojí od rodičů, prarodičů a dalších příbuzných a mentorů. Tito dospělí si musí být dobře vědomi toho, jak sami reagují na nepřízeň osudu a co říkají a dělají, když čelí neštěstí a katastrofám.

Negativita plodí cynismus a neúspěch. Naděje je matkou úspěchu.

Naděje jako zbraň

Jakmile si začnete zoufat nad současným stavem našeho národa, už jste prohráli bitvu i válku. To už rovnou můžete vyvěsit bílou vlajku, rozvalit se v křesle na verandě a marnit čas remcáním nad koncem demokracie. Totéž platí o osobních záležitostech. Jakmile se vzdáte, vaše srdce sice ještě pumpuje krev do těla, ale jinak jste se přidali k armádě zombií, mrtvých pro život stejně jako jeden z nešťastných narkomanů žijících v těchto dnech na ulici.

Ale naděje – když se poledne zdá černější než smůla, když jsme na konci sil, když se nám zdá, že jít kupředu je jako brodit se bažinou – je ctnost všech ctností, která nás drží při životě. Je to meč a štít, který zahání draka zoufalství.

A přitom je to ta nejpodivnější zbraň na světě. Když rozdáváme naději, roste v nás hojněji a silněji. Když zjistíme, že její síla slábne, může naději znovu zažehnout slovo od přítele nebo dokonce cizího člověka. Ve skutečnosti, když vůbec myslíme na naději, si ji pravděpodobně nepředstavujeme jako čepel z ochranné oceli, ale spíše jako v básni Emily Dickinsonové, která naději líčí jako malého ptáčka, jehož píseň „zahřála tolik lidí“.

Jaro přináší na zahradu květy a květiny. Naděje v jakémkoliv ročním období působí na duši stejně.

Článek původně vyšel na stránkách americké redakce Epoch Times.

Přečtěte si také

„Když se volené elity v Bruselu dopouštějí cenzury, je to problém.“ Kandidáti do europarlamentu hodnotili nové unijní zákony DSA a EMFA
„Když se volené elity v Bruselu dopouštějí cenzury, je to problém.“ Kandidáti do europarlamentu hodnotili nové unijní zákony DSA a EMFA

„Úplný kreténismus“, „kdo hlídá vaše hlídače?“, „všimněte si, že ty zákony se vždy hezky jmenují“ – účastníci konference pořádané Společností na obranu svobody projevu hodnotili nové unijní zákony a prezentovali své postoje ke svobodě slova.

Premiér Fiala hájil korespondenční volbu z ciziny, odmítl výtky o účelovosti
Premiér Fiala hájil korespondenční volbu z ciziny, odmítl výtky o účelovosti

Premiér Petr Fiala (ODS) hájil ve Sněmovně zavedení možnosti korespondenční volby pro Čechy žijící v cizině.

Europarlamentní frakce Identita a demokracie vyloučila Alternativu pro Německo
Europarlamentní frakce Identita a demokracie vyloučila Alternativu pro Německo

Europarlamentní frakce Identita a demokracie (ID) dnes s okamžitou platností vyloučila Alternativu pro Německo (AfD) ze svých řad

Jsme znechucení, říká o zastavení stavby D49 starosta Holešova
Jsme znechucení, říká o zastavení stavby D49 starosta Holešova

Její stavba se táhne už dlouhých 15 let, ovšem k velké nelibosti místních se letošní otevření dálnice D49 může opět odložit. Ekologičtí aktivisté totiž uspěli se svou stížností u soudu...

Pro splnění dekarbonizačních plánů musí Evropa  zdvojnásobit investice do elektrických sítí, uvádí studie
Pro splnění dekarbonizačních plánů musí Evropa zdvojnásobit investice do elektrických sítí, uvádí studie

Evropské elektrické sítě je třeba urychleně modernizovat a navýšit investice, jinak Evropě hrozí, že nedosáhne svých klimatických cílů, upozorňují...